La casa sperduta nel parco

Ach bože, zlatý Alfred Hitchcock. Ako thriller je to absolútne nemožné, nudné, so zlými hercami, nenápaditým a kŕčovitým scenárom a s nulovým vizuálnym štýlom (ach bože, zlatý Dario Argento). Ale to sa od talianskeho brak-makera Ruggera Deodata dalo čakať. Čo ma však prekvapilo, film je skutočne iba thrillerom a je v ňom minimum krvy a žiadne znásilnenie. Miesto nepríjemného pocitu, ktorý mi navodil Deodatov Cannibal Holocaust, som sa pri ňom akurát nehorázne nudil. Britva úchyláka síce preskúma všetky krivky kompletného dámskeho osadenstva, ale nikdy k ničomu nedôjde. A tá "prekvapivá" záverečná pointa... ach bože! (05.04.2003)

Brutální psycho film.Tak takovýhle filmy já můžu.Film mě bavil hned od úvodních titulků a nepřestal až dokonce.David Hess je prostě ďábel a opět předvedl excelentní výkon.Ale musím pochválit i ostatní herce,kameru a výborně se hodící music.A pointa celýho filmu je prostě geniální a dokonale vás posadí na prdel,Nechápu,ale opravdu nechápu tak nízké hodnocení.5 hvězd.Tady prostě není co řešit.Totální exploitační orgie.Jsem nadmíru spokojen. (30.05.2015)

Deodato tentokrát nepřekvapil a to jest myšleno v tom lepším smyslu. Očekával jsem Násilí, Krev a Znechucení a toho se mi v určité míře dostalo. David Hess představující slizkého zvrácence nezklamal a jeho obličej zajistil filmu asi nejvíce bodů, jelikož ten člověk působí, jako docela seriozní úchyl a pivo bych si snim asi nedal. Ostatní postavy jsou víceméně taktéž docela sympatickou sestavou. I přes řečená pozitiva La Casa sperduta nel parco mnoho hluchých míst a scén, které by jistě bylo možné přiostřit a vyzdvihnout tak film z průměru žánru. Je sice pravda, že podobný snímek má dějovou linii jen jako vatu mezi brutalitami, ale i tak nedokázal uržet mou pozornost tak, jak bych si představoval. Hudebně opět velmi zajímavý a v kontextu dosti úchylně působíci Riz Ortolani, soudtrack bych si však bez filmu neposlechl, narozdíl od vynikajících Kanibalů. Pokud bych měl ještě na popud ostatních zdejších komentářů porovnat s debutem Wese Cravena, daří se mi to jen ve velmi omezené míře, ale Last House on the Left by asi získal mírně navrch. Hodnocení je velmi na hranici a dost možná se ještě rozleží, prozatím však zůstane to vyšší. (18.01.2010)

Explicitní maraton silně ovlivněn Cravenovo debutem. David Hess si zopáknul roly nechutného násilníka. Deodato ví jak vyvolat v divákovy pocit bezmoce , nevolnosti i bez krve a vnitřností. Moc se mi líbyla kamera. Syrová a svým způsobem chladná. Také titulní song je velmi zajímavý a jen podporuje tu zvláštní atmosféru. No a nejlepší ze všeho je jako vždy Giovanni Lombardo Radice. Toho chlapa žeru kdekoliv ho vidím. Deodato opět nezklamal.... (09.12.2008)

Popravdě jsem dosti zklamán, jelikož jsem čekal napínavé maso, ale dostal jsem roztahanou srágoru. Bez ohledu na pointu jsem fandil zabijákům (byť oba blbci, G.L.Radice je snad blb i ve skutečnosti, protože tyhle typy hraje ve vícero filmů a značně přesvědčivě), jelikož spratkovité osazenstvo domu mi lezlo krkem. Tohle měl být jako teror? Jsem čekal kopici znetvořených mrtvol, ale to by na režisérském křesle musel sedět alespoň Fulci (nějak jsem nezaznamenal ani stín Kanibalů...). Než došlo na břitvu (ale ne na podříznuté krky), čas se mučivě vlekl k nevydržení. Zato sexem se nešetří, takže chvílemi měl člověk pocit, že se dívá na jeden z dílů série Emmanuelle. Akorát černoška měla vizuální šmrnc, jako by vypadla z comicsu, a navíc byla vtipná (schovat se ve tmě...mě rozesmálo). Dvě hvězdy za prsatky... (19.11.2015)