Réžia:
Adrián CaetanoKamera:
Julián ApezteguiaHudba:
Iván WyszogrodHrajú:
Rodrigo de la Serna, Pablo Echarri, Nazareno Casero, Daniel Valenzuela, Alfonso Tort, Matías Marmorato, Lautaro DelgadoObsahy(1)
Buenos Aires, 1977. Pravicová vojenská diktatúra. Usporiadaný občan Claudio Tamburrini je unesený vojenskou tajnou políciou do dnes už nechvalne preslávenej vily Mansión Seré. Tam boli krutým a rafinovaným spôsobom mučení odporcovia režimu, i tí, ktorí boli za nich omylom považovaní. Únik, či vyslobodenie neprichádzali do úvahy. Primitívni i inteligentní väznitelia sa striedali vo vymýšľaní rôznych druhov psychického i fyzického utrpenia. Napriek tomu sa štyria väzni rozhodli ujsť... Film je takmer detailným popisom skutočných udalostí, ktoré tvorcom sprostredkovali ich ešte žijúci účastníci. (STV)
(viac)Recenzie (58)
Škoda že se nepodařilo plně zužitkovat tak hutný námět. Kdyby se hledělo na lepší výběr herců a víc propracovat scénář, namísto blbůstek s kamerou, mohl to být film, který dokáže opravdu strhnout. Takhle divák sleduje pouze jednu z epizod "špinavé války" a ač se tehdy děly hrozné věci, přeci jen to celé jako flm nefunguje, jak bych si přál nejen kvůli sobě, ale také kvůli těm, kdo to tam tehdy všechno museli prožívat. ()
Viděla jsem jen druhou polovinu filmu, takže nevím jak to začalo: pokračovalo to mučením a skončilo pobíháním holých kostnatých zadnic po ulicích Buenos Aires. Pochvalu zaslouží chmurně vykreslená totalita, všudypřítomná tíseň a strach. Hodnotit radši nebudu - absence vztahu k vězněným mi zabránila tenhle neveselý příběh prožívat naplno. A nevím, jestli mám chuť se na to dívat podruhé - se znalostí konce a jen proto, abych zjistila, jestli si k nevzhledným obětem únosu nějaké citové pouto vypěstuju. ()
Tak zase kousek historie z jedné země o které toho vím velmi málo, včetně její filmografie. Velmi věrohodně zfilmovaný příběh ze sedmdesátých let z doby státního převratu a následné vojenské diktatury. Je to o to smutnější, protože podle svědectví minimálně dvou svědků je to příběh podle skutečosti. Téměř vše se odehrává ve vile Mansión Seré, kde byli vězněni a mučeni odpůrci režimu a nebo i lidé, kteří s tím neměli vůbec nic společného. Kde pojem jako je lidská důstonost, vůbec neexistoval a to nemluvím jen o podmínkách, ve kterých byli uvězněni. Za závěr filmu jsem byla tentokrát vděčná a hlavně za to, k čemu došlo v následných letech ohledně porušování idských práv. Možná by neškodilo vědět o těch hlavních postavách trošku víc, závěr to ale malinko napravil. ()
Diktatury jsou všude stejné. 1) Určitá odtažitost tvůrců mi na rozdíl od některých komentátorů zde vadila. Nechodím na film, abych se dozvěděl fakta, od toho jsou dokumenty. Chci fandit a nevadí mi, když jsem (trochu) emocionálně manipulovaný - to je součást filmového zážitku. 2) Je dobře, že i Argentina se po létech vypořádává se svými kostlivci ve skříni. 3) Zaujal mě pěkný 30letý Rodrigo de la Serna (fotbalista Claudio). 4) Přesný koment: gudaulin*****. ()
"Takže ty jsi brankář, jo ?! Tak chytej, ty hovado !!" Buenos Aires 1977 !! Jó, to jich jeden mohl chytit hned několik, klidně i kulku, a ani nemusel bejt brankář.. Hodně tíživý a fyzicky s tou snahou o napojování dosti divácky bolestivý biják, v němž se nesmírně šikovný režisér Adrián Caetano chápe tak trochu zakázaného tématu užívaje navíc velmi inspirativních formálních prostředků.. Koneckonců i do toho zmatení postav se jeden velmi snadno vciťuje.. ()
Galéria (26)
Fotka © 20th Century Fox de Argentina
Reklama