Božská komedie
L'Inferno
Dante's Inferno
Recenzie (24)
Jsem si jist, že puritánští diváci tehdy z kin znechuceně prchali. Film je především historickou ukázkou, z dnešního hlediska již ne moc zajímavý. Znám jej pouze s hudebním doprovodem německých Tangerine Dream, mých oblíbenců. V jejich hudbě, která je od poloviny 80. let již značně sterilní, je hudební doprovod k Peklu to lepší, co za posledních 30 let vytvořili. Pro zajímavost, ve stejném stylu složili i hudbu k Očistci a Ráji. ()
Rozpohybované Dorého ilustrace k Dantovu veledílu. Vzhledem k roku vzniku neuvěřitelné. Hudební doprovod od Tangerine Dream považuji za povedený a velmi působivý. ()
Kvalitní ztvárnění Dantova veledíla, respektive jeho části. Film pochopitelně odpovídá době vzniku, má svoje malé mušky zejména v trikové části, ale hromadné scény kruhů pekla jsou skvělé a na svou dobu bych řekl i dost odvážné. Snímek se hlavně zaměřuje na scenérie a popisy, postavy jsou zde zejména ikonické. Hodně mi to stylem připomínalo Gibsonovo Umučení Krista. Doprovodná hudba mě zpočátku zaskočila, ale časem se z ní stala příjemná součást, která film umě doplňovala, i když bych víc uvítal čistě instrumentální ztvárnění. ()
Před 110 lety člověk z toho filmu asi neměl moc klidné spaní. Když si vzpomenu, jak na mě v roce 76 působila Gapa, která létala podobně zázračně bez náležitého mávání křídel jak tady ďáblíci... Na tehdejší dobu to muselo být skutečné veledílo. Jsem rád, že jsem film shlédl. Lépe docením vymoženosti novějších filmů - zvuk později nahradil afektované mávání rukama (či nohama), kamera se rozpohybovala. Zatoužil jsem se dostat do ráje. Tam to musí být samá ženská, když v pekle je to samý chlap (až na pár vyjímek). ()