Čierna krv

Osobité a zajímavé dílo. Daniel Day-Lewis jde svým, opět silným výkonem, tentokráte "Až na krev." Stává se tak hlavní doménou tohoto snímku. Dalšími prvky, na nichž film stojí, je působivá kamera a mimořádná hudba Jonnyho Greenwooda. Její motivy působí zneklidňujícím a rušivým dojmem, a charakteristicky tak doplňují jednotlivé scény, které by bez rušivých a ambientních souzvuků možná pozbyly jisté množství naléhavosti. Působily na mě jako velká kompilace Herrmannových geniálních skladeb z Psycha, hororové tíživosti z Osvícení a jedinečnosti minimalismu Philipa Glasse. Kompilace, z níž vznikl pozoruhodný soundtrack. Velmi milý synek H.W. v podání roztomilého Dillona Freasiera. Snad o něm ještě uslyšíme. V tom chlapci něco je. Obávala jsem se délky stopáže, ale naštěstí mě nepřemohla. Pospávat jsem začala až zhruba dvacet minut před koncem. Tak jsem jen vnímala útržky z kuželkárny, ve které prováděl fanatický kazatel Paul Dano konfrontaci s Danielem. Jeho projev byl jistě skvělý, ale v dabingu Filipa Švarce se vysoké, křičící či hysterické hlasové polohy stávají často téměř neposlouchatelnými a protivnými, a tak mě to spíše tahalo za uši. Jinak celkově výborný snímek s výjimečnou hudbou. (08.01.2012)

Moje třetí filmové setkání s panem Andersonem a znovu mi nesedl konec (neuzavřený a ještě tak divný). Jenže na rozdíl od Magnolie a Hříšných nocí jsem se místy (hlavně směrem k závěru) nudil. Přišlo mi to tak trochu jako rutinní životopisný film, který se nezmohl víc než na jednu tragédii a nevyvolal ve mně téměř žádné emoce nebo sympatie s hlavní postavou (i když uznávám, že osoba kazatele mě celkem úspěšně dráždila, a tak mi Danielovo jednání v afektu zlepšilo náladu :-) ). A pak tu byla hudba, kterou v drtivé většině u filmů vyzdvihuju, nebo opomíjím, ale tady mi vyloženě vadila, protože se uměle a neúspěšně snažila vyvolat dojem thrilleru (přitom tohle je jasné drama). Takže z mého podledu to vidím pouze na průměr. (04.08.2011)

Dobrá kamera (a technická stránka filmu obecně), výborné herecké výkony a postavy, které jsou všechno, jen ne černobílé, ale to je asi tak všechno, co bylo na tomhle filmu zajímavé. Dvě a půl hodiny je stopáž, kterou snesou jen ty nejlepší scénáře a režiséři. P.T. Andersonovi už v Magnolii podařilo ukočírovat dokonce hodiny tři, tady ale bohužel z mého pohledu selhal. Místo hudby depresivní kvílení a místo děje rádoby umělecké zdlouhavé záběry plné zamyšlení... Prostě jsem se nudila, chápu, že někdo je z toho v sedmém nebi, ale já to opravdu nejsem. (13.05.2010)

No tak zase takova pecka se nekona. Pribeh o naftari je sice originalni, jenze proste pri skoro trihodinovy delce by to chtelo aby se ve filmu toho delo vic. Film sice nenudi, dokaze zaujmout, cemuz taky napomaha takova divna hudba slozena misty jen ze zvuku, natoceny to je paradne, ale proste je to misty trochu o nicem. Nicmene i ty hluchy mista utahne naprosto genialni Day - Lewis, u kteryho mi jen vadilo, ze misty chodil dost jak priposranej. Kdo me naopak silene sral, byl Paul Dano, to byla tak neskutecne nesympaticka postava, ze sem si pral, aby mu nekdo rozsekal drzku sutrem. (21.02.2009)

Až na krev svou pomalejší, ale za to velmi precizní režií vzdáleně připomíná No Country for Old Men. PTA dal do filmu opravdu hodně a je to znát, přesto to však není on, kdo by měl být středem pozornosti, protože svým správným vypravěčským hlasem, unikátní řečí těla, která se přesně hodí k hrané postavě a mírně shrbeným pohybem na obrazovce doslova září Daniel Day-Lewis - Oscarová hvězda roku 2007... Film se úspěšně vyhýbá klasickým, mainstreamovým aspektům jako např. jednoznačný konec, láska, morálka, rodina i vesměs ženy obecně. Typický dramatický oblouk se zde nebuduje, místo toho se nenuceně soustředí na vývoj charakteru ústřední postavy a zbytek prostě jen tak plyne... Výsledek je dílem originálním, zvláštním a uhrančivým, ale také je z něj cítit, že je více točeno pro "filmové umění", než pro vyprávění příběhu... 9/10 (04.08.2008)