V Bruggách

Za posledních 12 měsíců je to vedle animované Persepolis můj nejsilnější filmový zážitek, který je o to příjemnější, že byl prakticky neočekávaný. Velmi dobře vypointovaný scénář, zajímavý casting, výborné herecké výkony, velmi - a nejen na svůj žánry - dobře napsané dialogy, kde se objevuje i řada výborných hlášek, které mají šanci stát se kultovními. Film, který se zřetelně odlišuje od žánrového mainstreamu a přitom dokáže být divácky atraktivní. Černý humor, několik napínavých soubojů a nečekaných zvratů. Pro mě daleko atrativnější než mnohem více komentovaný Americký gangster. Nemám prakticky žádné výhrady. Celkový dojem: 100 %. Svou roli ve filmu hraje i ryze evropská atmosféra starobylého města plného památek, rozdychtěných turistů a maloměšťácké mentality. (29.06.2008)

Čakal som gangsterskú krimikomédiu, ale tento film s Tarantinovkami či Ritchieovkami nemá veľa spoločné. Zo všetkého najviac pripomína skutočne skôr divadelné predstavenie s väčším počtom výstupov. Komorné ladené interiéry a exteriéry Brúg, jednoduchá zápletka postavená na dialógoch mi v tomto dáva za pravdu, hoc plne chápem, že išlo o zjavný úmysel, rovnako ako časté používanie klavírneho sprievodu s cieľom zvýraznenia jemnej melanchólie. Lenže práve spôsob uchopenia tohto sľubného námetu je pre mňa oproti úplne odlišným očakávaniam sklamaním a skvelo hrajúci Ralph Finnies či slušný zvyšok to dokáže zachrániť už len čiastočne. (11.06.2008)

Člověk musí ctít svoje zásady…. Jednoho krásnýho dne, jsou dva kreténi (zabijáci) uklizeni z Londýna do Brugg, kde si připadaj, jako v nějaký (zasraný) pohádce. … Vtipný, mistrovsky jednoduchý. Scénář plnej suchejch hlášek a dialogů, ve kterých se pro ,,FUCK" nechodí daleko. Doporučuju všem, kteří si myslej, že nájemní vrazi jsou monstra a že Tarantino nemá konkurenci… (23.10.2008)

Melancholické, vtipné, krvavé… Je docela kumšt dát takovým mezižánrovým piruetám posloupnost a eleganci, která by automaticky nekopala do slabin. Pravda, své slabší momenty si film nemilosrdně vybere. Hlavně v těch dlouhosáhlých dialozích ‚o ničem‘, které mají být velmi cool, ale paradoxně spíše narušují celou tu zvláštní náladu snímku, kterou mu dodává město samotné a naprosto fantastičtí herci. Ale ač si to přiznáte nebo ne, tahle belgická pohlednice má něco do sebe. (11.05.2010)

Nešťastná volba povolání vás může přivést leckam, v případě nejhorším až do rozkošné „prdele světa, kde i trpaslíci musí brát drogy“. Pravdou je, že v gotických zákoutích Brugg nečíhají jenom výjevy (jako od) Hieronyma Bosche, při nichž váháte, jste-li jenom v očistci nebo již v pekle, ale také dívka nemudlovsky čarokrásná, která vám s trochou štěstí více dá, než vezme. A to jsou právě ty okamžiky, kdy s naprostou přesností víte, kde jste se octli, totiž v nebi. __ Synopse režijního debutu Martina McDonagha vybízí k představě třeskuté komedie, ke slovu „třeskuté“ mají ovšem nejblíže náboje dum-dum, jež rozprsknou váš mozek po dlažbě rychleji, než stačíte říct „teď se nedívej“. McDounagh s obratností chodce po laně balancuje na pomezí filmu smrtelně vážného a zabijácky vtipného. Což nám nepřetržitě dává najevo. Jeho snaha zvrátit každou potenciálně „jenom vážnou“ scénu ve scénu ne tak docela vážnou je místy trochu násilná a vede k tomu, že jenom čekáte, čím bude shozena serióznost dalšího výlevu emocí. Bezesporu zábavně. Precizní vypointovanost každé vtipně nepravděpodobné situace připomíná poslední film bratří Coenů. Jejich dvorní skladatel Carton Burwell navíc výraznou měrou přispívá k zahalení Brugg do (ne)pohádkově gotického hávu. Scén představujících „místo s atmosféru“ bylo na můj vkus příliš a navíc nemohu tvrdit, že by plnily svou funkci, V Bruggách povyšují nad rámec karnevalu šibeničního humoru především herci. Colina Farrella trápí takřka identické trauma jako v Cassandra’s Dream, ale zde působí mnohem přirozeněji a velmi zábavně se nedoplňuje s Brendanem Gleesonem (nechápu, jak vůbec mohli přežít společnou cestu do Brugg, ale o ní snad v jiném filmu…). O prvek nepředvídatelnosti je vyprávění v poslední třetině (zahrnující zároveň jeden z nejadrenalinovějších i nejvtipnějších killerských duelů) obohaceno třetím mužem do počtu, psychopatickým permoníkem Ralpha Fiennese. __ Můj vztah k téhle drsné komedii, urážející průběžně liliputány, gaye, černochy, Američany a obyvatele Brugg, se od prvních minut vyvíjel pozitivním směrem. Použil bych v této souvislosti nanejvýš neoriginální příměr s cizím městem, které zprvu nenávidíte a potom jej toužíte zas a znovu navštěvovat. Paradox tkví v mé obavě, že druhé zhlédnutí by v mnoha ohledech nedotaženým Bruggám na rozdíl od No Country for Old Men hvězdičku nepřidalo, nýbrž ubralo. Ale třeba se mýlím, moc rád bych se mýlil, protože něčím tak vtipným, drzým a nehollywoodsky krutým pro mne bylo naposledy Kiss Kiss Bang Bang. Apendix: : Co mělo znamenat to pobídnutí během závěrečných titulků „Nezapomeňte tento film ohodnotit na CSFD“? Další znak expanze POMObyznysu? (Black Box) P.S.: Obavy z druhého zhlédnutí byly zbytečné, krásně vynikla propojenost všeho se vším. 90% Zajímavé komentáře: POMO, Nuala (02.05.2008)