Orel kontra žralok

Docenujem tuto waititi-odu, kedze uz nemam problem jest z jeho misy. Nezavislejsi poter s podivnymi (sympatickymi) bledymi tvarami , no unika siroko-daleko od {spominaneho} Dynamita svojskou drahou. I ked sebaklisoidnejsia tvar deja moze poskodit tuto krehku malbu, obrazky a strihy zaklisoidnuju tuto domienku z povrchu zemskeho. Definujte mi slovo krasny alebo skaredy, lebo ja som v tej zenskej nic skaredeho alebo nepekneho nevidel. (18.12.2017)

Tohle je doopravdy exotický film - ne snad pro zemi původu (ačkoliv Nový Zéland je mnohem lepší, než ten Starý :-)), ale pro enormní množství exotů. Prosím, kdo najdete v okolí Žraloka nebo Orla jednu normální postavu (děti se nepočítají), napište mi! :-) Nejspíš pro vysokou koncentraci zvláštních typů byl film po většinu času podivný, místy nudný, místy úchylný, ale v závěru skoro až pozitivní, takže ve výsledku si po přičtení kladných bodů za hudbu a nápad s animacemi 3* zaslouží. P.S.: Nejlepší skladba: http://www.youtube.com/watch?v=BrFy07npswM (23.11.2011)

docela milý film o "loserech" nebo "asociálech", jak je tu někteří nazývají. Jeden už ví, co chce a druhý stále hledá. Není to buhvíjak výrazný - příběh průměrný, humor je založený na tom, jak jsou všichni jednodušší a ulítlí, ale mělo to pro mě šťávu, která na jedno podívání vystačila. Prostě nezávislý a netradiční průměr. (19.12.2011)

Bože díky, žes mi dal rozum! I když, kdoví, proč nikdo nesní o tom, že by chtěl být škaredé, přehlížené a opovrhované pako, kdo to tak nastavil? Přitom má tolik co nabídnout... někomu přesně takovému. Potud v pořádku, neboť i outsideři jsou různí a mohou se báječně doplňovat, podstatné je, že se poznají i v davu a jsou k sobě vzájemně přitahováni, pak mohou žít vcelku spokojený, loserský život. Tragédie nastává v okamžiku, kdy si jeden z nich umane nastavit laťku výš, než může přeskočit, rozhodí pohodu v komunitě a svou pozici usadí na totální dno... takového jedince může zachránit už jen bezvýhradná, pravá láska :-). Přes prvotní zdání nenáročné jednohubky k rozptýlení teď moje rozvířené zážitky pomalu dosedají a já si zpětně uvědomuji, že to, co jsem viděla, bylo něco extra, a nemyslím tím jen rozsáhlou sbírku uměleckých kýčů, kterým jednoznačně vévodí vskutku ohyzdná svíčka ve tvaru ruky, ale celou nevšední společnost spokojených zoufalců, co nemají zapotřebí pomáhat si pitvořením a přitom jsou tak roztomile přesní, třeba jako dementní úsměv Masona Hutchinsona, nejlepšího hackera, co náš hlavní tragéd zná... Good job, Taiko Waititi! Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (15.04.2015)

Celovečerní debut Taika Waititiho je skvěle ulítlý - chvilku novozélandský Wes Anderson, chvilku zase roztomile naivní geekovská indie komedie. Ta jeho manýra je spíš dětská, ale velmi příjemná...průhledná...odzbrojující...plus krásné animace a hudba, budoucí dvorní herec Jemaine Clement... Vše našroubované na estetiku trapnosti a bizarní subžánr mullet-komedií...forma účesu a úděsného šusťákového oblečení...back to '90s... :-) (18.04.2020)