Keď letí havran

Jsem v rozpacích. Nejprve, co mě nejvíc vadilo - hrozná (nepříjemná, všudypřítomná) elektronická hudba, kterou by v dnešní době k podobnému filmu použil pouze režisér dočasně zbavený smyslů. Nebýt jí, hodnotil bych výš. K pozitivům: Doopravdy zajímavé provedení. Na rozdíl od lidí, kterým vadilo časté ježdění na islandských ponících, jsem toto považoval spíš za prvek, který umocňoval atmosféru filmu. Film z islandského středověku navíc u nás nevidíme často. Něco jsem o středověku na Islandu četl a film svým zobrazením do puntíku odpovídá (konzervativní a s ničím se nemazlící společnost žijící na vesnických usedlostech). Brutalitou mi občas připomínal Markétu Lazarovou, zápletkou kurosawovo Yojimbo (což není konstatováno jako negativum). Na rozdíl od obou zmiňovaných, se však jedná o film značně pochmurnější. Za mě čistých 70%. ■ Jedná se o první díl trilogie. Další jsou "Í skugga hrafnins / Ve stínu havrana" a "Hvíti víkingurinn / Bílý viking". (26.09.2010)

Zaujímavý scénar, v ktorom režisér podtrhol krásnu a zároveň drsnú ostrovnú atmosféru. Téma pomsty sa nehrá na žiadnu eleganciu a od prvej minúty sa dostavuje parádna, aj keď nie maxirozpočtová, historická záležitosť, navyše takmer bez humorného prvku. Oceňujem spojenie historickej mystiky spolu s modernejším hudobným - niečo medzi rockovejším folkom a world music - motívom. Záver je síce trochu mimo môjho očakávania, ale aj tak film splnil, čo sľuboval. (01.08.2015)

Tohle je případ filmu, u kterého sice dokážu vnímat objektivní filmařské i další kvality, ale zároveň nedokážu mu dát vyšší hodnocení, protože po většinu času svým děním i případným poselstvím šel naprosto mimo mě. Až na pár zajímavějších scén mě nedokázal pohltit či vyvolat alespoň špetku emocí (to se nejvíc povedlo hudbě na závěr), příběh se mě nedotkl. Ono přirovnání tohoto Havrana k filmům Leoneho či Kurosawy ve zdejším obsahu je dost výstižné i za mě, přesně u Pro pár dolarů navíc nebo Sedmi samurajů jsem se před časem podobným způsobem trápil a dosledoval je pouze s vypětím stíl. Tak mi nezbývá, než se zase smířit, že tyhle akční žánrovky ze zcela odlišné kultury a dávné doby k tomu zkrátka nejsou pro mě a že islandští Vikingové s nožem mě budou míjet úplně stejně jako japonští samurajové s mečem a jen o něco víc než pistolníci z Divokého západu. Přeji divákům, kteří si podobné filmy užít dokážou a tiše v dobrém závidím. [45%] (26.11.2021)

napínavé, krvavé, v duchu islandských ság. K tomu strhující hudba. I z mála se dá vykřesat hodně. Mstitel, kterému dal sílu Óðinn, sám sebe nazývá Host, islandsky Gestur. Toto jméno je jedno ze jmen Óðinových, jistě tedy není zvoleno samoúčelně. Pták, který je překládán jako havran, je ale ve skutečnosti krkavec. (18.06.2008)

,,Ten nůž je příliš těžký." ,,Není." Byl. S trochou obav jsem se po letech podíval na film, který mne kdysi uhranul. A ejhle, funguje stále. Drsné drama zpracovává klasický motiv pomsty, který se však nakonec mění ve vendetu. S hlavním hrdinou jsem souzněl tehdy i teď a bez ohledu na křesťanství (samo o sobě dosti brutální a krvavé - už jen uctívat popravčí nástroj je na pováženou...) jsem přesvědčen, že nemohl jednat jinak. A že by se snahou zabít vraha stal sám vrahem? Nu, tak to v těch dobách rozhodně nebylo. Ostatně, nejen v USA popravují vrahy a nepřipouští si, že by se jimi sami stávali (jinak ale trest smrti je zvrhlost). Čarokrásná krajina, hudba, která v úvodu připomene Wagnera, pak se přehoupne a zapadne mezi osmdesátkovou hudbu italských hororů a dobrodružných filmů, se nakonec opět mění v ponurý orchestr. Herci jakoby vypadli svou vizáží z devátého století rovnou do filmu a nespoutaná krajina bez slunce s ledovým mořem je divoká a nehostinná. Otázka, zda obětovat bratra nebo syna, je natolik těžce zodpověditelná, že zanechává hořkou pachuť až do konce. Pro mne tenhle snímek nezestárnul. (09.12.2012)