Ostrov

Po delší době opět kvalitní ruský film, které stojí za to shlédnout. Přiblíží divákovi duši člověka, kterého mučí dávný hřích z mládí, teprve krátce před smrtí dojde jeho duše klidu. Nepopsatelnou atmosféru filmu dodává nádherná příroda, rovněž také tajemné prostředí pravoslavných kněží. I ten největší asketa a postevník, žijící téměř svatě, nemůže dojít klidu, pokud mu nebude odpoštěno. Protože odpuštění má na světě největší moc, ať už to Boží, nebo to lidské. Pokud mám hodnotit technickou stránku filmu, musím vyzdvihnout především vynikající kameru, která nabízí divákovi překrásné scenérie, zachycené perfektním kameramanem. (27.02.2013)

Film o muži, který o druhé světové při jedné události musel udělat něco hrozného, jenže se mu povedlo přežit a stal se mnichem. Stále si však nemůže odpustit svůj čin. Musím říct, že Ostrov je hodně dobrý film, který vyniká především svojí silnou poeticko-spirituální atmosférou a skvělým výběrem místa, protože tohle zasněžené prostředí tam neskutečně sedí a vytváří právě tu poetiku. Právě díky tomu mě ten film ani na minutu nenudil, a to tam jsou pasáže, kdy se "nic neděje", ovšem ale jen zdánlivě. Mělo to i dobré herecké výkony, zajímavě se to vyvíjelo a líbila se mi i ta celková myšlenka. Je tu i dost silných scén, především ty scény, kde se snaží ostatní vyléčit a taky se mi hodně líbila ta scéna, kde vymýtá z těla ženy démona, ta byla mnohem působivější, než ta vymýtání v amerických hororech, a to myslím vážně. Dostal mě i samotný závěr, který celý ten film perfektně uzavřel. Tohle je opravdu hodně povedený film, který bych sám označil jako Meditativní s velkým M. Kéž by takových filmů bylo víc. 5* (11.01.2020)

Ak by som mala byť objektívna, dve hviezdičky sú pri takomto snímku skutočne málo. Ak by som však bola v tomto prípade objektívna, popriem niečo dôležité v sebe - a preto radšej volím úprimnosť. Tento film ma striedavo nudil, desil, uspával, iritoval a v niekoľkých vzácnych scénach i zaujal; nie však natoľko, aby som si ho chcela pozrieť ešte raz. Možno mi chýba práve oná povestná pokora, možno väčšia trpezlivosť, možno určitá preduchovnatelosť ... A možno chyba vôbec nie je vo mne, ale kdesi v nepomere dlhej minutáže a (predpokladám, že zámerne) pomaly plynúcom deji ... No ktovie,, možno sa raz ešte odhodlám znova preskúmať tento prečudesný Ostrov ... (21.03.2012)

Snímek není natočen černobíle ale má filtr na kameře kde je výrazná černá.Příběh má jednoduchou ale hlubokou dějovou linku.Teď jsem ho viděla podruhé a už zážitek není takový jako poprvé.Ale to je v životě normálka.Příběh člověka který sám sebe uvrhne do samoty a odmítá pomoc.Opět takové to sebebičování.Příběh je o složitých pochodech v hlavě mnicha.Který vlastně ani mnich nebyl.Ale obraceli se k němu lidé kteří věřili že je schopen uskutečnit zázrak. (08.01.2022)

Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. (28.07.2013)