Edith Piaf

Typický příklad toho, jak jeden herecký výkon dokáže povzvednout celý film. Výkon Marion Cotillard je totiž opravdu něco nezapomenutelného. Kdo by ještě před pár lety tušil, že holka která se vozila ve francouzském taxíku jednou předvede něco tak fenomenálního a dostane po právu Oscara. Jinak je to ale další z řady životopisů, který má také jeho klasické neduhy a navíc je to opravdu chaotické. Život Edith Piaf jsem opravdu moc neznal a tady mi dělalo někdy práci se vyznat, kdy se to vlastně odehrává. Tohle Olivier Dahan trochu nevychytal. 70% (06.07.2008)

Ta hvězdička dolů je za ne tolik precizní interpretace jiných osobností, než-li byla sama Piaf. Pestrá paleta umělců, kteří se kolem ní vyskytovaly v tak hojném počtu, jsou tu bohužel často jen nevěrohodnými stíny ve srovnání s živočišnou Edith. Nejhůře patrně dopadla božská Marlene... Přitom by stačilo, aby se stala svědkem na svatbě v roce 1952 a nikdo by nic nenamítal. Škoda. (14.12.2010)

Marion Cotillard je v roli Edith tak uvěřitelná a skutečná, až z toho mrazí, ale jinak veliké zklamání. Jako kdyby Olivier Dahan roztrhal biografii Simone Berteaut na jednotlivé stránky, ty pak tahal z klobouku a lepil dohromady v náhodném pořadí. A protože znám knihu velice dobře, mrzí mne velice, že obraz Edith Piaf je ve filmu...přinejmenším pokřivený. (30.07.2009)

Non, rien de rien... Non, je ne regrette rien... Být o samotě, možná se na konci i rozpláču. Hudbu Edith Piaf mám hodně ráda a už delší dobu jsem tento film chtěla vidět. Nakonec jsem ho sice neviděla zrovna v nejpříznivějších podmínkách, ale přesto ohromil. Marion Cotillard byla úžasná a celkově bych to označila za hodně silný film, možná dokonce nejlepší filmový životopis, jaký jsem kdy viděla. Samozřejmě, o Edith Piaf určitě bylo co točit. A myslím, že film nelhal - rozhodně to byla silná a odhodlaná žena, která nakonec přes všechny strasti ve svém životě ničeho nelitovala. ~(4,6★)~ (26.09.2010)

(1001) Mám ráda, když jsou podobné filmy víc o díle než o umělcově životě. (K čemuž tady nedošlo.) Aspoň že film nabídl srovnání, jak píseň vyzní, když ji u klavíru zpívá skladatel, a jak to vypadá, když ji uchopí portrétovaná interpretka. Po určitém polemizování si říkám, že mi skoky v čase, kterým někteří přičítají na vrub odtažitost a nemožnost napojit se na dění, nevadily. Byl to nástroj, jak "obyčejnému" (Předvídatelnému? Přísahám, že všechny životní osudy všech skvělých zpěváků jsou totožné.) příběhu dodat alespoň nějakou autorskou strukturu a nádech hvězdné tajemnosti. Když mě konec dojal a rozplakal, bylo to hudbou, která mu dala obrysy i obsah, a nikoliv životem, který mu předcházel. (24.01.2022)