Zelená míľa

Tom Hanks spíš vypadal jako nějakej pečovatel v ústavu pro nevyléčitelně nemocný, takže nechápu, jak ho někdo může tak chválit. Už vidim, jak takovej dozorce se baví s vězněma jako největší kámoš a pak je skoro se slzama v očích popraví :-) Ale musim uznat, že jsem fakt záviděl tomu maníkovi, jak dělal ten trik, že mu z pusy lítaly ty mouchy. To bych chtěl umět taky. (30.04.2006)

Zelenou míly považuji za jeden z nějkrásnějších drama, které jsem kdy viděla. Je zaručené, že mě vždy rozpláče a nadchne. Vězeňské téma je opravdu tenký led, jenže Frank Darabon ho umí jako nikdo jiný a dává přednost kvalitě nad kvantitou. Herecké obsazení je taktéž dokonalé! Nádhera, kterou musí vidět každý. (12.02.2011)

Vlezlý patos, zázraky, popravy, pochcánek Percy... Hodně emocionální film, ať už to znamená cokoli. Hlavní postavy meh, zato takový zkoušeč elektrického křesla ("už to nikdy neudělám, to je jistý"), dozorce jak obrázek Barry Pepper:3, obrázek#2 Gary Sinise, ALE HLAVNĚ Divokej Bill aneb skvostný magor Sam Rockwell zachraňuje ochotu projít si tím martyriem někdy znovu. (15.02.2007)

Nejsem moc velkým přítelem Shawshanku, ale tahle "druhá vězeňská kingovka" mě vzala. Knihu jsem četl ještě předtím než byla zfilmována, a vůbec se mi nelíbila. Darabont z ní ale vytáhl to podstatné, a přetavil ten materiál do snad nejlepší možné podoby. Všechna čest. Opravdu, po zklamání z knihy, pro mě velice příjemné překvapení! Míval jsem před lety podobné problémy jako Hanksův dozorce (ano, ty s močením), a stejně jako on jsem z nouze vzal podobně hnusnou práci, takže tady jsem byl okamžitě v obraze. Také doba, kdy se Zelená míle odehrává, má v sobě určitou nostalgickou příchuť "starých dobrých časů". A to já můžu. Příběhem jsem se nechal dojmout bez nejmenšího problému, a rád se na tuhle mimořádně povedenou kingovskou adaptaci kdykoliv znovu podívám. (31.05.2007)

Paul Edgecomb potkává Johna Coffeyho a já netuším, že mě čeká nejbolestnější film, co jsem kdy viděl. Neskutečná síla po celou stopáž a vygradované finále, na které jsem užasle zíral a nemohl popadnout dech. Není moc filmů, které mě víc dojaly a zároveň si nejsem jistý, jestli bych psychicky ustál druhé zhlédnutí. Co herec, to životní výkon a další geniální film Franka Darabonta, který překonává dokonce i emocionálně gradující Kingovu předlohu. (27.05.2006)