Strom života

Minimálně od Tenké červené linie se Terrence Malick pokouší natočit film, který by připomínal řeku, který by plynul jako říční proud. Domnívám se, že Stromem života zašel v tomto směru nejdále. Stejným způsobem jako uspěl při vyjasnění možné odpovědi na otázku bytí, uspěl i ve snaze najít nit souvislostí a rytmů, která propojí malé s velkým, minulost s budoucností, intimní s velkolepým. Intuitivní střihová skladba, kterou tvoří směs představ, vzpomínek a zdánlivě nesouvislých prostřihů na přírodu, a která se stala Malickovým režijním trademarkem, je ve Stromu života dotažena k absolutní dokonalosti. Dost možná máme čest s filmem, který na dlouhou dobu posunul impresionistický modus vyprávění k nejzazší hranici: na dosah životu, který oslavuje, do bodu, kdy se zdá, že film dýchá společně s námi… (více zde) (07.07.2011)

Krásné obrazy, možná v některých chvílích i ta poetika. Emoce však mizivé, výkon Brada Pitta fenomenální a celkově je snímek více než kontroverzní v rámci toho, co představuje, jak promlouvá k divákovi a o čem vlastně je. Jedna velká neznámá a Malick aspiruje na jednoho z největších podivínů Hollywoodu. (15.04.2012)

Terrence Malick si tento film připravoval značnou část svýho života a tak by byla škoda mu to tu hanit. Ještě když se jedná o oslavování života a lásky. Dvou nejdůležitějších pojmů, které se na naší planetě nachází, a kde jedna bez druhé nemůže žít. Film to byl nádherný. Když pan režisér ukazoval, jak se rodí život, tetelil jsem se maximálně blahem. Ve spojení s hudbou ona scéna neměla žádnou chybu a bude mi v paměti ležet napořád. Později ale už film šíleně prodlužuje, aby vlastně nikam nedošel. I když...kam by taky měl směřovat. Zvláštní, ale krásná letenka za oslavou života. (27.02.2012)

Asi nejsem cílová skupina tohoto filmu. Oprava: Asi určitě ne. Nejsem příliš umělecky a poeticky zaměřený člověk, to otevřeně přiznávám. Kdybych si dopředu přečetla žánrové zařazení, tak filmu nevěnuji sebemenší pozornost - ale bohužel. Zpočátku mě odradily věčné řeči o Bohu ("Pánbůh dal a Pánbůh vzal", "Teď je v božích rukou"), ale budiž. Když přišel na řadu Sean Penn vzhlížející k nebi, už mi bylo jasné, že budu tímto filmem naprosto znuděná. A po chvilce sledování záběrů vesmíru (ano,jsou krásné,ale..) a dinosaurů provázené šepotem,jsem to jednoduše musela vypnout. Já jsem prostě milovnice příběhů, ve kterých se něco skutečně děje..Opravdu stěží chápu Pitta, který odmítl účast ve Fontáně a dal zelenou tomuto. (15.03.2013)

Vizuálně čarovně krásné rozjímání nad... Ne, neoznačil bych Strom života za rozjímání nad životem, Bohem a vším jsoucnem. Rozhodně ne ve smyslu všeobsažnosti. Na modelu jedné rodiny a jednom kategorickém vztahu otce a syna nám Terrence ukazuje, ne až tak širokou optikou, určité aspekty dospívání, učení se o životě a možnost obrátit se k Bohu. Je to jeden z úhlů pohledu, jedna alternativa, jeden výklad. Nevidím v tom spásu všeho lidstva, či příběh svou monumentálností překonávající strom v zahradě O’Brienových. Asi největší přednost filmu spatřuji v tom, že Malickova bezbřehá péče o vizuální stránku a promyšlený střih (sestavení a celková kompozice filmu) zpřístupňuje toto lehce filozofické, artové dílo širší veřejnosti. "Forma" (chápejme jako vizuálno) zde jednoznačně obohacuje a rozšiřuje "obsah" (chápejme jako sdělení filmu), jinými slovy film vypráví obrazem, není to tak, že by Malick samoúčelně masturboval za kamerou... 6/10 (16.07.2013)