Kým si po nás príde

Podobné príbehy tu už boli, ale s tak špičkovým obsadením sa to jednoducho nedá odmietnuť. Film po zoznamovacom úvode beží presne v zabehaných koľajách a s profesionálnym prehľadom kolíše na hrane drámy a komédie. Humor a dobrá nálada tu má výraznú prevahu a to i napriek smutným vyhliadkam do budúcnosti oboch postarších pánov. S funebráckym zoznamom a dobrou náladou vyrážajú na "cestu okolo sveta" a po dokonalom vzájomnom zoznámení si ich postavy určite obľúbite. A z toho dôvodu je asi nemožné, aby sa vám tesne pred záverom netlačili slzy do očí. Za najkrajší moment filmu považujem vzájomný rozhovor na pyramídach. Na otázku, či si našiel v živote radosť sa ešte odpovedať dá. Na tú druhú, či tvoj život priniesol radosť iným sa už niekomu odpovedá ťažšie.... Veľmi pohodový a príjemný film s hereckou špičkou najstaršej generácie. 80%. (25.12.2011)

Když se v jednom snímku střetnou taková herecká esa, tak i ten nejzarytější pesimista očekává, že by to přeci jen za něco mělo stát. Vtipná mi tahle záležitost nepřišla vůbec a všemožná pseudo moudra vás také zrovna k erekci nedoženou. Tento snímek je naprostý kýč. Děj je vážně neuvěřitelně ubohý a příšerně předvídatelný. Oba dva aktéři hrají role, ve kterých už jsme je měli možnost vidět snad stokrát. 80 % stopáže se člověk nudí a těch zbylých 20 % vás nudí taky. Když se v Německu klepalo na nebeskou bránu, tak to mělo podstatně větší šmrnc. Tohle se nepovedlo. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film jsem dostal od uživatele fimler. (06.09.2015)

Hrecký koncert dvou mistrů, kterým scénárista s režisérem střihli obleky přesně na míru. Není to lehké vybalancovat příběh o umírání na rakovinu tak, aby nebyl ani sentimentální, ani necitlivý, zachoval si napětí, nadhled i humor a udržel diváka v pocitovém souznění. Mnozí herci by při chůzi po těchto hraničních čárách stokrát zakopli, ale PÁNOVÉ Freeman a Nicholson to nejen zvládli, ale ještě si to vychutnali. (23.08.2008)

Rekapitulace života, bilancování, smiřování se smrtí a umírání po hollywoodsku - prefabrikovaně, předvídatelně a lidsky laskavě. Film, na jehož počátku víte, že vykoupení, smíření se a odpuštění se jistě dostaví a vy budete na konci plakat dojetím, respektive, že byste na konci měli plakat dojetím. Vždyť Hollywood neumí brát naději. A když se pláči nedaří, tak nejste hodný člověk a dáte ** hvězdy. Protože jste suchar, kterému bláznivé utrácení našetřených prachů za blbosti připadá divné a nedokážete to nazvat "žitím naplno". Protože vás nedojímá návrat k rodině, o kterém již na začátku filmu víte, že přijde. Kde je morální poselství, které v sobě má třebas Kurosawovo Žít? Kde je tíživá psychologie, již lze nalézt v Bergmanových Šepotech a výkřicích? Tady ne, tady je jen pohlazení, které vás v okamžiku, až vám bude někdo umírat, až vy budete umírat, nechá na holičkách. (25.08.2008)

Souhlasím, že tento film je pouze oddechovkou, ale nádherně udělanou. Když dáte na nemocniční lůžko nejlepšího bílého a nejlepšího černého herce vůbec, tak ve vás zatrne! Ještě že to byl jen film. Ale krásný film. Americká variace na Klepání na nebeskou bránu mne zaujala mnohem víc, možná díky charismatu obou hlavních protagonistů. Jedno oko nezůstalo suché ;-) (10.05.2009)