Irina Palm

Pomalu plynoucí a typicky evropsky pojaté drama o tom, co všechno je člověk ochoten udělat pro záchranu dítěte, o tom, jak těžké je opustit kuklu zažitého stereotypu, i o tom, že to, co je opovrženíhodné, se někdy skrývá někde plně jinde než se na první pohled zdá. Depresivní, přesto pozitivní, hořké, přesto místy nenápadně úsměvné, strohé, přesto pocitově bohaté a zručně unikající všem z tématu hrozícím nástrahám. Největším kladem je Marianne Faithfull v hlavní roli, přirozená, přesvědčivá nejen úsporným způsobem vyjádření emocí bez velkých gest a slov. Nemusí mávat rukama a vysvětlovat, stačí jí pohled, výraz, nepatrné gesto. Což režisér ještě podtrhává afektovaností některých postav kolem ní. (30.10.2014)

Čekal jsem víc. Ne, že by to nestálo za podívání, ale asi jen jednou. Nějak jsem se do toho nemohl dostat a nevím, co mi v tom zabraňovalo. Jestli tempo, nezáživnost nebo zkrátka příběh jako takový. Ničím mě to prostě nevtáhlo, nemůžu to tudíž hodnotit lépe. Bylo to takové neutrální, i přes lehce kontroverzní náplň, a to je asi ten problém. Nebo nevím.. (20.01.2013)

Hovorí sa, že pre svojich blízkych urobíme čokoľvek. Väčšinou to aj pri tých slovách zostane. Maggie prešla k činu. Uspokojovala rukou mužov za 800 libier týždenne aby zaplatila liečbu svojho vnuka. A čo morálka ? Kto je vlastne nemorálny ? Jedinec ? Alebo spoločnosť, ktorá tieto služby ponúka ? V núdzi poznáš priateľa sa hovorí. Keby ten finančný obnos dostávala za umývanie okien, tak by umývala okná a netrápil by ju " penisový lakeť ". (12.02.2010)

Takovou babičku bych také chtěl. Babička z malé vesnice, kde se každý zná s každým potřebuje sehnat hoodně peněz pro svého těžce nemocného vnoučka. Nic nemá, nic neumí, ale má jemné ruce. Najde práci, kterou její šéf eufemisticky nazývá hosteska. Dostane umělecké jméno a je VELMI úspěšná a najde i to, co hledá každy z nás, dokonce i Ti, kteří nechtějí žít ordinérní život. Irina Palm(ová) mě pobavila i zamrazila a velmi jsem si užíval kvalitní filmařský zážitek. (30.04.2008)

Doufal sem, že film je podle skutečný události - bohužel nebyl, ale tak to nevadí, alespoň si scénarista mohl pořádně vyšperkovat příběh - tajně sem teda doufal v nějakou kulišárnu na konci: jakože například Irina v kabince nevědomky vyhoní vlastního syna, nebo že svym masturbačnim umem vyžene z vnukova penisu zákeřnou nemoc a on se uzdraví .) (31.08.2009)