Strom života

║Rozpočet $32miliónov║Tržby USA $13,305,665║Tržby Celosvetovo $62,305,665▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $1,344,370 //počet predaných kusov 55,760║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ __Nehorázne ťažký film__ Veľmi ale veľmi silné obrázky nám ponúka Terrence Malick ale v tak ťažkom prevedení, že si ho vychutná len minimum filmových nadšencov, niektoré zábery vyrážajú dych, herci fajn, kostra príbehu živelná, až na ten záver to bolo dokonalé. /90%/ (01.01.2012)

Pozn.1: Strom života jinak. Thérèse, mladičká karmelitánka v pravé části obrazu, umírá na tuberkulózu. Krátce před smrtí jí jedna z řádových sester přinese ukázat maličkou žabku. Co všechno se v ten krátký okamžik odehraje. Proč k ukázání zázraku stvoření potřebuje jeden tak málo a druhý tak mnoho? Ale není právě tohle umění? (Thérèse, Alain Cavalier) - - - Pozn. 2: Lze stvoření prezentovat sledem záběrů, které ve své stroze technické dokonalosti zbavují předmět své bytostnosti? Je lístek stromu v Malickových záběrech stále ještě listem nebo jen abstrahovanou a tudíž pouhou reklamou na krásu? Malick selhává proto, neboť ukazuje estetično, o kterém se (snad i jaksi morálně) nepochybuje: drobná dětská nožička v rukou dospělého. Obdoba tohoto. Ze stejného důvodu volí z vážné hudby to nejtypičtější. Vybírá pouze prověřené pasáže Goreckého, Holsta, Smetany, Bacha a dalších známých jmen. Toť ona uznávaná krása, která se v této leporelovosti stává nudnou fasádou. Záběr na žabku jako synekdochu života na jeptiščině prstě Cavalierova filmu je překvapivý ve své milé komičnosti, ale právě proto a v kontrastu k umírající Thérèse dětsky čistý. Největší paradox Stromu života je, že skutečný život v jeho záběrech chybí. Vše je uhlazené a příliš usazené na patřičném místě. Zlo je zlem, dobro je dobrem, krása je krásou. Označující odkazuje opět na označují, nikoli na označované, o kterém bychom ve chvíli, kdy se nám umělecky ukazuje, neměli ještě nic vědět. Díky tomu se nacházíme v říši vyprázdněných simulaker. Malickův film je krotce loyální, nikoli otřásající a pouze nás utvrzuje v tom, o čem předpokládá, že již máme předem jasnou představu. Jen je nám to předkládáno v extrémní formě rozvolněné spirituální atrakce, která je pak jaksi omluvou pro onen zhusta nekritický přístup. Je v tom snad i jakýsi narcisismus nás samých podléhat již ověřené hezkosti. Diváka uklidňuje, když může jít po již vyšlapaných stezkách a bez obav se rozhlížet po skanzenu mrtvé krásy, kterou mu Malick ukazuje. Jeho kamera však klouže po povrchu, nikde se nazastaví, nehledí. Nejde jí o dinosaury, mlhoviny, stromy či o prastaré jakožto mýtické. Místo toho se snaží zkonstruovat jakýsi vlastní hymnický übermýtus pokřesťanštělé Gaii/rajské zahrady (mýtus v Barthesově smyslu: "Nedefinuje se [mýtus] předmětem svého sdělení, ale tím, jakým způsobem toto sdělení vyslovuje") a všechno je pak pouze účelově předvedeno kvůli měřítku, aby takříkajíc srazilo na kolena a diváka manipulativně vykolejilo z jeho kritického uvažování (a jak píše trefně MarJel z opačného horizontu "v televizi nebo na počítači by Strom života nefungoval"). Malickovu filmu, byť to tak na první pohled nemusí vypadat, schází pokora. Pokora před věcmi světa, o které mu jde, které však v jeho podání vystupují zbavené svojí duše. (28.12.2011)

Milý Terry, já vím, že my dva jsme přímky, kterým bylo dáno se protnout jen v okamžiku, kdy jsme jeli po jisté Tenké červené linii a jinak si dál uháníme každý svým nekonečnem. Vím, že jsi tím pádem poněkud někde jinde a výš než já a každý můj pokus o výhrady bude zákonitě připomínat rady obyvatele rovníkové Afriky Eskymákovi, jak má efektivněji stavět iglú. Přesto Tě v tomhle otevřeném dopise prosím o shovívavost s mou přízemností. Vždyť víš, že sice miluju poezii a filosovování, ale obojí vždycky zakončuju prohlášením, že smyslem života je ho žít a výhrady a stesky odbývám citací jednoho svého seriálového oblíbence: "You can do anything, you lucky bastard, you're alive!" Proto se na mě nebudeš zlobit, když Tvoje dílko plné krásných obrazů a lidí, co po krylovsku mlčí v šepotu, označím za filmový ekvivalent našich filosofických keců po osmi pivech. Myslím si, že vím, co jsi tím chtěl říct, ale nesedl mi Tvůj způsob a tón - vždyť mě znáš, jakmile mi někdo začne mávat před nosem černou a bílou, začnu se ptát, jestli někdy slyšel o šedi, zlatu a duze. Splácnout všechny bolesti světa a jedné ne tak úplně idylické rodinky do schématu o milosti kontra přírodě a evoluci spolupracující s božským vnuknutím mi přes všechnu dobrou vůli přijde bolestně banální. A smutné. To, co mě na našem světě fascinuje nejvíc, je bezpočet možností, které poskytuje. Můj milý příteli, od doby, kdy jsme se viděli naposledy, se leccos změnilo. Vylezla jsem na další hory, překonala další řeky a pokoušela se do nich vstoupit znovu, vzhlížela jsem k dalším chrámům, znovu a znovu jsem si špinila ruce a pokoušela se očistit svou duši, lámala jsem srdce a slepovala kousky toho svého a viděla jsem zrodit se nový vesmír, když jsem se poprvé podívala do očí svého syna. Změnilo se mnohé, ale v něčem se nezměním nikdy. Vím, že ve své moudrosti se mě nebudeš snažit změnit ani Ty, jen mi ukážeš, jak to vidíš ty sám. A kdyby pro nic jiného, už za tohle si Tě budu vždycky vážit. S láskou Tvá Faidra. (28.12.2011)

Chvíľami krása, chvíľami peklo. Chápem odpady, tak aj päťky a keď ustabilizujem svoje nálady, tak to máme čistý stred. Bod k dobru za to, že sa takáto vec vôbec dostala do širšieho povedomia (distribúcia, konzum). Malick má v tomto ohľade v Hollywoode velice privilegované miesto. Dokáže artovku naplniť hviezdnými menami a podhodiť mainstreamu niečo silne autorské, kde sa musí premýšlať. A masa sa dostaví, veď tam hrá Brad Pitt a Sean Penn. "OMG, fuck this shit! Idem na Šmoulov." A aj tomuto rozumiem, Tree of Life je v silnom kontraste k "rýchlym" filmom a vyžaduje od diváka velice sústredené správanie (niekoľoko minútové pauzy v monológoch) po väčšinu mamutiej stopáže. Otázka znie, čo za to ponúka a či výsledné hodnotenie nie je len zrkadlo vyspelosti a odhodlanosti pozorovateľa sa otvoriť, hľadať odpovede, skúmať odkazy, participovať sa na relatívne banálnom filozofovaní. Priznávam, že v tomto štádiu sa nenachádzam bolo by to nefér voči klubovým/artovým filmom ako takým, velebiť jeho výnimočnosť (ktorá imho spočíva iba v prehnanej pozornosti, nič viac). Čo ma ale reálne sklamalo je prehypovaný vizuál, ktorý je možno presný (svet očami detí, neprifarbený, nízka chaotická kamera) ale pre mňa absolútne všedný a neatraktívny. Neustále protisvetlo a pohľady do slnka neboli nuda prvých 15 minút. Zahrané skvele. 50% (11.12.2011)

Malickův kousek hodně vypovídá o životě vládnoucího druhu na zemi a úžasné vesmírné a zemitvarující interludy ukazují jeho marnost v celkovém kontextu. Celá ta banální část s rodinou a typickými problémy zaniká v nicotě stvoření. V prostoru máme své jedinečné místo, které je pro nás důležité - nejdůležitější, ale stejně bysme neměli zapomínat, že jsme jen prach. Někdy se jen zastavit a uvažovat. Po vizuální stránce jde o skvost (netopýři!), stejně tak hudební stránka je kapitola sama pro sebe. A Brad Pitt jako otcovská figura překonává sám sebe. (24.07.2011)