Vortice mortale

Dvě slavné legendy italského hororu se spojily u tohoto ne tak úplně typického gialla, aby zavzpomínaly na zašlou slávu sedmdesátých let. Zatímco Deodato tu tvoří sleazy atmosféru přes modré filtry, spoustu nahoty, šukání a trochu gore, Simonetti tu vyhrává jak o život, a dělá mu výbornou kulisu. A i přesto, že diváka tahle "Pračka" dokáže zmátnout svými představami a flashbacky, hlavně její prostřední třetina je jaksi nezáživná. Jinak fajn kousek. (21.08.2012)

Pôsobivé postgiallo, odohrávajúce sa podľa mien hlavných postáv a zmienok o komunizme kdesi v mravne skazenej východnej Európe, čo je vzhľadom k tomu, že filmy talianskych režisérov bývali situované prevažne do USA, prípadne do rodného Talianska pomerne rarita. The Washing Machine je umne nakrútený kúsok, okorenený šteklivými erotickými scénami a skvelým hudobným doprovodom Claudia Simonettiho. (16.12.2011)

Všetko dôležité a zaujímavé sa odohrá na začiatku. Nočná milenecká scéna za zvukov triangla, s čiernou mačkou, sledovaná utajenou voyerkou... Keď je ráno nájdená v práčke s kapacitou cca 150 kg dokrvava vypraná mŕtvola milenca, všetky štyri (z toho jedna slepá) dievčatá zo starého domu sú podozrivé a začína pomerne nudné vyšetrovanie vraždy. Ale dalo sa to pozerať. Dievčatá sa ochotne, aj keď sa to od nich vôbec neočakávalo, obnažovali a vytvalo zvádzali detektíva. Vo filme je plno erotiky, skoro žiadne gore a len chabý príbeh. Hudba aj kamera však ponúkajú zaujímavý zážitok a vytvárajú výbornú atmosféru. Podľa prostredia mesta bol tento film zrejme natáčaný v Budapešti. Je to vlastne neskoré giallo, ktoré dokazuje, že v tom čase (1993) mal tento žáner svoje najlepšie roky už za sebou. Bezdôvodná erotika je paradoxne korením filmu, ktorého názov síce znel bizarne a lákavo, ale principiálne bolo fuk, či by sa volal mikrovlnka alebo mixér, lebo vraždiaci stroj sa prezentoval iba 2x ( pričom to podstatné sa dialo mimo obraz) a tú čiernu robotu aj tak urobila žehlička. (21.08.2011)

Jestli někdo na přelomu 80. a 90. let opravdu uměl točit gialla, tak to byl Ruggero "kanibal" Deodato. V jeho podání ale nejsou gialla koncipována, tak jak je běžný divák zvyklý. Na Bavova maskovaného vraha v rukavicích rovnou zapomeňte, spíše bych přirovnal jeho styl k pre-giallům, které byly točeny v průběhu 60. a na přelomu 70. let. To znamená thriller se zajímavým spiknutím a vražednými intrikami. V Deodatově provedení okořeněné navíc gore-scénami a sloní dávkou štiplavé erotiky, která velice výrazně podtrhuje budovanou atmosféru zaplivaného postkomunistického Rumunska. Pro milovníky giall a obskurních záležitostí jasná volba! P.S.:Hudební doprovod je opravdu skvostný! (09.04.2012)

DEODATO - málo známý, ale absolutně špičkový!!! V 90. letech se vrací až do 70. let v podobě temného, eroticky nabitého gialla-kriminálky, která zejména svým zpracováním a kamerou bere dech!!! Opravdu jsem ve finále nemohl dát jinak než plný počet, mírně jsem možná film nadhodnotil, přece jen má svoje nedotaženosti, ale... ta atmosféra to je něco neuvěřitelného ...!! Doporučuju!! (25.03.2011)