Táto krajina nie je pre starých

Tahle země není pro starý je z tvorby bratří Coenů film, který na mě zapůsobil nejvíce. Asi jejich stylu i tvorbě začínám přicházet na chuť:) Libové obsazení "těžkých borců." Od Joshe Brolina, přes Tommyho Lee Jonese, až po Woodyho Harrelsona. Tím nejtěžším kalibrem je však jasně Javier Bardem. Jeho postava s komolným jménem Anton Chigurh je přesně tím geniálním typem charakteru, který by si zasloužil samostatný film jen o své osobě. Se svými černými vlasy, ulízlým účesem, specifickými zvyky a jedinečnými rysy osobnosti je "Bossem" tohoto filmu. Očekávala jsem však, že v závěru dojde k nějaké velkolepé finální konfrontaci Llewelyna a Antona. Také "vyřazení" Joshe Brolina ze hry mi přišlo příliš brzké a nečekané. Stejně jako mi docela scházelo, aby situace, k níž došlo, byla nějak zaznamenána v ději. Jen vidíme, co se stalo, ale nevíme jak. Zde má zřejmě nastoupit představivost diváka, ale já bych raději uvítala plné dějové nasazení:) Závěr filmu je také "očištěn" od nějakých zvratů či překvapení. Ale vůbec, co bych pořád remcala, že:) Dostalo se mi silného a kvalitního filmařského zážitku, jehož vnímání zpracování, scén i závěru záleží na vkusu jednotlivce. (04.11.2012)

„A potom?“ – „Potom som sa zobudil.“ Prejsť sa krajinou, v ktorej kojoty Mexičanov nežerú, nepotreboval ani tak starnúci, mierne samoľúby kovboj Tommy Lee Jones a dokonca ani zaujímavý Josh Brolin, ktorému to načas nakoplo polozabitú kariéru. Potrebovali to najmä bratia Coenovci, dávny zjav nezávislej americkej scény (Fargo), ktorí sa k slovu v posledných rokoch prihlásili niekedy viac (PÄŤ LUPIČOV A STARÁ DÁMA) a niekedy menej (NEZNESITEĽNÁ KRUTOSŤ), ale nikdy nie naplno. TÁTO KRAJINA NIE JE PRE STARÝCH je nielen ich veľkým návratom, ale predovšetkým strhujúcou kombináciou extra napínavého trileru, psychologickej hitchcockovskej drámy a strhujúceho moderného westernu s vyhrotenými emóciami, zaujímavými hereckými výkonmi (vrátane Woodyho Harrelsona a Kelly Macdonald), dokonalo budovanou atmosférou, inteligentnými dialógmi a hláškami ("Aký je nebezpečný?" - "Nebezpečný v porovnaní s čím? S morovou epidémiou?) a famóznym, miestami až nechutne mrazivým (pokec s predavačom) výkonom šialeného Španiela Javiera „odinakadiaľ“ Bardema. Kino Považan NMnV 2008 (17.05.2008)

Když si Hitchcock ve svém legendárním Psychu svého času dovolil nechat hlavní hrdinku v jedné třetině filmu zemřít a zaplnit prostor dalšími postavami, považovalo se to ve filmové branži bezmála za revoluci. Coenové jdou ještě dál a hrají si se scénářem, jdou proti všem konvencím a očekáváním žánrového fanouška. Filmový scénář má v pojetí tradičního filmového mainstreamu své zákonitosti a je vypracován bezmála k dokonalosti. Ví se, kdy má přijít na scénu první mrtvola a kolik zvratů v ději má přijít, aby se udržela divákova pozornost. Coenovci se svému divákovi vysmívají a ve chvílích, kdy má přijít gradace děje, na něj udělají dlouhý nos. Filmu chybí z pohledu žánrového fanouška jakýkoli konec. Nejen ten tzv. "volný", kdy se hrdina rozhoduje, co dělat, a nechává se na fantazii diváka, jak to dopadne. Tři čtvrtiny snímku Coenovci připravují diváka na finální souboj dvou hlavních nesmlouvavě tvrdých postav - a ten je tragikomickým způsobem zmařen. Na plátno přivádí postavy, jejichž vývoj je v přímém protikladu k očekáváním diváka (Tommy Lee Jones nebo Woody Harrelson), nechávají zbytečně umřít ty, se kterými divák cítí. V tomhle ohledu jsou originální a možná i to byl jeden z důvodů, proč se akademici rozhodli tak, jak oskarové klání dopadlo. Na druhé straně film je nesmírně poutavý svou strukturou a řadou chytrých detailů a jednotlivých scén, jenže scénář je nedotažený a některé postavy jednoduše nedůvěryhodné. Coeni se nikdy nebáli zobrazit násilí a smrt, jenže tady to trochu přepískli. Místo standardních tří mrtvol se jich tam kupí pěkná hromada a člověk má spíš pocit, že sleduje Tarantina. Jak říkal už Stalin, jeden mrtvý je tragédie, milión pak nutná statistika. Hlavním hrdinou je masový vrah, který jakoby unikl z nějakého komiksu, a opět bych ho věřil spíš Tarantinovi. Do reálného života nepatří. V tom souboji s drogovým kartelem by mimochodem neměl žádnou šanci. S plynovou bombou v ruce je příliš nápadný a dělá příliš mnoho chyb. Aby se mohl film opravdu zhodnotit, bylo by dobré znát literární předlohu Cormaka McCarthyho z roku 2005, a to se mi zatím nepovedlo. Tenhle film je silný v detailech a jednotlivých scénách, ale s jeho přijetím jako celkem mám docela problémy. Celkový dojem: 80 %. (12.03.2008)

Geniální Coenovský thriller coby variace klasického westernu, drsných thrillerů 70. let a dramat s etickým rozměrem, příliš sofistikované a po formální stránce dokonalé dílo. Už ten příznačný začátek - postsynchron s monologem šerifa vzpomínajícího na staré dobré časy se statickými celky příznakové jižanské krajiny, které svou délkou nutí k zpozornění a akcentují vyřčené... Coenové rozehrávají svou typickou fabulační hru, tentokráte ale jakoby navážno, s hlubokým dopadem převážně podprahového sdělení - ty obrazy tichého, obyčejného zabíjení jakoby měly vyvolávat aluze na Takové normální zabijáky, Javier Bardem však dává svému přirozenému zabíjení ještě nový rozměr - rozměr zásadovosti, zvrhlého etického kontextu a jakési obskurní čestnosti (je to jeden z nejlépe zahraných psychopatů, které jsem kdy viděl...), nese v sobě navíc ještě rozměr osudovosti; Josh Brolin zase v roli vietnamského veterána a zapomenutého svářeče dává vzpomenout na hrdiny westernů, vizuálně však jakoby tento cowboy vypadl z thrillerů 70. let, jejichž drsná atmosféra se prolíná celým filmem. Opačným nosným prvkem je stárnoucí šerif Tommyho Lee Jonese, který není sto vyrovnat se s uspěchanou a stále se zdrsňující dobou a nostalgicky se uchyluje k mýtu o starých dobrých časech (který je ovšem pouze chimérou, jak zazní přímo ve filmu). Typická generační propast, o čemž by mohli své povědět všichni stárnoucí učitelé a obecně staří lidé, kteří již světu a době svých vnuků nerozumějí... V tomhle zmítání je trocha existenciálna, trocha predestinace a zacházení s náhodou, Coenové hodně zvláštně pracují s příběhovou linií, záměrně narušují kontinuální strukturu vyprávění a nechávají diváka jednak na pochybách, proč co která postava udělala (motivační provázání je mnohdy hodně nezřetelné) a někdy záměrně uhnou linii příběhu zcela nečekaným směrem (bouračka, události v motelu v El Pasu...), je to taková hra s divákem (pro bratry Coeny hodně typická). Jejich film je plný toho nejbrutálnějšího násilí, ale vyznění je vlastně zcela opačné - latentně přítomný vypravěč ústy dosluhujících mužů zákona odsuzuje zvrhlou dobu (i když je otázkou, zda dříve nebyla ještě zvrhlejší...). V dnešním filmovém světě je až neskutečné, že se tvůrci ve svém vyprávění obejdou takřka úplně bez filmové hudby... To nejlépe svědčí o síle a přesvědčivosti snímku... Snímku o současné Americe, která se neliší příliš od té pionýrské...Poklona tomu mýtickému světu a jeho mužské podstatě...která je ovšem až příliš často vykoupena krví... (30.03.2008)

Scénář: Joel Coen, Ethan Coen .. Zajímavé, ale nikoliv jedinečné aneb Coeni jsou stále v nouzi. Jejich dva předešlé komediální filmy - to byla spíše katastrofa, než zábava, ale pak přišlo téma/kniha pro ně jako(by) stvořené. Jenže.. No Country for Old Men na letmý pohled vypadá jak Fargo (geniální film!) v letních kulisách (hlavně "ten kufr peněz") a bohužel s tím, jak se ztratil led a sníh, ztratilo se něco z jejich mrazivého podání, ale také cynického humoru a celkové síly příběhu. Násilí zde je, ale jeho míra a drsnost zobrazení rozhodně nejsou v nějaké vrcholné podobě, kdy část mordů proběhne mimo přímý záběr kamery nebo úplně mimo scénu. Jinak film není téměř vůbec o dialogu, děj je posouván převážně jen obrazem a něco málo rozhovorů moc smysl nedává, stejně jako monolog šerifa Bella, který jakoby nechce přijmout, co se, v pro něj moderní době, děje za špatnosti. Do něj je vlastně zarámován celý děj, jako taková ilustrace a kdyby byl podán třeba jako šerifovo vzpomínání, možná by se daly odpustit některé příběhové nesrovnalosti a zjednodušení (symbolická havárie na konci, žádná reakce okolí po střelbě v motelech, ..). Scénář je tedy slabota (ať si kritika říká co chce), kterou urputně drží naprosto dokonalé herecké obsazení, krásné exteriéry a sice typické (ale až příliš poklidné) stylové tempo vyprávění se zahuštěnou atmosférou, které (nemohu si pomoci) k dokonalosti přeci jen chybí hudba, alespoň místy. Takže, celkově se nic nového pod vyprahlým texasko-mexickým sluncem nekoná! 70%. (08.01.2008)