Mlčanie

Ahooooj, opičky! Já jsem otec Pederast a tohle je bratr Efebofilus. Ovečky už jsou ve stádě, tak jsme přijeli naučit píchat nezletilé ministranty i vás, jakož i nakrást a naterorizovat si pár budoucích restitučních nároků. Je tu s námi i Chesus Gonzáles, daleko větší frajer než ten váš přičmoudlý pupkáč, a jestli na něj plivnete, skončíte jako švábi, místo abyste mohli navěky sterilně čurákovat po kolena v mlze a foukat cherubínům do šalmají. Navíc s Chesusem můžete dělat jakékoliv kurvárny, stačí potom pouze párkrát zarecitovat pomatenou básničku, vše odpuštěno a s klidným svědomím buďte zmrdi znovu. Fanaticky vás zkudlankujeme, ať chcete, nebo ne, takže se teď budeme skoro tři hodiny tvářit hrozně útrpně, ublíženě a zmučeně, přitom se jen otravně do zblbnutí modlit a nudně řešit blahoslavená dilemata z pičoidní fantasy. *** Tak, a je to v hajzlu! Po Štefanovi se vydal směr prdel už i Marťas a dříve tutové pilíře světové kinematografie leží zhrouceny v radioaktivním prachu z homixiád, telenovelických kýčů a artových svinstev. Soudnému divákovi po téhle ukrutné ubíjející hemoroidiádě s odpudivým nehereckým jelimanem v hlavní roli nezbývá, než jen vyslat děkovnou modlitbu ke svatému Ripovi, patronovi všech těch šikovných zlodějů audiovizuálních děl, za to, že nemusel vyhodit banditské výpalné zaprděnému Cinestáru, mohl u toho pohodlně ležet s prstem na velmi vytíženém tlačítku FFW, pouštět si ve vedlejším okně třeba Kasíno nebo Mafiány, a se slzou v oku vzpomínat na doby, kdy ještě filmy bývaly zábavné. (31.01.2017)

V šoku som sa až na konci filmu dozvedel, že to točil Scorsese. Ide o ukrutnú nudu, kde zaujme len pár situácií s mučením alebo zabíjaním kresťanov. Extrémnu stopaž už v prekonáva len Garfield, ktorého by som neobsadil ani v divadle Astorka. Na Neesona sa čaká dve hodiny, až potom sa aspoň niečo zaujímavejšieho odohrá. To je ale neuveriteľné mrhanie časom. (20.02.2017)

Existenciálna dráma o pochybách prečo treba tak trpieť, keď Boh existuje...Snímok silne polemizuje o sile kresťanskej viery a zrade a tvorcovia sa v týchto otázkach jatria až masochistickým spôsobom. Konfrontácia dvoch náboženstiev, kresťanského a budhistického, je silná až útrpná a natíska myšlienku, prečo niekomu vtláčať iné vierovyznanie mysliac si, že to moje je najsprávnejšie. Patrí to navzájom, v tomto je Scorsese objektívny, hoci sledujeme primárne príbeh kresťanských misionárov. Strastiplný cesta Japonskom v polovici 17. storočia je stvárnená obrazovo dokonale, v podstate bez hudobného doprovodu, možno by sa dalo povedať, že aj pomalým tempom ( mne tento štýl vyhovoval ). Dialógy sú na úrovni, filozofické monológy zosilujú myšlienky. Andrew Garfield ( v roku 2016 vynikol aj na kopci Hackshaw Ridge ) je famózny a uveriteľný. Silence je hĺbavým filmom, ktorý nie je pre každého, vyžaduje určité znalosti danej problematiky v danom období a treba v ňom hľadať filozofické posolstvo. (12.02.2017)

Knihu jsem četla před 10 lety, o Scorseseho účasti jsem se dozvěděla před 10 lety, ale tak nějak až teď si říkám, že byla vlastně už od začátku celkem blbost dát to do ruky jemu. Někdo s menším jménem a většíma koulema pro experimentování s filmovou lyrikou (lol, nevim, nejsem Douglas) by tam tu atmosféru možná dostal. Jinak samozřejmě viz A_FISH. (18.03.2017)

Nejsem si jistý, pro koho ten film byl natočen (kromě pro Scorseseho samotného). Mě poněkud minul, a píše-li Cival "..konverzačka, ve které můžete sympatizovat v podstatě s každou jednotlivou postavou" - já to měl přesně opačně, nemohl jsem tam sympatizovat s nikým. Možná ke konci pocítit trochu lítosti nad osudem, ale jinak ne. Mimochodem, tohle je film, u kterého doceníte premisu Arrival, aneb jak se dvě naprosto rozdílné civilizace spolu naučí komunikovat. Tady spolu měli mluvit jak, anglicky, portugalsky, latinsky? Vždyt tam ti japonští vesničané mluvili anglicky lépe, než leckterý obyvatel současného Tokia... (22.03.2017)