Polnočný vlak

,,On věděl, že to přijde. Že ho nahradíš. Je to privilegium. Závidím Ti. Teď služ. Stejně jako my. Bez otázek“..... Fotograf fotí, zabiják nefotí. A když si zkříží cestu, mělo by to bejt zajímavý. Bohužel většinu času mi uniká smysl tohoto filmu. A vidět jej jen kvůli ránám palicí do hlavy, při kterých vyletěj oči z důlků, či že 2mi ranami hlavu sundal, mi připadá stejně podivný jako chování lidí zde. Nemám nic proti obsahu, je tu všechno: sadistický zabiják, krev, tajemno, přítelkyně, která to má ráda, nebezpečné noční město. Tohle prostě za normálních okolností musí bavit! Vlak není špatnej, jen strojvůdce je nějakej divnej! Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci se podívat na jatka. 2.) Zjistím, proč je lepší nejezdit posledním metrem. 3.) Zajímá mě, kde najít námět na perfektní fotografie. 4.) Jsem začínající fotograf a pokročilý sadista. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.11.2010)

Mám rád Ryuheie Kitamuru, osobitého japonského režiséra s citem pro dynamický audiovizuál. Mám rád také Barkerovu povídku z jednoho z dílů První knihy krve, podle které tento horror Kitamura natočil. Bál jsem se, co s japonským fachmanem provede hollywoodská mašinérie. A bál jsem se zbytečně. Kitamura vždy více než na co jiného dbal na estetiku obrazu, akční kameru a spíše klouzal po (efektním) povrchu, což při sledování filmů jako Azumi nikdy nevadilo. V zádech se silnou psanou předlohou a podporou rozumné stopáže stvořil Kitamura atmosférickou, patřičně brutální a řemeslně nápaditou horrorovou podívanou, již možná trochu hyzdí pár zbytečných digitálních triků. A která letošní záplavě remaků asijských horrorů uštědřuje tvrdý direkt. 8-9/10 (25.10.2008)

Jako kdyby šli dva režiséři proti sobě. Jeden tvrdí muziku s každou další vraždou, zatímco druhý pobízí mistra Coopera, aby hrál tím dramatičtěji a seriózněji, čím krvavější je celé vlakové podloží. A jakkoli mám Bradleyho herectví rád na sto způsobů, sem s výjimkou několika romantických scén zkrátka nepasuje. Navíc kvůli překvapivě špatné Leslie Bibb a celou druhou polovinu očekávanému závěru nepřišlo žádné překvapení nebo fajn pointa, jen přehnaně výživná barkerovina. (15.07.2013)

Zádumčivý pán sedí prkenně, jako prvňáček ve školní lavici a na kolenou svírá rukama velikou koženou kabelu. V podobné si nosíval můj strejda řezník krátkou, ale těžkou palici na prase při zabíjačce. Sedí bez hnutí a jen soustředěně zírá před sebe... Nepochopitelný strach a hrozná úzkost mě přinutily vystoupit dřív, poslední zastávku před konečnou. Ve vagonu s ním zůstali jen dva mladíci a fešanda k nakousnutí. Poslední vlak odjel do tmy tunelu a ty tři už nikdy nikdo nespatřil. Zmizeli beze stopy, skoro jako by je dal Kruťák z Podfu(c)k sežrat yorkshirským prasatům. Samozřejmě kvůli lepšímu trávení nejprve musíte oholit vlasy a vytrhat zuby. Klidně uznám, že tenhle horor se asi kultovním nestane a že pár vymazlených fujtabl nechutností doplňuje hodně dějové vaty. Ale já se bavil. Jen v závěru bych místo detailů krmení a detailní vysvětlovačky uvítal spíš ukázku „professional cleaning“ aby se nám v depu nehromadily krví a vnitřnostmi zaflákané vagóny. Ovšem myšlenka „předání poslání“ byla roztomile morbidní vychytávka. Pěkné. Až zase někdy v půlnočním metru potkám svého oblíbence Vinnie Jonese, půjdu si moc rád pro autogram. Vyhrnu si triko a může se mi podepsat třeba na... bůček. Ale hned rychle vystoupím! (03.01.2013)

Vzhledem ke jménu autora předlohy a producenta Clivea Barkera a vzhledem k povídce samotné jsem čekal větší splatterovou jízdu, která v současné době v horrorové produkci, alespoň mně, hodně chybí. Krvavosti a rozmašírovaných hlav jsem se dočkal, přesto musím napsat, že Kitamura má hodně velké rezervy a mohl klidně ještě přitlačit na pilu a to doslovně. Potenciál na to má, odvahu zdá se ne. I tak považuji Midnight Meat Train za nadprůměr mezi současnými horrory. (28.01.2009)