Strážca zákona

Rozklad osobnosti a to v přímém přenosu. Jenže ne zpovzdálí, ale zevniř. Divák je vtažen přímo do žaludku a jater policajta zničeného rodinnou tragédií a následným chlastem. Odtamtud, z vnitřností rozežraných beznadějí a alkoholem sledujeme svět plný hnusu a špíny lidských myslí. Svět, který ztratil barvy a vše je jen šedé a bezútěšné. Dokonce ani ty zvratky nejsou výrazně oranžové, jen divně šedozelené a krvavé šmouhy na zohavených ženských tělech nejsou jasně rudé, ale špinavě hnědé až černé, jak u rozkládající se mršiny tlející na skládce odpadků, jako na kusu páchnoucího masa ušpiněného popelem a hnijící zeleninou. Vítejte ve světě policajta kriminálky Louise Schneidera. Ve světě, ve kterém spravedlnost je slepá a bezzubá stařena (svázaná do kozelce a umlácená masovým vrahem, jehož totožnost nesmí být zveřejněna kvůli „vyššímu zájmu“ a zachování čistého štítu policie). Ve světě, kde zachránit sám před sebou zbytky své duše znamená vzít MR 73, to jediné, co zbylo po kamarádovi a vydat se do kláštera, ne za Bohem a jeho nespolehlivými mlýny, ale uklidit ze světa jeden lidský odpad. A pak uklidit i po svém zmršeném životě. Velmi působivý, ovšem neskutečně depresivní film. // Mimochodem, natočeno podle skutečného případu. S jednou naprosto šílenou scénou. Doživotní vězeň Charles Subra stojí před propouštěcí komisí a jsou mu čteny předchozí tresty: loupež – 2 roky, pokus o vraždu – 4 roky (?!), znásilnění nezletilé – 7 roků (propuštěn po 5!), dvojnásobná vražda – doživotí. A pak má ten člověk (já bych ho tak nenazýval) dojemný proslov o tom, jak ve vězení šel do sebe a našel Boha a jak po propuštění chce pomáhat lidem. To sedlo. Matka Tereza by slzu zamáčkla. Můj názor? Jakkoli nejsem pro trest smrti, tak naprosto nesouhlasím s tím, aby se vrah (a teď nemyslím toho Subru, který mimochodem hned týden nato oběsil spoluvězně, ale jakýkoli vrah) mohl ještě někdy v životě dostat na svobodu. Za vraždu automaticky doživotí, bez jakékoli šance na propuštění. A žádné zasrané humanistické řečičky o resocializaci a „nápravě“ odsouzeného mě nezajímají, to je přece zcela irelevantní!!! To jako, když se zločinec „napraví“ (čti bude tak velmi laskav, že už dál vraždit nebude), tak jím zavražděná oběť zase obživne a bude si taky moci užívat života, stejně jako si bude užívat života na svobodě ten vrah? (11.05.2014)

Tento film je podle skutečných událostí. Drsně natočený snímek, kdy se hlavní hrdina sice stále opíjí, ale neztrácí přehled a dokáže logicky uvažovat. Ačkoliv je odvolán z případu několika brutálních vražd, vrací se jako ten, co byl vyhozen oknem a našel dveře. Líbí se mi toto podání a tleskám tomuto snímku. V originále se jmenuje MR 73. MR 73 je zbraň, kolt ze speciální série. CITÁT - Je hezčí než ženská. Vyvrcholení příběhu je hustý a šokující. (19.02.2011)

Scénář: Olivier Marchal .. Vytříbené režijní řemeslo, ale dle mé chuti by to chtělo ještě trochu zapracovat na scénáři, protože v první třetině jde více méně jen o hutný kriminální guláš, kde hlavní postavy nahlodávají démoni minulých tragédií a příběh se jen pozvolně až líně otvírá. Opravdovější je tak dusná atmosféra, nahnilé prostředí policejní stanice a samozřejmě výtečný Daniel Auteuil, který chvílemi připomíná neoholeného Roberta De Nira ve hvězdných letech. V druhé polovině pak MR 73 už tolik nedrhne, jenže se změní v docela průhlednou, přímočarou záležitost a to přesně od scény, kde se revolver Manurhin MR 73 prvně objeví. Drsné a fatální účtování s vlastními chybami doplněné paralelní montáží zánik/zrození nemá chybu - celkově je však předešlý 36 Quai des Orfèvres podařenější a kompaktnější krimi. 70%. (20.11.2008)

Temný zatraceně temný film. Hned v úvodním proslovu se od Daniela Auteuila dozvídáme že bůh je zkurvysyn a že ho jednou zabije. Musím uznat že mě film zpočátku moc nechytil, přece jen nějaké ty flashbacky do minulosti hlavních postav mě trošku mátly. Film začne ovšem ve druhé polovině perfektně sedět a vše do sebe zapadne jak má. Hlavní dějové linie jsou dvě, na konci je režisér nechá zajímavě spojit. Myšlenek k zamyšlení nabízí MR 73 více než dost a je na každém divákovi, která jej osloví nejvíce. Já se ztotožnil s vizí že vše se může změnit, ale bestie zůstává bestií. Vyzvihovat použití hudby v klíčových okamžicích mi příjde jako naprosto zbytečné. Dnes prostě hudba dělá film z 90%. (23.06.2009)

Noir kriminálka temná jako nihilismus uvnitř hlavy masového vraha, film, jehož většinu omývá noční déšť a který je utopen v kontrastu potemnělých ulic a těch několika denních (záměrně přeexponovaných) záběrů (které mají ovšem takové nepřirozené, mrtvolně bílé světlo...). Hlavní hrdina se (jak velí tradice tohoto žánru) doslova utápí v alkoholu a černá barva není jen barvou policejních speciálních jednotek, barvou jejich aut, zbraní i oblečení, ale také barvou jeho duše... Tenhle film je tak pesimistický, že symbolická naděje obsažená v konci příběhu je vystavěná spíše zase jen pro ten kontrast k všeobecně panující skepsi a pesimismu. Největším kladem tohoto snímku je ten rozměr (možná nereálného) autentického vyprávění, kterému se jinak podobné filmy tohoto žánru tak rády ve své stylizaci vzdalují. Olivier Marchal již svým předchozím filmem Válka policajtů naznačil, že temné vhledy do nitra dění policie umí, MR 73 je však daleko vyzrálejší - přímá dějová linka spojující dvě časové roviny, dokonalá režie, ukázněný herecký projev, vynikající Daniel Auteuil tak připomínající Jeana Reno... Jestli chcete vidět temnou kriminálku bez zbytečných akčních naplavenin, MR 73 vás nezklame... Podobné filmy: Válka policajtů, Purpurové řeky, Sedm, Zodiac (17.12.2008)