Španělé v Praze

Uvedeno krásným začátkem z technického zázemí natáčení, kde se Hana Maciuchová ještě civilně ptá Adamíry: "Myslíš, že to vůbec jde udržet pozornost v jednom pokoji jen ve dvou lidech?" No tak to si kurva piš! Hluboký dojem si nesu už z vidění před mnoha lety (mám dojem, že naposledy to dávali, když zemřel Adamíra). Geniální, inteligentní, nadčasové. Sice v podstatě jen všednodenní dialog dvou cizinců, přesto na stříbrném podnose naservírovaný živý a poutavý obraz rudolfínské Prahy. Miluju to! (08.04.2016)

"Často si říkám, že některých vědomostí mě mohl Bůh ušetřit."                                                                                   Televizní konverzačka, která suveréně převálcovala Díru u Hanušovic, kterou jsem nějakou hřčkou osudu sledovala ve stejný večer. Španělé pobavili, poučili a dali náměty k přemýšlení. Díky Oldřichu Daňkovi jsem si spravila chuť, děkuji! (04.04.2016)

Herecky excelentní a jednoznačně na 5 hvězdiček. Scénář je fiktivní a mohl by ublížit šlechetné a opravdově zbožné paní Marii Manrique de Mendoza (+1608), která nese stejné jméno jako její mladší příbuzná (+1636) v podání Hany Maciuchové. Tato půvabná Španělka mohla být šlechtickou kurtizánou i politickou agentkou. Celkově vysoká umělecká kvalita, kostýmy, renesanční interiér...jedna z nejkvalitnějších českých inscenací 80. let! (12.02.2021)

Jedna z nejlepších TV miniatur 80. let, to je dokonalý duet Maciuchová/Adamíra. Minimalistické, jak se na TV inscenaci sluší, jeden pokoj, dva kostýmy, dvojice vynikajících herců a rozkošné reminiscence na pravdy stejně tak platné dnes, jako v roce 1603. Španělé v Praze líčí Prahu jako matičku všech neřestí tak upřímně, že je nabíledni, že ji přesně takovou i milují. Neméně zajímavé je rámcování inscenace záběry ze zákulisí i závěrečného odličování v šatně a finálního odchodu z Kavčích hor - právě do srdce matičky Prahy. (02.07.2011)

On velvyslanec, muž který se „nerve za sebe, ale za Španělsko“, ona „pobloudilá žena“, která „miluje a chce být milována“. Oba v „bláznivém, pošetilém a neodpovědném městě“ jménem Praha (17 let přes Bílou horou). Mistrné dialogy jistě, herecký koncert dua Maciuchová Adamíra taktéž. Místy mi to přeci jen přišlo trošku statické (přeci jen se to celé odehrává v jedné dekoraci), přesto tahle minimalistická televizní konverzačka plná jemného sarkasmu a ironického popichování jako celek funguje. Takže pokud se v úvodním záběru ze zákulisí natáčení oba aktéři shodnou, že „udržet pozornost jenom ve dvou v jednom pokoji moc nejde“, ale „co nejde má se zkoušet“, jsem moc rád, že to tehdy Československá televize zkusila… (10.11.2021)