Zóna súmraku

Úvod s Danem Aykroydem a Albertem Brooksem vás krásně navnadí na další příběhy. Hned ten první (v režii Johna Landise, stejně jako prolog) je velmi příhodný. "Pravý" Američan v něm viní Židy, černochy a asijce z úpadku Ameriky a dostane se mu pořádné lekce. Dostane se totiž do různých časových dimenzí a zažije, jaké to je být utlačován. A dobře to pro něj nedopadne. Druhý segment režírovaný Stevenem Spielbergem se odehrává v domově důchodců, kde má každý skleslou náladu. Ale to se brzy změní. Nový rezident, pan Bloom, s sebou přinese nový život a všichni se na chvíli stanou opět dětmi. V třetím (a mém nejoblíbenějším) segmentu je poznat rukopis režiséra Gremlins, Joe Dantea. Mladá učitelka se stěhuje do města a hned první setkání s místními ji zavede do domu, kde není vše v pořádku. Tahle rodinka je zvláštní. George Miller dostal na starost režii čtvrtého segmentu, ve kterém se cestující v letadle ne a ne uklidnit a vypadá to, že vše hraje pro to, aby měl z letu pořádný strach. (20.03.2014)

V 80´ rokoch bolo za horor považované všetko, čo sa i minimálne oprelo o myšlienku, ktorá sa nestretla s realitou. Uznávam, že sú poviedky poučné, hádam aj úsmevné, no definitívne NIE hororové. Už som si však zvykol, že ľudia robia z komára somára. Pre deti ideálne (!), pre fanúšika žánru vyhľadávajúceho razantné vsuvky v podobe temnej atmosféry či gore, absolútne zbytočná skúsenosť. (21.03.2018)

První povídka Johna Landise je skvělá (4,5*), výborný příběh, kterému seděl takto malý prostor, slušná depka, správný závěr, nutné morální poučení, že :-), takhle nějak si představuji, že by mohl vypadat i seriál z konce padesátých let, i když je to naivní. V dalších dvou segmentech nám ale režiséři Spielberg a Dante přichystali až nevkusně infantilní a pitvořící záležitosti, které s první povídkou vůbec nekorespondují, jsou to dost nepříjemné části bez potřebné kvality, i přesto, že obě mají docela zajímavý nápad, ale to není zásluha ani jednoho těch pánů (Spielberg 1*, Dante 2*). Poslední část George Millera pak napravuje celkový dojem a jako jediná má také náznaky scif-fi, je to slušné psycho, vždycky když jsem v letadle, tak mám podobný strach, že na mě něco vykoukne z poza okénka. Bylo to sice předvídatelné (závěr byl vyloženě obligátní v tomto typu filmu), nápad to má asi nejslabší ze všech 4 povídek, ale zpracování je sugestivní (3*). Celkově průměr. (03.05.2008)

Vcelku příjemný povídkový film. Kdyby nebyly prostřední dvě povídky tak infantilní a přeslazené, bylo by to super. No bohužel, ale i tak tu máme celkem sympatickou podívanou. Nejvíc se mi líbila zřejmě čtvrtá, Millerova povídka, se skvělým Lithgowem a potvorou na křídle letadla. První, Landisova část byla také povedená a bezesporu fér. Připočtěme k tomu ještě parádní hudbu Jerryho Goldsmithe a máme ucházející rodinnou podívanou. (14.06.2011)

Docela slabota, líbila se mi hlavně 3. povídka a špatná nebyla ani poslední. První polovina málem utrpení. Landis dodal docela zajímavý nápad. Spielberg se předvedl ve své poloze, která sice hezky vypadá, nicméně není ani za mák záživná. Vše zachraňuje Dante svou variací na malého Damiána. Konec povídky ovšem opět divný. V poslední povídce dostane významný prostor John Lithgow a nezklame, stejně jako napínavá zápletka. Suma sumárum, dvě koukatelné a dvě zívačky. Takže slabších 50% asi tak odpovídá. (01.11.2011)