Expres

Snímky o sportu mám rád a pokud jsou podle skutečné události tak je mám rád ještě více. Byl jsem příjemně v šoku jak jsem se dozvěděl o třech černoších během pár let kteří se dostali na stejnou školu a nosili i stejné číslo dresu. Jen škoda, že ernie Davis dopadl jak dopadl. Hodně emotivní snímek, který mě docela i dojal. (16.01.2010)

Mám rád sportovní filmy a mám v nich rad americkej fotbal, paradoxně na něj v reálu vůbec nekoukám, ale mam rád tu jeho tvrdost, rychlost a dynamičnost, takže tohle sem rozhodně nemoh minout a udělal sem dobře, drama to je kvalitní, rasismus to ukazuje sice zbytečně na každým kroku, ale tady to ani nějak nevadí, navíc to je podle skutečných událostí a to tomu určitě taky nějaký to procento přidá. Pokud dojde na zápasy, tak jsou dynamciký, napínavý a umí strhnout, což mam rád, herci jsou taky skvělý, včetně Dennise Quaida, kterej se sem s tim svým kyselým ksichtěním dokonale hodil, takže velká spokojenost, sice Vítězové a poražení stále neporaženi, ale tohle bylo taky výborný (22.07.2009)

Životopisné drama ze sportovního prostředí je kombinace, která na mě funguje stejně jako čokoláda s višněma. I když tady by nebylo od věci se slovu čokoláda úplně vyhnout, protože je až k nevíře, čím vším si musela černošská populace projít na přelomu 50. a 60. let ve státě, který je dnes "nejdemokratičtější z nejdemokratičtějších". Téma rasismu je obecně velmi oblíbené, proto je potřeba filmy věnující se tomuto nešvaru nějak odlišit. A právě dynamické sportovní pasáže, nálety reportérských záběrů přidávající punc výjimečnosti, herecké výkony na jedničku, vše podle skutečné události, několikeré dostaveníčko s husí kůží jsou jedny z mnoha aspektů, které mi do kolonky hodnocení doslova tlačí 5 hvězdiček. (07.08.2013)

21 přímých čar, 5 yardů od sebe. To je fotbalové hřiště. Ale jsou tu i jiné dráhy, které protínají hluboce a široce celou zemi a nejsou součástí každé hry…. KOPNU TU TVOJI ČERNOU PRDEL ZPÁTKY DO AFRIKY! Ernie je výjimečný hráč. V zápasech nám předvádí své umění a moje sportovně založená duše je spokojená. Ovšem i díky ostatním věcem má film moc dobrou atmosféru. Lví podíl na ní má trenér D.Quaid jenž se podobá těm ,,ze žurnálu“. Chvíli se hraje, chvíli mluví (ve skutečnosti se mluví víc), hudba ,,tvrdí“ atmosféru 60tých let. Málem bych zapomněl: rasismus – žádné brečení, ale zlehka byť jasně naznačený a gradující ve finále ,,Severu proti Jihu“, které není ani tak o fotbale, ale o nalezení správné cesty a přebíhání těch ,,jiných“ drah. Tenhle životopis říznutý sportem (či obráceně) se mi velmi líbil! A za to, jakým Ernie Davis byl, si SVŮJ film zasloužil. PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE *** NAPĚTÍ *** FOTBAL JE JENOM HRA. DŮLEŽITĚJŠÍ JE O CO HRAJETE! (24.04.2009)

Sportovní filmy mají zpravidla výhodu předlohy skutečného příběhu a předem daného napětí plynoucího už ze samé podstaty těchto příběhů. Scénáristé tak mají usnadněnou pozici, a pokud jim práci nepokazí režiséři a herci, obvykle bodují. Expres je přesně ten případ, kdy tato šťastná shoda nastala. Obohacení o motiv rasové averze také vyšlo, jak asi bylo zamýšlené, a tak nevidím nic, proč bych neměl dát plný počet *. (28.04.2012)