Hranica smrti

Výběr čtveřice hrdinů nepřímo odkazuje ke skutečným nepokojům na předměstích Paříže osídlených vesměs lidmi arabského původu. Ale zbytek už je hororovou fikcí: po loupeži prchají před policií na venkov, kde jim v domě nad lomem u hranice s Lucemburskem poskytne útočiště podivínská rodina. Z domnělé skrýše se stane past, kde domácnost řídí duch nacismu – a krve.Její náhražky prý tvůrci prolili na 400 litrů, kromě toho slibují přervané šlachy, rány sekyrou, tlející těla či podřezaná hrdla. (13.06.2020)

Brutální, krvelačné násilí lidí proti lidem. Prostě exploitation jak se patří. Tento film rozhodně není pro každého. Rok 2007 - Francie - Uvnitř vs. Hranice smrti. Srovnání se zde úplně nabízí a přichází otázka, který z těchto filmů je víc masakrální, krvavý, zvrácený? Těžko posoudit, pro mě v tomto minisouboji vítězí právě Hranice smrti. Proč? Když pominu právě samotné gore scény, které jsou v obou případech na hodně vysoké úrovni, tak mě tento film bavil o něco více, přišlo mi to svižnější, zajímavější a taky o něco napínavější. Rodinka působila hodně krutě a především z velkého šéfa šel strach na sto honů. Hitlerův konkurent Nummer eins. V určitých momentech film ztrácí, hlavně konec byl celkem odfláknutý a tu akčnost do toho nemuseli motat, ale jinak to byl velmi napínavý a drsný horor pro ty pravé hororové příznivce. 70% (10.12.2010)

Po À l'intérieur další jatka ve francouzský režii mohutně připomínající House of 1000 corpses (úchylná rodinka) a nebo Hostel (jatka). Xavier Gans se tentokrát nešetřil jak u Hitmana a nechal na plátně propuknout fakt brutální krvavý orgie, kde za zmínku stojí hlavně scénka s cirkulárkou a nebo ustřelení půlky hlavy brokárnou, stejnětak se moc povedla rodinná večeře s taťkou führerem. Jenže bohužel mi bylo vlastně úplně fuk co se s kym stane, teda až na taťku, tomu se přál aby to schytal co nejhůř, ale jinak mi to bylo jedno a tak se u mě jednalo akorát o sledování brutálních scén střídající nudnější pasáže bez nějakýho většího zaujetí a už to nevytrhla ani solidní atmosféra bolesti a utrpení. 3.5* (03.04.2008)

Když mě oběti ničím nezaujmou, mám pak holt jejich utrpení na háku (i když zrovna tohle nebylo úplně marné – to marné sundávání Toma z háků). Takže podhrabávání se z vězení skrz prasečí kejdu mohla být echt-hnusná scéna desetiletí, ale pro mě nebyla. Kvůli tomu zprasenému scénáři mi záchrana obětí byla buřt - klidně i buřt na lidském sádle opékaný. A otec rodu, ten rádoby nácek, nebyl hrozný, ale spíš k smíchu (což je samozřejmě k pláči). Navíc ostatní členové rodiny plnili jeho příkazy liknavě, bez invence a natolik nedbale až nechápu, že jim už dávno před tím pár obětí nezdrhlo. Z úchyláků mě zaujala (při "ubytovávání") jen Klaudia. Sympaticky zapšklá, věčně ve stínu starší Gilberte, docela introvert, ale rázná. Zkrátka holka do nepohody, která ví, co chce :-) Škoda, že nedostala víc prostoru. Jinak ale film nezaujal, taková slátanina, byť hojně zalévaná kečupem. Navíc kameraman byl na speedu a střihač zobal extázi a u toho já se prostě moc nebavím. (04.07.2013)

Francouzská limonáda, která se veze na současné drsné vlně, ale bohužel není žádným výraznějším šplouchnutím. Viděl jsem to před pár dny a už si prakticky nepamatuju žádnou zásadní scénu, což není dobrou vizitkou. Nazi rodinka je sice slušně šílená, ale čekání na její řádění se vleče. Přepálená stopáž tak ničí to dobré, co na tomhle kousku jistojistě je. (11.04.2008)