Královský omyl

Autorský film Oldřicha Daňka rozehrává na pozadí historických kulis českého středověku sugestivní podobenství o charakteru člověka, o tom, že hájit svou čest je to poslední, co vězni ještě zbývá. Vycizelované dialogy jdou ruku v ruce s výbornými hereckými kreacemi Miroslava Macháčka, Martina Růžka a Jany Hlaváčové, pominout nelze ani mimořádně zdařilé kameramanské mistrovství Václava Hanuše. (14.07.2018)

Královský omyl zdobí především herecké výkony. Miroslav Macháček jako Jindřich z Lipé, Martin Růžek jako purkrabí Hýta z Týřova (nepřekonatelný výkon), v roli mnicha Bonaventury Luděk Munzar, v roli Elišky Přemyslovny Jana Hlaváčová (nádhera nebeská), nebo Ladislav Křiváček jako Jednooký. K nepoznání je i mladý Vlastimil Harapes, který ztvárnil Jana Lucemburského. Toto bohatě stačí k perfektnímu filmovému zážitku. Připočtěme nezvyklé kamerové sekvence, zvláštní nasnímání jízdy Jindřicha na koni po hradě a širokoúhlý formát, který dává vyniknout rozsáhlým záběrům a dílo je téměř dokonalé. Hudbu Jana F. Fischera nahrál soubor Pražští madrigalisté. Oldřich Daněk byl mistr v historickém oboru českých zemí a v 68. roce Královský omyl zdatně působil nejen jako příběh ze 14. století, ale také jako podobenství, které se tehdejším soudruhům určitě moc nelíbilo. Ještě mě pobavilo slovo "rochna", které označovalo velmi prsatou středověkou ženu. :) (05.10.2018)

Moje dilema v hodnocení nebylo o nic menší, než dilema žalářníka o spolupráci s vězněm či samotného vězně k přiznání. Bývalý slavný hrad Týřov znovu ožívá, a to s příchodem politického vězně své doby. Situace je nastavena jasně a všichni se jí přizpůsobují. Podezřívavost mezi obyvateli Týřova roste, stejně jako strach ze zrady. Řešení? Rychlé a veřejné soudy "jen jestli jsme zabili toho pravého...". Souboj morální cti před sebou samým, síla kontrolované zpovědi, očištění vlastního svědomí lží a čekání na třicet hřiven. Naprosto brilantní Martin Růžek mi zde přijde jako takový mix Kozlíka a pana Lazara, Macháček ve své klasicky skvělé poloze a vše dolaďuje Jana Hlaváčová jako rozmarná a autoritativní kněžna s armádou služebnictva. Munzar a Vinklář jako služebníci boží mi přišli ne úplně ve své kůži, nicméně proradnost u jednoho a slabost svědomí u druhého sehráli výborně. Celkově skvělá dobová atmosféra a určitě nadprůměrné herectví. (20.03.2013)

Obávám se, že toto byl spíše Daňkův omyl, když se domníval, že natočí poutavý film. Daněk byl mistrem konverzačních historických dramat, tam neměl konkurenci. Ale tento film se snaží zachytit nejen dialogy, ale také prostředí. A v tom Daněk selhal. Natočil zcela průměrný film, který je značně nudný ve všech pasážích bez dialogů. (21.02.2013)

Klasická historická daňkovština. 1) Scénáře Oldřicha Daňka mají kromě dobře napsaných postav, dialogů a věrohodného backgroundu velmi často i charakter podobenství, zde je to o věrnosti pravdě a vlastnímu názoru. Téma pro zjitřelý osmašedesátý rok jako vyšité. 2) Spoiler. Půlroční věznění (1315 - 1316) však nebylo ve skutečnosti důsledkem boje za pravdu, jak to Daněk mile idealizuje, ale šlo o mocenský boj, který nakonec Jindřich z Lipé vyhrál a spolu se svou láskou Eliškou Rejčkou spravoval království až do své smrti roku 1329. 3) Kontrolní otázce týřovského purkrabího Hlídá někdo? kontruje memento filmu i doby - Vždycky někdo hlídá. (06.11.2011)