Strom života

Velké zklamání. Po skončení projekce jsem vůbec nevěděl jak ho mám hodnotit. Samozřejmě to bylo vizuálně krásné, ale opravdu jsem hledal nějakou emoci, něco co by mě zvedalo ze židle a nutilo se zamyslet. Opravdu jsem se nudil. Mám raději když film obsahuje téměř nepatrné detaily ze kterých má člověk nakonec ty pravé "zimomravky" po celém těle. Bohužel tohle byl pravý opak. "Kolos", který by se mohl promítat jako smyčka v nějaké galerii jako projekce. To byla má první myšlenka po skončení filmu. Další hvězdu z hodnocení jsem musel ubrat po závěrečné scéně. Hodnocení: 40%. (46. MFF KV). (12.07.2011)

Elementárne pocity. Život v jednom dni. A jeden deň, ktorý zmení celý život. Zároveň ANTIfilm na výlet do multikina pozrieť si hit s B.Pittom a S.Pennom. Vážne nie. NEVÍDANÁ AUTORSKÁ SLOBODA. (11.08.2011)

Poetické spojenie hudby a obrazu, ktoré rozpráva o Bohu, náboženstve, živote, smrti, rodine a o svete. Malick vytvoril filmovú báseň, ktorá predkladá existenčné otázky na pozadí premyslených záberov, s ktorých je mnoho plné symbolizmov a podobenstiev. Uchopiť tento film nie je jednoduché, pretože sa snaží rozprávať o mnohých veciach. Ale ak sa na neho pozeráme ako akýsi konštrukt pocitov a názorov, tak dôležitých pre vývoj človeka, pochopíme, že je to film ktorý miesi vedecké s mystickým, aby nám sprostredkoval fungovanie rôznych princípov, ktoré nás či chceme, alebo nie, obklopujú. Dominantný je pohľad na svet očami dieťaťa. To ako sa zmieta vo výchove rodičov a nátlaku sveta - v snahe pochopiť jednoduché veci - prečo jeho otec klame, prečo jeho brat musel zomrieť - sú jedny z najsilnejších momentov celého filmu. Strom života je film, ktorý treba vidieť viac krát a venovať mu svoj čas, pretože po vizuálnej a hodnotovej stránke je naozaj raritou. Dalo by sa špekulovať či spôsob akým o týchto veciach vypovedá je správny, pretože nie každý chce dve hodiny rozmýšľať a dedukovať, ale ja pevne verím, že si svojich fanúšikov nájde. Už len preto, lebo scény sú spojené v dokonalej harmónií. Jeden z najkrajších filmov tohto roku. (08.11.2011)

Člověk může být vždy překvapen, ať už jsou jeho očekávání jakákoli. V tomto případě by se dalo říct, že mě, a možná také mnohé další, Terrence Malick takřka dokonale převezl. Jeho film je určitě jedním z těch, které musíte buď přijmout, nebo odmítnout. Já osobně jsem jeho meditativní vyprávění přijal, přestože nemohu říct, že bych jej úplně pochopil. Promluvil ke mě totiž skrze moje vlastní vnitřní pocity a myšlenky. Je to velice zvláštní kousek s naprosto odzbrojující obrazovou a k ní skvěle padnoucí hudební složkou, na němž je vidět, že byl natočen s obrovskou pokorou a neskonalou úctou k životu. 95% (28.07.2011)

Malick začíná v silně náboženském duchu (ten se pak ostatně táhne celým filmem), pokračuje ve stylu alá 2001: Vesmírná odysea a do toho ještě přidává trochu Putování s dinosaury (a jako bonus i Lochnesku), přičemž se to celé snaží zabalit do jakéhosi rádoby hlubokomyslného hávu (v této fázi jsem byl značně..... rozčarován), aby pak následoval v podstatě obyčejný (ale vcelku zajímavý) příběh o komplikovaném vztahu mezi přísným otcem a jeho syny, díky kterému jsem (paradoxně?) tomuhle filmu přišel postupem času i docela na chuť.. ve finále se pak opět hraje na "hlubokou" notu, když najednou X lídí kráčí po pláži kamsi na onen svět.. a já se ptám: co tímhle chtěl sakra pan režisér říct? ... opravdu nechápu, jak souvisí výjevy vzniku vesmíru a života s následujícím "normálním" dějem, který ve výsledku tvoří kostru celého filmu.. mám pocit, že Malick toho chtěl říct moc, ale ve finále vlastně neřekl skoro nic.. každopádně se jedná o velice zvláštní film, jehož pointa mě tak nějak minula.. takže slabé 3* (13.10.2011)

Omlouvám se, ale na pochopení snímku zřejmě nemám dostatečně vysoké IQ a představivost. Z toho důvodu z mého subjektivního pohledu prostě přes dvě hvězdy nepůjdu. Bylo by fajn, kdyby se před promítáním rozdávala publiku příručka, jak že to páni tvůrci vlastně mysleli. Na druhou stranu nemohu neocenit úžasné zachycení opravdového života jedné rodiny, úchvatnou hudbu i kameru. Ano, snímek mi zůstal v hlavě, avšak zanechal příliš mnoho nezodpovězených otázek. A to ne příjemně nezodpovězených, nýbrž vcelku otravně. (14.12.2011)

"Je teď v rukou božích !!" - "To byl přeci celou dobu, nebo ne ?!" ;) Původně jsem chtěl psát něco o naprosté režisérské audiovizuální onanii Terrence Malicka, jehož filmy mě však většinou naprosto facinovaly.. Ale.. Musím uznat, že Strom života rozhodně není tak nestravitelnou podívanou, jak by se na první pohled mohlo zdát, protože v momentě, kdy se na scéně objevuje Brad Pitt se svými syny, všechna ta změť naprosto dokonalých obrazů, musím uznat, že Emmanuel Lubezki se svojí kamerou nesmazatelně zapsal do dějin filmu, se velmi zvolna transformuje v jakousi kostru příběhu, který vlastně vůbec není tou intelektuální monstrartovou šíleností, o níž tu kolují odstavce a odstavce urážlivých komentářů, a minimálně pro mě se stává naprosto hypnoticky magickou záležitostí.. Ve své podstatě se totiž jedná jen a pouze o typicky freudovskou otázku vztahu otce a syna, potažmo ztotožnění se syna s otcem !! Problém zásadně tkví v tom, že tato vyloženě mužská obsahová látka silně kontrastuje s vyloženě feminální formou samotného vyprávění, plného zásadních paradoxů, jako například uchopení otázky lidské smrtelnosti, přesněji smrtelnosti muže potažmo otce, což ze Stromu života dělá pro valnou mainstreamovou diváckou většinu něco naprosto nevstřebatelného !! Další šokující, leč naprosto neplánovaný, paradox spatřuji v tom, jak Bradd Pitt odhaluje své charakterní herectví právě té cílové skupině, která jej ve valné většině dávno zavrhla a zaškatulkovala do naprosto jiné žánrové herecké škatulky.. A jelikož Terrence Malick snažící se stát mimo hollywoodské konvence, který skutečně neplatí za režiséra typu Davida Finchera či Orsona Wellese alespoň v otázce zmiňovaného střetu obsahu a formy, vlastně do poslední chvíle tak nějak nemaskulinně hledá a zkouší, aniž by vlastně vůbec tušil, jakou finální podobu tento jinak ve většině jednotlivých sekvencí opravdu silný a krásný film získá.. Malick u mě tak tentokrát s tímto stylem dokonalého střetu formy a obsahové stránky prostě selhal, když se navíc naprosto alibisticky schovává za hutnou artovou stylizaci snímku, aniž by však neměl co říct, což však v důsledku zůstává pouze problémem diváka, který se jednoznačně a logicky dělí jen na ty vysloveně nadšené a ty naprosto znechucené.. Ani dokonalý, vlastně až dech beroucí, hudební motiv Alexandra Desplata, ani jen těžko popsatelná obrazová stylizace vlastně nevznikly jeho zásluhou, samy o sobě jednoduše nestačí, což mě nakonec po dlouhé úvaze nutí jít s hodnocením tak nízko.. (18.06.2013)

Troška tápání, které se snaží být další vesmírnou odyseou, ale jejíž vyobrazení není příliš srozumitelné. Až příliš velké režisérské orgie, kterým jsem rozuměl jen z půlky a v jistých pasážích se děj nehne z místa. Z herců vyčnívá Brad Pitt, který ztvárnil despotického otce na jedničku. Film doprovází výborně zvolená hudba, která se snaží každý okamžik povytáhnout výše i v místech, kdy scény nejsou tolik silné. Depresivní atmosféra se nedala vystihnout lépe, ale celou dobu ve mě převládal pocit, že film přináší málo, vzhledem k jeho obsahu.......6/10 (01.05.2017)

Potřeba se tvářit nepřístupně a hardcorově dnešním komerčním filmům spíše škodí a speciálně pak, když na to nemají téma. Volně přeloženo - Strom života se snaží tvářit tak, že jej docení jen "skuteční" filmoví znalci (haha), ale pod tou rouškou snahy působit vznosně a étericky je příjemný lidský film pro každého. Problémem je se touto hodně tvrdou slupkou prokousat, což je patrně důvod nelibosti některých místních diváků. Pro mě je toto však jen jediná chyba, vše ostatní, audiovizuálním provedením počínaje a poselstvím konče, bylo opravdu na jedničku. I "dokumentárně" pojatá část vcelku úspěšně dotvářela celkový dojem. Pro někoho vrchol pozérství, pro někoho jedna velká metafora... A co si z toho vyberete je jen na vás. (30.08.2011)

Vzpomínáte si na film Williama DaFoe ve snímku Mr. Bean na prázdninách? Tak to je přesně Tree of Life, film vlastně o ničem. Snažíte se chytit nějaké myšlenky, nějakého rozvoje, který by následně navazoval v dalších dějstvích, ale když se najednou po 20ti minutách přeneseme k vyobrazení vzniku života, připadám si, jako by se mi někdo vysmíval. Otravné jsou nábožensky zapáchající dialogy i monology, k ničemu je polovina filmu, který by se dal prostě odvyprávět s dodatkem, že Malick chtěl pouze intelektuálně poškádlit a nastolit chaos jako Lynch. Vyobrazení vzniku vesmíru je ale jedinečné, doprovázeno úžasnou operní árií následované nejméně očekávanou scénérií z Jurského parku. Z druhého polospánku probudila akorát Vltava od Bedřicha Smetany. Kdo se považuje za intelektuála, jistě tento film ocení, ostatním doporučuji se vyhnout. Ne nadarmo tento film opouštěli lidé v hojných počtech. (02.10.2011)

Nádherne nakrútená nuda o myšlienkach, ktoré by sa mi páčili, ak by som mal dvanásť. Tým nechcem povedať, že sú to jednoduché myšlienky pre malé deti. Chcem tým povedať, že v dvanástich som bol miništrant. (05.03.2012)

Sice bylo víc filmu na letošní MFF, co si ode mě zasloužilo odpad ale tohle je největší odpad ze všech. Furt něco s bohem, pak se tam objevili i dynosauři... Co to ten režisér hulil? Tohle měla být pocta života? To radši najdu nějakou buchtu, užiju si s ní, zajdu na pivko, na fotbal, takhle si já představuji poctu životu! (11.07.2011)

Jedno z nejčistších děl, které kdy vznikly. Kubrickova Vesmírná Odysea 21. století. Óda na život a symfonie krásy. Meditace. Filosofie. Báseň. Nadčasovost. ______ Terrence Malick po pěti letech od Nového světa natočil své nejdospělejší a nejkontroverznější dílo, které se docení později. Už od první projekce v Cannes se u filmu se rodí protichůdné reakce. Jedni ve Stromu života vidí čirou nudu bez příběhu pro jehovisty, druzí jedno z přelomových děl. Sám jsem ve druhé skupině. A tak abych začal: Od úplného začátku filmu je jasné, jakým směrem se poveze. Objeví se citát z Jóbu „Kdes byl, když jsem zakládal zemi? (…) Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?“, náhle jakýsi obrazec, chvíle ticha (!) a tichým klidným hlasem uslyšíme „Bratr“, „Matka“ s omílající mořskou vodou (Voda se ve filmu objevuje až neuvěřitelně často. Má také svůj význam. Znázorňuje čistotu a nevinnost (děti).) o břeh. Už tato pasáž představuje, že se bude jednat o umění, ještě lépe Pure Cinema. Snímek pak začíná smrtí syna, kde pak Matka dává Bohu otázky „Proč?“, „Co pro tebe znamenáme?“ apod. Bůh jí nedává přímou odpověď, nýbrž celé univerzum (vznik vesmíru / života). Právě v této části se na festivalu v Karlových Varech začalo přiliš mluvit. Lidé si mysleli, že si promítač spletl film a pustil „přírodopisný dokument s dinosaury“ nebo, že je to zbytečná část (Není! Malick měl důvod dát do celku tuto část. Filmový materiál trval 300 hodin a pracovalo se něm cca 30 let). Právě tyto reakce ukazují, jak je nejednoduchá vlastnost sledovat film. ______ Strom života je filosofický film. Pokládá tak silné otázky, které mi jsou blízké, že mi naskakovala husí kůže. Krása přírody tu je vyobrazena ve všem, co vás napadne: stromy, tráva, nebe, budovy, život. Geniální kamera Emmanuela Lubezkého, která krouží „sem a tam“ je čistá a mistrovsky odvedená práce (Oscaři jsou fraška, to už ale ví každý.). Jen tak bych chtěl ještě doplnit v čem je režie Terrence Malicka natolik unikátní. Malick nepoužívá umělé světlo. Vždy jen světlo přírodní. Kvůli dokonalému obrazu je schopen natáčet i brzy ráno. Zkrátka a dobře, Strom života je jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděl. ______ Analýza 1 od Petra Vacíka a analýza 2, které jsou tak pravdivé, až mi to nahání strach. ______ CSFD hodnocení je k pláči. Proč na toto umělecké dílo koukají mainstreamový diváci a dávají mu jednu či dvě hvězdy nebo odpad? Demence, kterou si Strom života nezaslouží. _____ Na závěr bych si dovolil opsat úryvek z článku z Cinepuru: "Až vášně (a klávesnice) vychladnou, přestěhuje se Strom života do Kroniky filmu, kde mu bude za třicet let věnována celá jedna strana. A bude opěvován stejně, jako jsou dnes oslavovány Malickovy Nebeské dny (1978). Chce to prostě čas. Kubrickovi také netleskali všichni hned po premiéře." (07.07.2011)

Ja som tento film poňala ako prelínanie zážitkov, pocitov a kúskov sveta z detských čias a je to jeden z tých najlepších a najkrajších filmových a umeleckých počinov, aké mi za život prišlo okúsiť:) (14.09.2011)

U Seana mě to snad už ani nepřekvapí, ale do čeho to Brad vlez? Asi jenom proto, že si byl tak zatraceně podobnej se svym filmovym synem. Čtvrthodinový záběry na vesmír, přírodu byly i na mě moc. Což je škoda, pže jinak byl děj perfektní. Jestli ovšem tvůrci chtěli, aby se o filmu hodně diskutovalo, splnilo se jim to myslím do puntíku. Rozohdně mě to ale nepřinutilo zamyslet se nad životem nebo získat nový obzory. Jedním slovem: kontroverzní (15.10.2011)

...a osmý den Bůh stvořil rum a od té doby už ho nikdo neviděl... (19.02.2012)

Symfónia života v poetickom umeleckom stvárnení. Inšpirujúci príbeh kolobehu života s duchovnými odkazmi, ktoré nie každý dokáže vo svojej hĺbke pochopiť. Krása bežných životných udalostí v kontraste s nezmyselnosťou a pominuteľnosťou našich starostí a epické obrazy nekonečného vesmíru a jeho tajomnosti a veľkosti. Je to nadčasový film s príjemnou oddychovou atmosférou plnou života a smrti. Prináša otázky, na ktoré hľadáme odpoveď celý život. Kto sme, čo tu robíme, aký je náš cieľ, koľko bude trvať naša existencia vo vesmíre a ako budeme prežívať večnosť, ako sa zmieriť zo stratou najbližších osôb, čo to tá večnosť je, kde a aká je pravda, ako riešiť situácie, aké riešenia a aké názory prijať spomedzi protichodných nepodložených názorov a ako žiť. Je na každom z nás, ako sa k tomu postavíme na ceste za hľadaním šťastia, spokojnosti a úplnosti. (01.05.2012)

Ťažko definovateľný snímok. Niekoho dokonalo ohromí, ale nie v tom dobrom zmysle slova. Iní ho budú s chuťou intelektuála rozoberať, ako pri prezeraní si umeleckých malieb v galérii. Ďalší zostanú bez emócií. Na tento film treba mať náladu. (07.10.2013)

Tohle není film, je to skutečná poezie. Je to Vrchlický mezi básněmi, impresionismus mezi uměním. Je to krásný druh nového pojetí artu v mých očích. Ne jen film jako umění, ale samostatná etapa vývoje něčeho krásného, co je světu sdělováno prostřednictvím filmu. Když si to budete pouštět, musíte do toho jít už s tím, že to není film, na jaký je každý tady zvyklý, ale že je to vážně kus poezie spojené s filosofií života. Osobně nemám moc v oblibě podobenství a život se vztahují na desatero a podobně, ale zde na mě působila taková harmonie života na zemi a vesmíru. Velmi mě překvapilo, že i životní příběh, který zde byl, nebyl nějak odbytý na úkor krásných obrazců a hudby. Navíc, když přišla na scénu Smetanova Vltava, téměř se mi zastavil dech. Jsem ráda, že jsou zde i tací, kteří dokáží vyjádřit životní myšlenky, obavy a porozumění tímto způsobem. (18.05.2012)

Terrence Malicka mám rád. Na Strom života jsem se hodně těšil a očekávál jsem přesně něco takového co jsem dostal. Strom života jsem vnímal ani né jako běžný film ale spíš pocitově. Cítíl jsem ho jako manifest na téma život a smrt. Není zde žádný zásadní děj. Malick klade spousta otázek, na které si divák musí dodat odpovědi sám, hodně mluví v obrazech a to na něm mám rád. Osobně chápu všechny výtky a to proč diváci strhávají hodnocení stejnak to nic nemění na mých dojmech. (11.07.2011)