Captain America: Prvý Avenger

Letošní letní kinosezoně vládl tak tupý a prvoplánový hollywoodský blockbuster, že se slzou v oku nostalgicky vzpomínám na chytrý loňský Počátek. I když objektivně musím komiksového kapitána Ameriku pochválit, neboť režisér Joe Johnston ukočíroval tu tsunami patosu a amerického nacionalismu, kterou jsem podvědomě tak trochu ve filmu s podobnou tématikou očekával. Joe Johnston naštěstí ale není infantilní Michael Bay... A za velmi stylové plakátové závěrečné titulky bych tu třetí hvězdičku skoro i přihodil... Suma sumárum - Captain America: The First Avenger je můj první, ale zároveň také poslední Avenger. Druhý díl po této zkušenosti určitě vynechám... (28.10.2011)

Tak sláva, Kapitán Amerika konečně úspěšně předveden. Po akční a trikově oslnivé stránce žádné větší terno, boj se omezuje na prosté ohánění se štítem, humoru jakž takž (Lee Jones...), obávaného američanského patosu (kterého já jsem mimochodem fanouškem) snesitelně, dobře to plyne, Evans sedí do role, a -což se mi především líbilo- máme tu parádně odvedený retrosvět, posazený do druhé světové, oplývajiící roztomilou válečnou propagandou i magií oblouzněným nacistickým záporákem. Plus dávám speciální bodík za nadhled. Není to přímo pecka, je to však příjemný komiksák. (SPOILER) Tak teď mě na jednu stranu mrzí, že přijdu o Kapitánova anti-sovětská snažení, ale zase se těším na jeho AVENGERS vytuněný kostýmek... (10.08.2011)

Téměř nemožné objektivně hodnotit. Plné výtečných hlášek, drobností, kamerových náletů, několik dialogových scén a krásné jiskření hlavních protagonistů. Je to sice mírně naivní, což se postupem času poměrně mrštně přelévá v sebeparodii, ale stejně jsem se neubránil pocitu jisté stylizační roztříštěnosti a nekonzistentnosti. Občas film neví čím chce být, tak je tu pro jistotu všechno. Tak trochu Svět Zítřka a Indy dohromady. Akce mne nebavila a triky taky průměrné až na výjimky. Čekal bych v tomto směru mnohem víc. Audiovizuálně byl mnohem více nakopávající trailer, což je s odstupem času docela úsměvné. Abych pořád jen nehanil. Hayley Atwell je prvotřídní bábovka, která si touhle rolí udělá kariéru a závěrečné scény s bombardérem jsou vizuálně úchvatné - takovou kolorizaci barev jsem dlouho neviděl. (14.08.2011)

Marvel se pomalu a jistě stává producentem modelových popření happy endů skrze tragické rozuzlení osobní linie. Pro Iron Mana, Hulka, Thora i Kapitána Ameriku končí láska nešťastně - odloučením milenců v profesi, existenci, prostoru a čase. Co naopak vítězí je čerstvě nabytý závazek superhrdinství, jehož potem a krví vykoupené plody však smutek ze ztráty zbavuje barvy i sladkosti. Zjevné poražení personifikovaného zla nemůže zastřít mnohem hlubší selhání; neschopnost zabránit kolapsu vlastního světa navzdory nadlidským schopnostem, které dovolují zachránit svět vnější. Tady jde o mnohem víc než pouhou úlitbu přízemní seriálové logice, která poklonkuje nedořešenosti. Až se chce říct: lidské, dojemně lidské... (04.08.2011)

Pro někoho roztomilé retro, pro mě další marvelácká nuda pro děcka - když retro, tak sexy retro jako noví X-men, říkám já. Hrdina maximálně naivní správňák, padouch (jeden z marveláckých nejzásadnějších) jednorozměrný, jakžtakž tažený aspoň Weavingovým charizmatem, akce řekněme řemeslná, ale určitě ne úchvatná (a superhrdinský komiks MUSÍ mít úchvatnou akci) a celé je to tak zoufale klasické, že to nespasí ani snaha o sebeshazovačnost, ani množství dílčích nápadů a fórků. Tímto s tebou v kině končím, Marvele. (05.08.2011)