Avatar

Ultra-mainstreamové dobrodružstvo pre celú rodinu. Do technicky orgastického hávu zabalené, cameronovsky sebavedomým motorom poháňané dejové megaklišé, ktoré ničím neprekvapí. Jimove filmy, ak nešlo práve o komédiu (True Lies), obsahovali vedľa technickej brilantnosti vždy i istý existenciálny presah na zamyslenie. Hoci iba v náznaku. Disponovali nápadmi, na ktorých ostatní filmári stavali svoje svety. Avatar nič také neobsahuje a v zamýšľaní sa začína a končí pri prvoplánovej ekologickej agitke. Je to prvý film Jamesa Camerona poskladaný výhradne z už videných vecí (či už uňho alebo inde), ktoré akurát servíruje v ešte vypiplanejšom a nádhernejšom obale. Každý záber, káždý strih, každý tón soundtracku Jamesa Hornera prispieva k absolútnej dokonalosti výsledného tvaru. Ale čo z toho, keď vieme čo sa stane za desať minút? (15.12.2009)

Ano, oceňuju Cameronův zápal, který znamenal roky čekání na pořádnou technologii, zaměstnání dvou trikových gigantů i výsledek, který rozhodně znamená výrazný posun pro kinematografii jako takovou. Ale tím u mě pozitiva končí… protože pak se rozprostřely téměř tři hodiny mělké story (což by se ještě dalo skousnout – pohádka, beru), matných emocí, nejdebilnějších vojenských hlášek v historii a modro-zelené agitace tak razantní, že i Greenpeace bledne. Trojrozměrný efekt super (Cameron umí pracovat s prostorem naprosto dokonale), ale pod tím efektním pozlátkem jsem nenašel nic víc a zhruba v půlce nebavilo už ani to. Sorry guys (Jime, i vy všichni, kteří jste poslali film čtyři dny po premiéře do TOP 5), ale mě ten film nudil až hanba, takže za 3*. (20.12.2009)

Tříhodinové bukkake, kde publikum slastně hltá vše, co mu jeho podmanitel Železný Jim dává. Ale stejně jako sexuální akt užitý pro příměr i "Avatar" je velmi mnohoznačný, konkrétně každou úžasnou věc vyvažuje problém vkrádající se na mysl. Snímek je typická cameronovka, tedy to co „lidé od fachu“ pateticky nazývají „velké kino“ - spektákl se srdcem, aneb analyticky vzato precizně vystavěný film, který podle mnohokráte ozkoušené šablony dávkuje technologicky úchvatnou podívanou, dramatickou akci, primární emoce a náznak přesahu. Onen přesah vždy u Camerona prostupoval jako klíčový motiv celé dílo a zpětně ho obohacoval (osud v "Terminátorovi", mateřství ve "Vetřelcích"). I tentokrát je ohromnou silou filmu technologie - vše je dokonalé, stvořený svět bere dech, ale nelze se ubránit deziluzi, že hmotu nahradily nuly a jedničky. Nechat lidi poskakovat se snímači na těle před modrým pozadím už není tak opulentní jako vidět úchvatné efekty navzdory rozpočtu v "Terminátorovi", fascinovaně pozorovat detailně promyšlenou futuristickou vojenskou technologii ve "Vetřelcích" či žasnout nad logistickou monstrozitou projektu jako "Propast" (možná proto propagační kampaň "Avatara" tak zdůrazňovala finanční potíže při natáčení a technologické okouzlení hollywoodských velikánů pozvaných na plac). Podobně se s každým úžasným záběrem fantaskní Pandory vkrádají asociace s kýčovitými obrázky z plakátů či puzzle pro romanticky rozervané teenagerky (vedle kompoziční podobnosti je neoddiskutovatelná totožná barevná paleta). Vyprávění plné v patosu naložených uhrančivých velkých slov a myšlenek o prozření a boji za záchranu starobylého světa zase na druhé straně vyvolává kritické myšlenky, které odhalují prožívanou vinu bílého muže v postkoloniálním světě a jeho sen o přijetí do rodu, který jeho soukmenovci či předci dříve pomáhal ničit a jehož půdu drancovali (ostatně geneticky čisté modráky hrají afroameričtí či indiánští herci), případně touhu přijmout exotický pohled na svět, který narozdíl od diskreditované vlastní kultury ještě skýtá příslib neznásilněného ráje. Paradoxně s sebou tento pohled také nese kritiku závěru filmu, kde hrdina pomůže utiskovaným zvítězit tím, že oni přijmou jejich původnímu smýšlení cizí přístup totální války. Ale všechny předchozí výhrady má pomoc smáznout zdejší všeobjímající přesah ekoligické provázanosti, který je podpírán ideou zření podstaty namísto hmotného povrchu, buddhistickou metaforu s plným šálkem a reinkarnačním mysticismsem. Kdo neuvěří, neprozře. Kdo nevyprázdní svou mysl, nepřenese se do těla avatara a nepozná krásy zdejšího světa. Ale to už tu letos jednou bylo - takřka doslova to samé - ve "2012". Stejně jako Emerichův film i Cameronův epos lze dlouze napadat, ale nic to nezmění na tom, že ve své kategorii je vynikající. Jenže tou kategorií v případě "Avatara" pořád zůstává ohraničený prostor výpravných spektáklů pro široké publikum (pro které je ostatně mnohoznačnost typická), nikoli celá kinematografie. 9/10 (30.12.2009)

Upřímně řečeno, na Avatara se mi moc jít nechtělo. Už jen kvůli všeobecné hysterii kolem filmu. Opakoval bych už jen to, co bylo tolikrát řečeno o technické dokonalosti a absenci zajímavého a nápaditého příběhu. Nicméně musím ocenit několikaletou práci Jamese Camerona (když už to neudělali akademici) a dát plný počet. (08.03.2010)

Nejmonumentálnější film, který jsem kdy viděl a současně film bez jediného kompromisu. Avatar je přesně takový, jaký ho Cameron chtěl ukázat divákům. Velkolepý, nekonečně nádherný, působivý, našlapaný, plný technologií, emocí, geniálních scén a detailů, z kterých se vám bude chtít brečet. Jde o (zatím) nejdokonalejší ukázku 3D technologie a pro mě rozhodně první 3D film (ty 2D filmy s 3D efekty na tohle nemají!). Síla filmu je v jeho univerzálnosti, kdy Cameron nabídl přesně namixovaný drink z akce, romantiky, přírodopisných dokumentů a doplnil ho funkčními postavami, jejich psychologií i motivací. Vytvořil svět doslova a do písmene (stejně jako do poslední kytičky). Krom postav, tedy herců, kteří byli vynikající do posledního, potěšil extrémně i James Horner, který předvedl skvělou hudbu, umocňující prožitek z Pandory a celého filmu. Nejslabší článek filmu může být opravdu jen příběh, jednoduchý prostoučký, ale svým způsobem i správně pohádkový a trochu naivní. Ani bych si ho složitější nepřál, ani v něm nechci hledat filozofii (účel světí prostředky, i když myšlenky jsou hodně cítit, ale nejsou zásadní pro celkový dojem), prostě mi takhle dokonale vyhovuje. Možná někdo další bude nadávat na vykrádání stovky jiných filmů, ale co? Teď si už jen přeju, aby Cameron natočil nějaký čistý sci-fi snímek z vesmíru s touto technologií, protože začátek pohladil mé srdíčko nejméně dvakrát během pěti minut... zbytek už byla fantasy cesta na jinou planetu. Král světa je zpátky, poklekněte hloupí lidé a poděkujte za jeho dary pro Vás! (viděno ve 3D s přepáleným zvukem, z kterého mě ještě teď bolí uši:)) PS: jsem rád, že jsem mohl být u TOHO a vidět tenhle FILM. Více zde. PPS: pokud chcete jít jednou ročně do kina a zaplatit ty nekřesťanské peníze, AVATAR je k tomu nejlepší důvod. (21.12.2009)