La casa sperduta nel parco

Deodatovo ryze čistý exploitation, tentokrát horroru na míle vzdálený. Kupa psychického teroru, čtyři bobři, osmero koziček a jejich půvabné majitelky, a nakonec i trocha krve. S explicitním násilím se to ale nepřehání, tady jde hlavně o sehrané duo hlavních záporáků. David Hess je ďábel, o tom žádná. Role podobně narušených (leckdy i svým zvrhlým způsobem sympatických) grázlů mu jdou samy a on se v nich vskutku vyžívá, jeho mučení krásných dívek je pak mnohdy zábavnější, než samotná odplata jeho obětí. A pak je tu Giovanni L. Radice, kterého budete určitě znát třeba z Fulciho geniálního Pátera Thomase, kde si nechal provrtat lebku. Tady hraje Hessova lehce ovladatelného kamaráda, a přesto, že je malinko v jeho stínu, i tak tu má své silné momenty jako ten při hraní pokeru. Připomínám, že film je pouze pro okrajové publikum. (03.03.2011)

Večírek s nabroušenou břitvou. Hess vystřihl svého terorizujícího znásilňovače v Cravenově Last House on the left tak bravurně, že mu taloši ještě dvakrát umožnili zahrát si stejný typ a sice v zajímavém Autostop Rosso (1977) a pak tady. Zápletka je jednoduchá, automechanik Hess se vetře na večírek lepší společnosti, díky břitvě ho ovládne a pak na střídačku mlátí chlapy a sexuálně obtěžuje ženské. Děje je tu pomálu, napětí tím pádem taky a ta trocha sadismu, jalového erotického polechtání a překvapivá pointa neutáhnou 90 minut. (16.07.2024)

Tak tohle bylo pro mne neuvěřitelné překvapení, a to v dobrém slova smyslu!! Film jsem dlouho odkládal (ovlivněn samozřejmě komentáři k filmu a hodnocením), ale o to větší nadšení mne při jeho sledování postihlo. Tohle je naprosto čistý explotation. Nejedná se o thriller, giallo, drama ani krimi. Pokud si někdo zamění tento film s těmito žánry, ničeho příznivého se nedočká. Deodato, vykradač a buřič, zde jasně reaguje na Cravenův průkopnický a maximálně šokující Last House on the Left (1972), do hlavní role obsazuje Davida Hesse, který hrál hlavního šmejda i v Cravenově díle a Hess rozjíždí od začátku filmu takový explotation terror, že člověk jen s těží chvílemi lapá po dechu ... Zákeřný, nevypočitatelný, úchylný maniak, kterého zde Hess hraje je se svým potrhlým kamarádem v jejich autodílně zkontaktován mladými lidmi, kteří jedou na privátní párty. Tak trochu se vnutí po opravě auta na párty, kde Hess brzy rozjíždí psychický a fyzický teror a násilí. Polovina z osazenstva jsou opravdu krásné mladé dívky, takže násilí a teror je zejména sexuálního charakteru. Ale i mužská část osazenstva dostane od Hesse pěkně zabrat ... Musí se uznat, že celý film utáhl jeden člověk a to právě Hess, jeho herecký výkon je excelentním koncertem! Mix pozorného galantního mladíka s brutálním násilníkem a vrahem je opravdu šílený ... Herecké výkony ostatních herců jsou na první pohled prkenné a jakoby nezúčastněné ... ovšem nenechte se zmást, ve finále jejich prkennost možná pochopíte ... Deodato se jednoznačně (opět ...) nebál nahoty a detailních záběrů na nahá ženská těla, takže si šmírácké oko diváka příjde opravdu na své (chvílemi jsem přemýšlel, jestli by se k typu žánru nehodil také dát žánr "erotický"). Hess neustále napadá, svléká, zneužívá, ponižuje, mlátí, řeže břitvou, ponižuje a ztrapňuje všechny dívky v domě a jeho násilí a frenetický zápal do těchto činností se ve finále stále stupňuje ... Po náhodném příchodu mladičké krásné dlouhovlasé blondýnky do domu jsem cítil i já, otrlý divák, že jde opravdu do tuhého ... Ale pak příjde konec a pro mne osobně EXCELNTNÍ pointa, která mne absolutně dostala!! (přitom jako bych ji někde v nevědomí pořád tušil). Čistý explotation horror s excelentní závěrečnou pointou, to se hned tak nevidí. Opravdu skvělé Deodato!! Beru zpět, že jsem někdy někde napsal, že ten chlap je špatný režisér. Viděl jsem od něj již tři filmy, kterým dávám plné hodnocení a tento je rozhodně jedním z nich. Jeden z nejlepších explotation horrorů, jaké jsem vůbec kdy viděl. (04.07.2008)

Ach bože, zlatý Alfred Hitchcock. Ako thriller je to absolútne nemožné, nudné, so zlými hercami, nenápaditým a kŕčovitým scenárom a s nulovým vizuálnym štýlom (ach bože, zlatý Dario Argento). Ale to sa od talianskeho brak-makera Ruggera Deodata dalo čakať. Čo ma však prekvapilo, film je skutočne iba thrillerom a je v ňom minimum krvy a žiadne znásilnenie. Miesto nepríjemného pocitu, ktorý mi navodil Deodatov Cannibal Holocaust, som sa pri ňom akurát nehorázne nudil. Britva úchyláka síce preskúma všetky krivky kompletného dámskeho osadenstva, ale nikdy k ničomu nedôjde. A tá "prekvapivá" záverečná pointa... ach bože! (05.04.2003)

Deodato tentokrát nepřekvapil a to jest myšleno v tom lepším smyslu. Očekával jsem Násilí, Krev a Znechucení a toho se mi v určité míře dostalo. David Hess představující slizkého zvrácence nezklamal a jeho obličej zajistil filmu asi nejvíce bodů, jelikož ten člověk působí, jako docela seriozní úchyl a pivo bych si snim asi nedal. Ostatní postavy jsou víceméně taktéž docela sympatickou sestavou. I přes řečená pozitiva La Casa sperduta nel parco mnoho hluchých míst a scén, které by jistě bylo možné přiostřit a vyzdvihnout tak film z průměru žánru. Je sice pravda, že podobný snímek má dějovou linii jen jako vatu mezi brutalitami, ale i tak nedokázal uržet mou pozornost tak, jak bych si představoval. Hudebně opět velmi zajímavý a v kontextu dosti úchylně působíci Riz Ortolani, soudtrack bych si však bez filmu neposlechl, narozdíl od vynikajících Kanibalů. Pokud bych měl ještě na popud ostatních zdejších komentářů porovnat s debutem Wese Cravena, daří se mi to jen ve velmi omezené míře, ale Last House on the Left by asi získal mírně navrch. Hodnocení je velmi na hranici a dost možná se ještě rozleží, prozatím však zůstane to vyšší. (18.01.2010)