V údolí Elah

Válka je svinstvo. Někde nějaká končí, jinde jiná začíná. Jedni odcházejí, druzí přicházejí..... Nevím, jak to Paul Haggis dělá, ale jeho přístup na mě platí. Bylo tomu tak již v jeho oscarovém snímku Crash, podobně je tomu i zde. S tím rozdílem, že zde to na mě navíc nepůsobí tak prvoplánově. Paul se vyhnul patetickým záběrům, netlačí na pilu a výsledkem je tak působivé ( téměř komorní ) psychologické krimi–drama s detektivní zápletkou a velmi působivým myšlenkovým přesahem o dopadech války na vojáky ( lidi ). Paul se (naštěstí) nesnaží o nějaké laciné citové vydírání diváka, spíše je to „ syrové věcné vyprávění“ , paradoxně o to tvrdší dopad na samotného diváka to ve výsledku má. Válka dělá z lidí „hyeny“, mění charaktery (samozřejmě ne z každého a se stejným dopadem). Nesuďme však tyto lidi. My nebyli v takovéto situaci. Opravdu víme, jak bychom se ( ve světle toho obrovského náporu na psychiku, tlaku ) zachovali my sami?! Nic není tak černobílé, jak by se na první pohled mohlo zdát a hlavně: ono to totiž kolikrát samotnou válkou nekončí, ale teprve začíná. Nejhorší jsou ty návraty do každodenního života. Zcela výstižná je věta, kterou pronáší jeden z vojáků: „ nenáviděl jsem to tam. Teď jsem TADY a už se nemůžu dočkat až budu zpátky. Divné že? „ ....po pravdě, zase tolik ne. Vypovídá to o mnohém. Tentokrát nemám výhrady ani k samotnému konci. Ten symbol obrácené americké vlajky v podobě SOS „ voláme o pomoc, sami se z toho nevyhrabeme „ , jak výstižný, leč marný. Války byly, jsou a vždy budou. Jsme totiž přece LIDI...... Co se týče samotných hereckých výkonů ústředního dua Tommy Lee Jones – Charlize Theron nemám co bych dodal. Tomu říkám civilní herectví. Naprosto přirozené, nenucené, bez nijakého přehrávání, přesto ve výsledku tak působivé a uvěřitelné. Jako dobrá volba Paula Haggise se ukázalo i obsazení do rolí vojáků skutečnými vojáky co si prošli válkou v perském zálivu. Oni neodříkávají repliky, nehrají, oni „ pouze“ převypráví příběhy, které sami zažívali. Co může být pro film lepší, než když nastoluje otázky, vyvolává debaty a donutí diváka nad samotným příběhem ( tématem ) přemýšlet a „dohrávat si ho“ v sobě?! Toto je přesně ten typ takového snímku. 4+1/2* (21.02.2011)

Puvodne me tenhle film dost nudil, porad jsem cekala na nejakou tu akci, ktera by me vytrhla z Haggisova stereotypu. Ovsem konec me poradne prekvapil. Konecne vyplula pravda na povrch, ale hlavne - bylo polozeno tak moc otazek, na ktere je tezke odpovedet... Nuti to k filozofovani, ale zase ze by to bylo neco, co bych chtela videt podruhe...mozna jako knizka by to melo vetsi efekt. (15.01.2009)

Docela jsem se Paula Haggise po vykalkulovaném dramatu Crash obával. Zbytečně. Opět totiž klade důraz na jednotlivé postavy, které se divákovi postupně dostávají pod kůži. Ten s přibývajícími minutami totiž víc prahne po tom, dozvědět se další informace o hlavních postavách. S emocemi, které ze sebe doslova rval vypjatý Crash, je to ale u tohohle dramatu horší. Víc totiž trvá na atmosféře, než na samotném ději. S tím je to o poznání obtížnější. Vysloužilý voják hledá svého syna, který se měl vrátit z Iráku. Respektovaného muže ale všichni poslouchají tak maximálně na jedno ucho, dokud synovo zohavené tělo neobjeví kousek od základny. Rozjede se tak nesnadná podívaná, kterou diváci, čekající dunivou akci a nálož emocí, asi odsoudí. Pod tou velmi vkusnou kritikou války se ale skrývá nakonec velmi osobní a silné drama, které táhne nahoru bez patetických gest životem ošlehaný a vojensky disciplinovaný Tommy Lee Jones s výborně sekundující Charlize Theron. Nejen pomalu budovaná atmosféra, Haggisova soustředěná režie, výteční herci i kamera legendárního Rogera Deakinse stojí za to si tyhle dvě hodinky pomalého tempa dát. (07.09.2011)

Páči sa keď si yankeeovia udierajú rany pod pás v hre, ktorá by mala byť férová. Ďalší film, ktorý zhadzuje posvätnosť americkej armády v nekompromisne smutnom príbehu podľa skutočných udalostí. S filmom 'Crash' by som neporovnával, tento film má diametrálne odlišnú štruktúru, na city útočí v oveľa iných medziach a napätie príbehu od začiatku do konca sa nevychyľuje zo svojej škály, čo ale spôsobí miernu jednotvárnosť. Herci prekvapivo perfektní, réžia cieľavedomá, účelná a vyvážená. 80%. (12.05.2009)

Ako príznačné - kriminálka, ktorá sa pomaly transformuje v citlivú komornú drámu otca a syna, thriller, v ktorom je najsilnejšou zbraňou slovo, vojnový film, ktorý zobrazuje patovú situáciu na domácom fronte. Brilantný satirický Jarhead bol obzvlášť výstižným nihilistickým portrétom vojakov, traumatizovaných nemožnosťou zažiť skutočnú akciu, ale predsa nečinne prihliadajúcich jej dôsledkom uprostred vyprahlej a pustej "krajiny nikoho". Sam Mendes v ňom dokázal položiť i zodpovedať otázku, kam až tento stav môže zájsť a ako obstojí v konfrontácii s návratom do vlasti, na ktorú dovtedy len implicitne odkazoval. Lions for Lambs ešte otvorenejšie (i keď vo svojej podstate neobjavne a až príliš "akademicky") poukázal na politický rozmer vojny, o ktorý sa Anthony Swofford nezaujímal. Redford priamo úmerne rozdelil filmový priestor medzi jednotlivé vetvy prepleteného rozprávania, prítomného zároveň "doma" i "tam" a rozviedol krížový výsluch medzi až príliš idealizovanými, ale dôležitými postavičkami na jednotlivých spoločenských úrovniach. In the Valley of Elah je filmom o zavŕšení cesty poznačených Mendesových mariňákov, zahrabaných v ilegálnych aktivitách a úpadku životnej úrovne a štýlu, o ktorý boli pripravení spolu so všetkými ilúziami, do krajiny Redfordových patologických (avšak záleží len na uhle pohľadu) byrokratov a zničených snov. Vizuálny symbolizmus Jarhead sa tu premieňa v biblický návrat strateného syna, nenávratne pohlteného pôdou údolia Elah, miesta, kde zúfalý otec zvedie svoj posledný boj. Pomalá narácia a úsečná explanačná metóda podsúvania indícií vyžaduje od diváka veľkú dávku sústredenosti a keď ju získa, má už napoly vyhrané. Všetky postavy - systémom unavená detektívka, manželka netrpezlivo vyčkávajúca každý telefonát, vojaci zo synovej jednotky, nadriadení a šéfovia - sú dostatočne ukotvené a zastávajú (až na pár momentov) vierohodné pozície vo vývoji príbehu, ktorý nevolí vždy ten najočakávanejší a najlacnejší postup. V spätnom zrkadielku je príbehom dlhého lúčenia a hľadania pokoja, ktorý Hank nachádza až potom, čo si pozrie posledné video, ktoré syn zaznamenal na mobil počas svojho pobytu v Iraku. Haggis má dar vtiahnuť a nepustiť, ale je vidieť, že je viac doma v malých filmoch, ktorým dodáva pôsobivosť, aká chýba množstvu tých veľkých - a k tomuto dojmu veľa prispievajú i vynikajúci herci spolu s vždy precíznou Deakinsovou kamerou. 85% (07.03.2015)