Súkromná vojna pána Wilsona

Posledný počin klasika Mika Nicholsa podľa scenára Aarona Sorkina je okrem iného nečakane výbornou a hlavne inteligentnou komédiou. Skvelý počin, hoci možno nesplnil očakávania kritickej obce, no ponúkol divákom skvelú zábavu s temnými podtónmi, pretože na rozdiel od hrdinov príbehu vieme, ako to celé nakoniec dopadlo. Nominácia na Oscara za najlepšiu vedľajšiu úlohu. (30.03.2016)

Mike Nichols byl pro mě jednou z mála jistot na filmovém nebi, kde jsem vždycky předpokládal čtyři až pět hvězdiček. Jednou ale zklamání přijít muselo. Soukromá válka pana Wilsona připomíná na první pohled pěkný bazén, který láká k zaplavání, abyste při vstupu do vody zjistili, že má hloubku tak 40 cm. Nic přitom nepomáhá, že je voda příjemně teplá a bazénový design vypadá na jedničku. Na satiru je to málo chytré a analytické, na komedii zase málo vtipné. Aspoň já měl ten problém, že jsem se zjevným snahám o komické prvky smát nedokázal. Jediná opravdu zajímavá postava byl agent CIA s nadhledem zahraný Philipem Seymourem Hoffmanem. Tom Hanks je sice spolehlivý, ale scénář, který považuju za hlavní slabinu filmu, mu neumožnil rozvinout jeho herecké schopnosti. Po celou dobu stopáže jsem se lehounce nudil už proto, že zobrazované události mi byly dobře známé z daleko fundovanějších zdrojů. Celkový dojem: 45 %. (03.11.2016)

Ještě jednu lajnu a jdu hlasovat aneb Kterak Američané neberou politiku na lehkou váhu. Aarona Sorkina řadím zásluhou Studia 60 k nejschopnějším scénáristům dneška a je to jeho vyšperkovaná hra se slovy a jejich mocí, nikoliv Nicholsova režie, kdo zde hraje první housle. Bráno z opačného konce, nedovedu si pro tuto prudce konverzační látku představit vhodnějšího režiséra. Nichols umí každý rozhovor pojat jako povídku s nečekanou pointou (např. první setkání Wilsona a Gusta). Ví, kdy zabrat kterou tvář, aby to ve výsledku vzbudilo smích. Ten budí také pár nešikovaných náběhů na akční scény, během nichž alespoň dáte na chvíli odpočinout svým uším, v případě titulků spíše očím. Na zevrubnější představování postav skrze nějaké flashbacky a traumata z dětství nezbývá (nepočítáme-li příhodu a panu Hazardovi) prostor. Chcete-li lépe poznat nejhanebnějšího amerického národního hrdinu, přečtěte si nějaký životopis, tahle břitká satira pojímá věci v obecnějším měřítku. Všechno závisí na lidech. Na lidech, kteří vítězí jenom pro pocit vítězství. Na lidech, se kterými se snadno manipuluje, ale těžko vyjednává. Celá záležitost vypadá jednoduše, dokud nezačnete řešit jednotlivé morální aspekty. Archaismus „morální“ ovšem není na místě. Nejlépe to pochopil cynický agent CIA bručounského typu a řeckého původu Gust Avrakatos, jehož ztvárněním, vyčuhujícím nad rámec přihrávače vtipů, potvrdil Philip Seymour Hoffman svou pozici nevyzpytatelného, přesto pokaždé skvělého herce. Podobných soukromých válek jiných pánů Wilsonů, kteří umí říct „ano“, když je třeba, svět vede a povede spousta a třebaže v nich jde o celkem vážné záležitosti, potěší, jakou srandu si z nich dokáže udělat hrstka inteligentních lidí v Hollywoodu. (Black Box.) 80% (08.02.2008)

Úvod filmu - tento film je natočen podle skutečné události. Obsah filmu - starší zbohatlá nesympatická semetrika seřve americkýho kongresmana Wilsona, aby vyhnal komunisty z Afganistánu a Wilson jde a vyhání je." Miluju skutečný události. Nemohla by kongresmana Wilsona ta americká hysterická zbohatlice seřvat ještě jednou, ať vyžene Klause. Vím, že vyhnat Klause od moci je mnohem těžší než vyhnat rudou armádu z Afganistánu, ale já si myslím, že pan Wilson by to nakonec zvládnul, je to přece američan. (06.03.2008)

Jako pacifista bych to neměl říkat, ale ohromně jsem se radoval při sestřelení těch tří vrtulníků. Asi teda nejsem pacifista. --------Po nezbytném pomalém úvodu se film neuvěřitelně rozjel a já se u něj moc dobře bavil. Tom Hanks musí zákonitě dostat každého, ať už s panem Wilsonem na opuštěném ostrově nebo jako pan WIlson coby kongresman v boji "v zastoupení" proti umírajícímu Sovětskému svazu.****** Z počátku nesympatický Gust Avrakotos (nemám rád, když je někdo zbytečně agresivní) se rychle proměnil ve velkého pohodáře Philip Seymour Hoffmana a zahrál to snad nejlíp ze všech. *****O Hanksovi už řeč byla a i tu pro mě většinou nepřekousnutelnou Julii Roberts jsem tentokrát celkem v pohodě přežvejknul, což se mi naposled podařilo v Closerovi (opět u toho byl Mike Nichols) / jen na vysvětlenou, Pretty Woman je na mé černé listině pěkně vysoko nahoře../ ****Ještě bych vyzvedl svůdnou Emily Blunt (Emily z Prady), kterou jsem ale poznal až díky imdb databázi a která tentokrát bohužel dostala jen štěk, a nefilmové autentické záběry z opravdové války, které se výjimečně dobře hodily k tak uspíšenému představení životního příběhu pana Wilsona.****** Dost se těším na originál zvuk, protože dabing zase dopadl mizerně, dost vadí, když několik známých českých dabérů namluví hned několik postav najednou (Petr Oliva, Vladimír Čech). Navíc Hankse, pokud se nepletu, standardně mluví někdo jiný a dost to tentokrát překáželo. Možná že po zhlédnutí originálu tu zbývající hvězdu dodám. Mimochodem, pan Wilson měl až na jednu výjimku moc dobrý vkus na asistentky :-) (06.06.2008)