Deník mrtvých

Nevím, nevím.. Dialogy mají mnohdy až absurdní ráz, atmosféra prakticky žádná, chování postav je s ohledem k situacím minimálně bizardní. Rozhodně jsem se k nim nikterak nedostal, bylo mi jedno, ve kterém pořadí budou odpadat. Newyorský rodák George Andrew Romero si nedávno našel čerstvou generaci svých uctívačů (i díky remaku Dawn of the Dead svého klasického zombie hororu od Zacka Snydera) a přesně vím o pár známých, kteří se nad tímhle budou tetelit blahem. Diváci masakrózních „hororů“ ale musí být zklamáni. Hrdinové (banda nesympatických studentů) nebudou čelit pouze dotírajícím nemrtvým, ale i pochybnostem o budoucnosti lidské rasy. Nervní kamera měla dodat na působivosti, dnes dost četné využívání (Cloverfield) se ale u mě míjelo účinkem, navíc celá hra na realitu se kapánek tře se zdravým rozumem. Zajímavé jsou přesto otázky, kladené k zaoceánské paranoii v otázce vzrůstajícího vlivu médií. Tady bych mohl vyprávět.. Jednotlivé mordy, oddělující nenapínavou dějovou linku, jsou víceméně nenápadité, bez jiskry, i když tu a tam okořeněné vtipnou tečkou (hluchý amenita nejprve s dynamitem, následně s kosou). Filmoví velikáni Stephen King, Quentin Tarantino nebo Guillermo del Toro jsou navíc využiti pouze hlasově!! ** až ***, tak si vyberte!! Zklamání to jest rozhodně!! (11.05.2008)

Dokumentární kamera ala Blairwitch je v zástupu Monstrum, REC a Blairwitch tím nejhorším filmem. Je pěkné, že se zde nacházejí ostřejší scény, ale přes svou krátkost jsem se solidně nudil. Hercům jsem nefandil, bylo mě jedno jak to s nimi dopadne a nad některými herci mě zůstával rozum stát(např. "tvrdáckej" černoch). Nuda bez napětí, atmosféry u které jsem s netrpělivostí očekával konec. Romerův slabý a mdlý film, který hodnotím aspoň 1,5 hvězdičky za ty ostřejší scény... (03.06.2008)

Nejnovější film z Romerovy zombícké série oceňuju jako vzácný příklad velmi razantního a angažovaného nezávislého hororu. Celý film je pojatý jako pravdivá reportáž o šířící se nákaze zombies točená výhradně videokamerou málokdy viděného hrdiny, studenta režie, s občasnou výpomocí jeho přítelkyně a členů štábu, se kterým před vypuknutím nákazy točil studentský horor o mumii a blondýně. Tam, kde svého času skončila ZÁHADA BLAIR WITCH – sobeckou hrdinkou, svou posedlostí filmovou "pravdou" občas nesnesitelnou –, Romero pouze začíná. Smysl počínání hrdiny obestírá clona ambivalence: až do konce se pohybuje na škále mezi prorokem a šaškem. Romero konkrétní způsob používání média kritizuje – nadužívání kamer v našich životech, kdy (slovy jedné z hrdinek) se vlastně přestáváme dívat, kamera v rukou „neutrálního“ pozorovatele se stává fetišem, násilí zaznamenané (místo násilí bezprostředně zažitého) se pozorovateli odcizuje, on se stává voyerem, násilí vzrušením –, zároveň však hlásá jeho evangelium. Pravda začíná tam, kde mainstreamová média končí, a pravými adepty jejího objevování jsou mladí nezávislí filmaři a bloggeři – pokud se jejich touha po pravdě nestává pouhým "uploadovacím" fetišem. Pravdou je, že Romero se občas jeví jako mírně iritující karatelský „páprda“, viz spíš mechanicky přilepený apokalyptický dovětek zpochybňujíci, zda si lidstvo vůbec zaslouží být zachráněno, odkazujíc tak na podobně laděnou pointu NOCI OŽIVLÝCH MRTVOL. Taky úplně nerozumím americké paranoii vůči vlastním oficiálním médiím; film spekuluje v tom smyslu, že by oficální média pravdu o domácí nákaze zastírala (že by narážka liberála na Irák?). Přesto si myslím, že Romero nesklouzává k tezovitosti: jistou zatuchlost významové roviny řádně provětrává intenzivním napětím, přímočarou brutalitou a pulpovním humorem (starý amenita a jeho trik s kosou). Romero jde na doraz, nebojí se násilí, nebojí se kontraverzních emocí (nákaza dělající monstra z našich nejbližších), svou mentorskou skepsi očišťuje filmařským zápalem. Natáčení filmu prostřednictvím videokamery v rukou hrdinů není příležitostí k „šouflkameře“; Romerova ruka je velmi jistá, nikdy nebere ze zřetele kompaktnost prostoru (naši orientaci v něm), nejrazantnějším výrazovým prostředkem je mu ostrý švenk. DENÍK MRTVÝCH je hororem, který vrací žánr ke své radikální, do ksichtu plivající – přesto očistné – podstatě. (07.10.2007)

Romerově nejnovějšímu kousku se nedá upřít hravost, s jakou mixuje zombíky, Kieslowského Amatéra a De Palmovo Redacted (vzhledem ke stejné době vzniku bude podobnost s druhým snímkem nejspíš čistě náhodná). Po stránce emocionální mě ale Diary of the Dead dost míjí, protože mi chybí dojem autentičnosti klasiky Blair Witch, případně z poslední doby Cloverfield či [Rec]. Uznávám, že Diary je sofistikovanější a ambicióznější než zmíněné filmy, dá se o něm dlouhosáhle diskutovat a rozebírat ho, ale bohužel jsem se zas tolik nebavil. (27.04.2008)

║Rozpočet $2milióny║Tržby USA $958,961║Tržby Celosvetovo $5,188,775▐ Tržby za predaj DVD v USA $4,680,929 //počet predaných kusov 263,640║ Romero na staré kolená udivuje a ponúka celkom šikovné dielko o zombíkoch v nie moc okukanom štýle, aj keď podobné pohľady cez dokumentárnu kameru nám už boli ponúknuté vo filmoch ako [Rec] či Monštrum ale výhodou stále ostáva, že prejedenosť ešte nehrozí z takéhoto štýlu podania filmu a tak sa to dá pekne užiť, a určite to je lepšie stráviteľné než ostatné zombii filmy produkované v posledných rokoch. Plus výhodou sa stáva triezvy pohľad na dnešnú dobu a ako ľudia reagujú na sklúčujúce podmienky v tiesni. /75%/ (21.12.2008)