Obsahy(1)
Původní partitura byla v žalostném stavu: noty nedbale znamenány, linky porušené, papír samá šmouha. Věnoval jsem rekonstrukci tu největší péči: šmouhy jsem vygumoval, linky podle pravítka obtáhl, bříška čtvrťových not začernil, k osminkám a šestnáctkám přidělal ocásky. Myslím, že dnešní podoba díla obstojí i před nejpřísnějšími měřítky. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (156)
,,Kolem toho dřevníku se vine pěšina do vsi vzdálená asi jeden a půl kilometru." Toto je jednoznačně nejslabší hra, kterou jsem od Divadla Járy Cimrmana viděl. Úvodní přednáška je hrozně natahovaná s minimem dobrých vtipů. V první půli na sebe strhává až příliš pozornosti Vondruška, který je až nemístně zmatený, takže působí trapně. Když se po hodině dostaví konečně opereta, nastává nuda ještě větší. Zpívání je nudné, děj je naprosto primitivní a vešel by se klidně do 5 minut. Bohužel má opereta skoro půl hodiny, kdy se na jevišti téměř nic neděje. I na hercích bylo znát, že si své role užívají daleko méně než v ostatních cimrmanových hrách. ()
Není sporu o tom, že 'Cimrman v říši hudby' je nejslabší hrou DJC a i s tím se kritika drží až překvapivě u země, což jen dokazuje, jak silné postavení cimrmanovci mají i s tak špatným dílem. Za neúspěch bych označil fakt, že se pánové vydali na půdu opery, přičemž jsou sami jen divadelní neherci, co si občas zazpívají, jako při opeře bez hudby, která sama o sobě ještě fungovala. Ale jakmile se spustí ty instrumenty... Další drobnou chybu vidím ve Vondruškovi, ten mi díky svému pitvoření vyloženě vadí (a nejen zde). Jeho herectví působí oproti ostatním "dřevům" příliš křečovitě, nuceně a zkrátka mi tam vůbec nezapadá. Harmonikář v Hospodě, to je Vondruška, jak bych si ho rád pamatoval. "Nikdo netušil, přátelé, potom, co dítě tak lehce zvládlo předchozích osm lekcí, že devátá bude osudová." (...) "První soused, Zdeněk Svěrák... také dost hlavní postava..." ____ 45% (1973) ()
I když bych při srovnání tohoto kusu s jinými zábavnými kusy naší filmové scény mohl dát bez rozpaků pět hvězd, skončil jsem nakonec u čtyř - prostě proto, že jsem Cimrmany srovnával s tím nejnáročnějším - tedy opět s Cimrmany. A tady jsem musel uznat, že humor byl předkládán formou "smějte se", zatímco u jiných představení se předpokládá, že divák je dostatečně inteligentní, aby to pochopil sám. Ale možná je to jen můj pocit, a vyjádření čtyřmi hvězdami není spravedlivé...ale co je to spravedlnost v hodnocení? Kdybych měl samostatně hodnotit první a druhou část, tak ta první (přednáška) by u mne byla za 3 a druhá (opera) za 5 hvězd. Takže jsem zase na 4. ()
Přiznám se bez mučení. Váhal jsem i nad odpadem. Vtip se kamsi vytratil. Za celé představení jsem se asi 2x pousmál, což je v DJC sakra málo. Z mého pohledu jednoznačně nejhorší představení DJC, které se pohybovalo na velmi tenkém ledu a málem vyznělo až do trapnosti. * dávám jen z úcty vůči ostatním představením tohoto excelentního divadla, které budu obdivovat a hájit snad až za hrob. Tohle představení se zkrátka nepovedlo. ()
Další z geniálních kousků Divadla Járy Cimrmana. Hlášky jako "Pivo dodá síly, Plzeň zdraví Díllí, "Chceš-li být však virtuosem – a to ty jistě chceš – musíš vše, co jsi dosud hrál smyčcem před kobylkou, hráti za kobylkou", "To jste divný chodec, když Vám chybí bodec" a další prostě nikdy nezestárnou, stejně jako celá tato brilantní hra ()
Galéria (10)
Zaujímavosti (14)
- Přídavky, které můžeme vidět na záznamu, si dodnes diváci můžou během představení vytleskat. Snad jen s rozdílem, že Árie Plukovníka Colonela se hraje s orchestrem a je tam ještě přídavek s inženýrem Wagnerem a krátký projev Zdeňka Svěráka. (mnaucz)
- Od roku 2002 se Cimrman v říši hudby hraje vždy se Zdeňkem Svěrákem v obsazení. Jeho alternant Jaroslav Weigel se role plukovníka Colonela (kterou se Zdeňkem Svěrákem jako jediný v historii této hry alternoval) vzdal, protože představení již neuzpíval. (mnaucz)
- Zde jsou všechna hudební témata z opery: Předehra, která používá dvě témata ze 4. věty 6. symfonie C dur Franze Schuberta, má klasickou sonátovou formu. Začíná v C dur čtyřikrát opakovaným úderným tónem C (v několika oktávách) v pozměněném rytmu. Následující téma je tvořené pouhým opakováním tónů C (tónika) a G (dominanta) směrem dolů v houslích a kontrabasu také s rytmickým obměňováním. To je pak přebráno fagotem ve vertikální inverzi – C a G směrem nahoru. Následně trubkou s přidaným tónem E. První téma tím vlastně od počátku inklinuje k tónickému akordu (C,E,G). Druhé téma je G dur stupnice vzestupně a sestupně po sobě. Toto téma postupně moduluje a vrcholí podpořeno výrazným tremolem smyčců, které by se dalo označit za začátek provedení. Na to navazuje kontrastní tišší provedení druhého tématu, které zazní pouze jednou a je přerušeno reprízou. Ta představuje obě témata a vrcholí opět nad dramatickým tremolem s náznakem fanfár z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany. Celá opera v sobě skrývá množství hudebních manýr a převzatých známých i méně známých hudebních skladeb a melodií. Dalo by se spekulovat o původu každé melodie nebo rytmické figury a hledat její původ v celosvětové hudební tvorbě, ale jejich skutečný původ a důvod zařazení do opery zná patrně jen sám autor. Mezi ty nejznámější patří hlavní téma ze symfonické básně „Vltava“ z cyklu „Má vlast“ Bedřicha Smetany, na jehož melodii zpívá při příchodu na scénu český inženýr Vaněk, a na něj navazující téma ze symfonické básně Vyšehrad z téhož cyklu. Celý kontext je navíc uvozen motivem z předehry k opeře „Hubička“ rovněž od Bedřicha Smetany. Motiv z árie „Věrné milování“ z opery „Prodaná nevěsta“ téhož skladatele se zde objevuje dokonce dvakrát. Poprvé v árii inženýra Vaňka „Chytré hlavičky“, která chválí českou šikovnost a podruhé jako úvod slavnostního odhalení, že mok, který inženýr Vaněk přinesl do Indie, je české pivo. Při příchodu plukovníka Colonela na scénu můžeme poznat úvodní fanfáry z předehry k opeře „Vilém Tell“, jejímž autorem je Gioacchino Rossini. Při následující árii plukovníka „Když se hádáme“ zní v refrénu melodie z árie „Di quella pira“ z opery „Trubadúr“ od Giuseppe Verdiho. Z lidových melodií je nejznámější píseň „Andulko šafářova“, která je uvedená dokonce s původními slovy, pouze v úpravě z třídobého do čtyřdobého taktu a parafráze koledy „Slyšeli jsme v Betlémě“ nebo také „Hle hle támhle v Betlémě“. Mezi nejpůsobivější parafráze patří árie německého inženýra Wagnera, který na hlavní téma Valkýr (nazývané Jízda Valkýr, der Ritt der Walküren) z opery „Valkýra“ z cyklu „Prsten Nibelungův“ Richarda Wagnera zpívá slova Ich bin Ingenieur Wagner, píseň Indičtí sedláci, která je parafrází na píseň Jsme čeští sedláci z opery „Šelma sedlák“ Antonína Dvořáka a píseň „Posaďte se, jak je v Praze?“, která skrývá velmi zpomalenou verzi pochodu Vjezd gladiátorů od Julia Fučíka. Poslední a závěrečná árie „My dear“, ve které plukovník Colonel prozrazuje svou touhu stát se v příštím životě Čechem slovy a rov můj až zaroste mechem, chtěl bych se narodit Čechem…, v sobě skrývá nápěv české národní hymny (konkrétně se shoduje část se slovy… a rov můj až zaroste mechem… s… A to je ta krásná země…). Celou operu uzavírají fanfáry inspirované úvodními fanfárami z opery „Libuše“ Bedřicha Smetany, kterými se, mimo jiné, zahajuje festival Pražské jaro. (mnaucz)
Reklama