Zelená míľa

Vydžet se dívat na tento film bude pro jednu skupinu lidí utrpením a pro druhou požehnáním.Prvním říkám jděte na akční film druhým říkám aspoň někdo chápe, čemu se říká pořádný film :) a zajděte na Vykoupení z věznice Shawshank!! Bezchybná záležitost, která i přes neuvěřitelnou délku nenudí, překvapuje, pohladí a rozplaká. Frank Darabont je velký dábel a doufám, že bude točit a točit, protože jeho filmy stojí za to. (05.06.2004)

Tom Hanks zdomácněl v povědomí asi nejen české veřejnosti jako dokonalý ztělesnitel neschematických mužských postav, které se jen nanejvýš nesnadno smiřují s okolní skutečností. Důvody k tomu jsou rozmanité. Jejich společným jmenovatelem bývá mravní étos, snaha žít v souladu se svým svědomím i nejbližším okolím, nevzdorovat větrným mlýnům, ale také neuhýbat před ovlivnitelným a přemožitelným zlem. Prostředí amerických třicátých let ve filmu časově dešifruje vlastně film s mladým Astairem, jinak jakoby bylo statické, nezařaditelné. Záběrem, který až okatě postrádá křečovitou akčnost, i způsobem rozvíjení příběhu MÍLE připomíná ruskou kinematografii (VÁLKA A MÍR). Méně už vlastním obsahem, který ve vypjatých scénách nabývá až duchařského ovzduší INDIANA JONESE nebo ještě problematičtějších MUMIÍ. To však v důkladné kresbě bloku smrti, "poslední míle", hraje nakonec podřadnou úlohu, protože vlastní důraz je položen na vztahovou vazbu mezi Paulem Edgecombem a Johnem Coffeyem, robustním obrem, navíc černé pleti, což v é době byl i na Severu stále tak trochu problém, byť již s notně obroušeným ostřím. Etičnost a slušnost v prostředí, spojovaném s výkonem trestu smrti, mohou dnes působit odtažitě a děsivě. V režijním výkladu - a řekl bych, že i ve vlastním námětu - jde od počátku o příběh o základních hodnotách lidství, humanismu i jejich až černobíle podaného opaku; o příběh vzájemných přechodů mezi bílou a černou, mezi slušností, hrubostí a zločinností, ale také slušností, dobrotou srdce, obětavostí; vlastně příběh o tom, zda je možné hledat i nalézat jasně vymezitelné meze jejich vzájemného působení. Lze-li v této situaci mluvit o závěru, pak nemůžeme minout konstataci, mluvící o tom, že čestnost založená na konvenci, byť musí být respektována, ulpívá na povrchu právě proto, že s farizejskou konvencí splývá do jednoho obtížně rozhraničitelného celku. Víc než myšlenka nás přitom u MÍLE poutá velkolepý veletok děje a myšlenky, na níž je založen. ZELENÁ MÍLE prokazuje hloubku, vroucnost i transcedenční potenciál myšlenkového světa americké střední vrstvy. Není to málo; v každém případě je to podstatně víc, než bychom od filmu s tímto záběrem čekali nebo čekat mohli. (15.05.2009)

Jeden z mých nejsilnějších filmových zážitků vůbec. Film, který mě vždy totálně vyčerpá. Po skončení filmu jsem nebyla schopna slova. Zelená míle rozhodně není film, na který se člověk může dívat často, protože ho dokáže odrovnat. Frank Darabont po mistrovském "Vykoupení z věznice Shawshank" natočil další mistrovské dílo. Vynikající výkon Toma Hankse myslím nemá ani cenu zmiňovat, ale to co tady předvádí Michael Clarke Duncan, je neuvěřitelné. Ještě snad žádný herec mě tak nedokázal jediným svým pohledem dohnat k slzám, a že takových pohledů tady měl. Rozhovor v cele, kdy se Paul přijde zeptat Johna, co by si přál a následná scéna v kině je pro mě vždy těžce zvladatelná část, tady si vždy musím připomenout, že jde pouze o film. Zelená míle je další skvost kinematografie. Film, na který nikdy nezapomenu. (01.06.2011)

:::::::::::::::::::::::: Ano. Byl to tento film, co mě poprvé rozbrečel před televizní obrazovkou, a já nevěděl, co s tím mám dělat. Bylo mi i trošku z toho trapně, je-likož mě viděli brečet rodiče a já rázem nevěděl, jak se mám před nimi zachovat, protože si o mě vždy mysleli, že jsem velký tvrďák. Z prvu si mysleli, že to myslím sarkasticky a že zesměšnuji tu krásnou a hlavně velmi smutnou, dojemnou scénu, když se "peče" John Coffey (čte se kofi, ale píše se jinak ,-D) na elektrickém křesle, ale bohužel tomu opravdu tak nebylo. Velký tvrďák "TheMaker", se před svými rodiči rozplakal jako miminko, a jak jsem psal už výše, najednou nevěděl co s tím ! :-00. Zvedl jsem zadek ze sedačky a dobelhal jsem se do svého pokoje. Tam jsem si lehl na svou postel a zavřel oči. Ješte jednou jsem si přemítl celý film, hlavně ty nejsilnější momenty. Pak jsem usnul. Druhý den jsem se probudil něco kolem 13. hodiny. Vstal jsem z postele a šel na WCéčko, spláchnul jsem (jako kažý den ,-D) a šel k zrcadlu. Pomalu, ale jistě jsem se podíval na svou unavenou tvář. Dlohu jsem se díval do svých očí, než jsem to celé pochopil. Ano. Ano. Ano. Tohle je ten film. Tohle je ten nejsilnější film na světě ! Prosím. Prosím. Chtěl bych alespoň na mallilinkatičkou chvíli projít se po Zelené míli ! :::::::::::::::::::::::::::: (08.05.2009)

Jak se říká, kdo umí - umí. Frank Darabont toho moc nenatočil, ale v jeho filmografii se skví hned dvě perly nejvyššího kalibtru. A Zelená míle je jednou z nich. Stejně jako ta druhá perla (Vykoupení z věznice Shawshank) i tahle vznikla na základě knižní předlohy Stephena Kinga, známého spíše jako tvůrce hororů (mj. Záření, To). Herecké výkony v Zelené míli je celkem zbytečné rozsáhle popisovat, ale nedá mi to. Tom Hanks je jako vždy kladný, spravedlivý a lidský. David Morse je na své možnosti nezvykle výrazný. Michael Clarke Duncan je obrovitý a málomluvný. Michael Jeter je kouzelným způsobem vyšinutý milovník myší. Sam Rockwell je působivě psychopatický provokatér. A tak bych mohl pokračovat dále. Ale nemá to smysl, nejlepší obrázek si každý udělá, když se na tenhle skvělý film podívá. (13.08.2002)