Štědrý večer pana rady Vacátka

Než jsem v programu na 24.12.2006 zaregistroval tento krátký film, měl jsem za to, že kromě třináctidílného seriálu a čtyř celovečerních filmů už s Jaroslavem Marvanem jako panem radou Vacátkem nic nevzniklo. A tu se z televizních archivů vynořila inscenace, kterou Česká televize snad skoro vůbec nevysílá (možná se trochu mýlím). Ovšem díky faktu, že jsem film předtím neviděl, to byl velmi příjemný vánoční dárek, lahůdka, dezert po vánoční nadílce a já nevím co ještě. Obraz byl sice televizní a film ne tak výpravný (kromě pár exteriérových scén se děj odehrává jen ve dvou interiérech), ale rozhodně není o nic horší než další věci o hříšných lidech města pražského. V něčem snad dokonce ještě lepší: herci si o to víc se svými rolemi vyhráli a mluva hrdinů je tu ještě o něco roztomile vytříbenější - co věta, to hláška (dovolte mi tohle moderní slovo v souvislosti s tímto příběhem z první republiky použít). Štědrý večer pana rady Vacátka je milá filmová povídka, co pohladí. (02.01.2007)

Nezaslouženě podceňované završující dílo HŘÍŠNÝCH LIDÍ MĚSTA PRAŽSKÉHO, této perly klasiky asi nejen české detektivky, přibližuje radu Vacátka a s ním i mimořádnou, nedoceňovanou velikost Marvanova - a marvanovského - herectví z neobvyklého úhlu. Svátky klidu a míru jsou nejen povznášející, ale i vražedné: to pro ty, jejichž život není v pořádku a jejich mezilidské vztahy nejsou prosty hlubokých kazů a fatálních nedodělků. Starý mládenec zůstává věren sám sobě: schopnost nadhledu, shovívavost, kterou vztahuje nejen ke světu, ale i k lidem, mezi něž prozíravě a věcně zahrnuje i sebe sama, umožňují spolu s kvalitním scénářem zhlédnutí díla, na které se nezapomíná. Štědrý večer rady Vacátka je i štědrým večerem ducha, srdce a lásky také pro všechny, kdo s pozoruhodným mužem československé prvorepublikové policie sdílejí prožívání nejposvátnějšího a nejsvátečnějšího dne v roce. Nechce se věřit, že pro Marvana to bylo poslední vystoupení před kamerou, které uzavřelo jeho takřka půlstoletou uměleckou dráhu dramatického divadelmího herce, jehož nejvlastnějším jevištěm bylo a zůstalo nadčasové stříbrné plátno českého filmu. (26.03.2008)

Tak trochu neprávem pozapomenutý vánoční příběh pana policejního rady Vacátka, ovšem tentokráte už bez jeho kolegů Boušeho (J. Vinklář) a Brůžka (J. Bláha), Mrázek ( F. Filipovský) zůstal. Rada Vacátko tentokrát vyšetřuje případ kasaře Nováka (V. Brodský). Film stavěl na stále dobrých hereckých výkonech a to ve všech rolích, ale na populární o čtyři roky mladší televizní seriál "Hříšní lidé města pražského" i na pozdější čtyři celovečerní filmy samozřejmě neměl. Na to byl příliš krátký a jen spec. zaměřen. Poslední Marvanovo vystoupení v televizi. (25.12.2006)

V těžkém televizním looku se policejní rada Vacátko loučí nijakým případem, spíše jen příjemným posezením u kasaře Nováka, který měl v plánu na Štědrý den v plánu jiné věci, než si povídat s panem radou, poslouchat jeho pohádku o kasaři, kterou povídá jeho synovi a sedět doma. Milé, ale ničím ohromující rozloučení s radou Vacátkem. (07.01.2014)

Vánoční návrat pana rady Vacátka a taková malá vzpomínka na velmi povedený seriál. Dle toho, že se tu objevuje i detektiv Mrázek, lze usoudit, že dějově je příběh zasazen do období ještě před jeho odchodem do důchodu. O detektivku se však tentokrát nejedná. Pan Rada Vacátko velmi dobře zná nepsanou kasařskou tradici a tak se jde sám na vlastní oči přesvědčit že je vše v pořádku. I narazí na jednoho, avšak majícího malého synka a tak se se svoji noblesou a přísností postará o to, aby vánoce byli takové jaké mají být. Na filmu je velmi patrná televizní optika, která způsobuje ztrátu původní atmosféry. I tak je tento příběh mimo seriál velmi potěšující (19.04.2015)