V Bruggách

Maybe that's what hell is, the entire rest of eternity spent in fucking Bruges. Film, který se mi do hlavy zaryl opravdu hodně. Očekával jsem černou komedii, kde se bude pouze střílet a ono naopak. Dostal jsem sirové drama, kde se sice střílí, ale až v posledních 20ti minutách. Hlavní hrdinové mi byli okamžitě sympatičtí a kdo by nebyl, když musíte strávit 14 dní v "prdeli světa", kde rusové vlastní arzenál armády, tlustý amíci dostávaj infarkt při lezení na věž a trpaslíci si dávaj koňský dávky drog, aby to tam vůbec přežili. (23.09.2008)

Svěží a inteligentní dílo i sebevědomý autorský rukopis. Ať už situačním dilematem, kadencí víceplánových vtipů a point i tím, jak vás o postavách, u nichž se záměrně nedozvíte nic o jejich osobní integritě, ustavičně nutí znovu a znovu přehodnocovat první dojem a posouvat možné limity sympatií a definice dobra a zla. Přitom je zápletka nenáročná a snadno pochopitelná a všechna jednotlivá sdělení obrazem i slovem co nejjednodušší a nejpřímější (až se to méně pozorným divákům bude plést s banalitou a samoúčelnou oddechovostí a těm náročným s absencí uměleckosti), takže se můžete naplno soustředit na svůj natahovací vztah k postavám - a to ke všem. Tenhle film si totiž vzal na mušku jasně vytyčený úkol a jako sniper míří přesně a nerozptyluje sebe ani vás - míří na černobílou morálku s oporou ve zvyklostech a rozstřílí je na cucky. ***** V neposlední řadě stojí za pozornost i obratná práce s formou - je hluboce působivé, když si ve správnou chvíli uvědomíte, že natáčení snové scény, kterého se trpaslík účastní a o které se postavy ve filmu několikrát baví, nebo i prostorem natáčení ve městečku několikrát procházejí, se celou dobu chystalo právě pro tento film - a najednou se v té natočené scéně s nimi ocitnete a pochopíte, proč se v průběhu odvíjení děje natáčela - k čemu se už tehdy schylovalo. Je to, jako když se ladně a nevyhnutelně ocitneme na "druhé" straně téže Möbiovy pásky, aniž bychom kdy přešli šev, aniž by to i jenom zadrncalo. A aniž si to nejspíš valná většina diváků vůbec kdy uvědomí. Film to nijak nezdůrazňuje. Tenhle zdánlivě iracionální přechod na druhou stranu smyčky se ve zdánlivě hravém a komediálně odlehčeném snímku povedl McDonaghovi hladčeji a nenápadněji než třeba kdy Lynchovi (ve vší úctě k mistrovi), pro něhož je to jedno z celoživotních těžkých témat. ***** Plusem navíc je také jazykové šprýmování a hrátky s irskou angličtinou a veškeré žerty se sociálněkritickým podtextem (jejich prostoduchost a banalita je v mých očích opět záměrná, evokující sprostotu a lidovost i přímohubost) - a vůbec způsob, s níž je tu vulgárnost napříč panoptikem neotesaných postav předváděna k promýšlení v různých podobách, třeba skrze jekjich sklony k teatrálnosti, dojímání, žvanění, podléhání pudům, reflexům a emocím atp. Vulgárnost sama ještě ale neznamená nic zlého, i nekultivované způsoby mohou sloužit k projevení dobré vůle a citu. Ale pak babo raď, jaký si k těm postavám vypěstovat vztah, co o nich soudit. ***** Celkově vztato tahle nenápadná, ale přitom ostře nabitá záležitost s lehounce a obratně dosahovanou hloubkou lidskosti mě po skvělém krátkometrážním Šestiraňáku přivedla k tomu, že si McDonagha beru zcela vážně do soukromého hledáčku. *~ (27.12.2017)

Asi jsem divnej, ale mně se tam prostě nějak pořád cpal Harry Potter. Bruggy mi s těmi svými historickými domy a věžemi úplně asociovaly Bradavice, v jedné z hlavních rolí vystupoval Pošuk Moody, místní kráska vysublimovala z Fleure DeLacour, ve zpovědnici si užil svůj štěk i Brumbálův bratr, no a pak se na scéně objevil taky Lord Voldemort, který hrál (paradoxně) Harryho.... no dobře, no, tak jsem si zafantazíroval. Když se teda oprostím od čar a kouzel, tak musím říct, že Bruggy jsou opravdu pohádkové město (a to je znám víceméně jen z tohodle filmu!), a to tak pohádkové, že tam i gangsteři začínají uvažovat nějak méně gangstersky, člověk by řekl skoro čestně - ostatně slovem "čest" se tam zrovna Harry několikrát oháněl. Děj je určitě zajímavý, úsměvné dialogy jsou střídány vážnějšími polohami a vše směřuje k přímočarému závěru, který trochu naruší předvánoční idylku belgického starobylého města. Čtyři hvězdy po zásluze - tahle gangsterka se teda fakt povedla! (22.11.2013)

Zajímavé drama, pozvolna se rozjíždějící mě hned od začátku nechytlo. Nepochopila jsem, že se nájemnými zabijáky mohou stát takoví nekňubové. Ovšem, když se do příběhu prolnuly vzpomínky na nepodařenou akci v kostele v Londonu, přehodnotila jsem svůj závěr. Odprásknout někoho není jen tak, na to musí mít člověk žaludek, horší pak je, když vás dožene svědomí a vy se snažíte od něj utéct s nabitou zbraní u spánku. Celé to zní jako šílená dráma, ale při pohledu na ty dva jak se jeden z nich (Alastor Moody) nemůže nádhery starobylého belgického města dostatečně nakochat a druhý tímto nuceným pobytem zde neskutečně trpí, je fakt vtipný. Celé to vkusně doplňují "Fleur Delacour či Ten jehož jméno se neříká". (10.08.2014)

Netradiční, neholywoodské a příjemně nekorektní dílo povětšinou zdařile (i když místy trochu násilně) kombinující temné mafiánské drama cti s černohumornou krimikomedií, která jakoby z oka (nechci říct ono sexistické "z pera") vypadla Guyi Ritchiemu. In Bruges zůstává skromné pojetím (jedno staré městečko, pár postav a na první pohled jednoduchý příběh), avšak je o to sugestivnější v detailech. Postavy jsou dobře rozpracovány, dialogy mají náboj (a to nikoliv slepý) a Colin Farrell také předvedl patřičnou dávku charizmatu... Hodnocení k 5* nakonec převážily ony zmiňované charaktery, neboť - ač gansteři - vždy budu obdivovat muže, kteří si stojí za svými morálními principy... 9/10 (28.11.2008)