Toy Story 3: Príbeh hračiek

Hlavní témata dne: Loučení, opouštění dětství a soudržnost. Celý film je silně na pomezí mezi světem dospělých, tím dětským a světem hraček, sámo. Balancuje, bilancuje a docela děsí. Neměl jsem rád klauny. Teď k nim nemám rád ani opičky s očky podlitými krvičkou, růžovou, medvídky, jahody .. a prokleté duše batolat uvězněné v groteskním ukrutně silném přerostlém těle s tupě nepřítomným pohledem do nikam, která nechápou utrpení svého bytí (Tak na mě ta postavička alespoň působila. To fakt bylo moc. Jak sedělo a hypnotizovalo měsíc? To mě chtěli v tý pohádce jako psychicky rozložit?!) Nostalgická jízda to je spíše pro dospělé. Víc si užijou všechny její aspekty. ___ Miluju sledovat technickou stránku Pixarovek. Miluju umě zakomponované záběry, kde se jimi chlubí (útěk z pytle na odpadky, ..) Miluju jejich cit pro detail a hravost. Ani Toy Story není výjimkou. Chci ale nové značky/hračky. Hezké rozloučení se serii. Jen těch vzletných skupinových porad mohlo být méně. Stejnak se vždycky probíralo akorát to, jak musí držet together pospolu. Pak se kousli, rozhádali, poztráceli .. jen proto aby se znovu hledali a znovu radili. Hračky jedny nenapravitelné! Btw, proč ten oř kňučel psí řečí? (30.12.2010)

Úžasné zakončení příběhu, který mě provázel mým dětstvím. V roce 1996, kdy mi bylo 9 let, jsem našel pod stromečkem originální VHSku s prvním dílem Příběhu hraček a sledoval jsem ten film neustále do zblbnutí, až jsem ho znal nazpaměť. Zkrátka první díl byl mou srdeční záležitostí. Nyní, po necelých 15 letech, jsem zhlédl třetí díl a stejně jako jsem dospěl já, tak dospěla i tato třídilná série od Pixaru. Jsem přesvědčen, že tvůrci záměrně cílili tento film nikoliv na menší publikum, ale že cílili především na publikum, které na prvním dílu vyrůstalo. Proto temnější a strašidelnější atmosféra, proto hororové záběry na spalovnu odpadu, zkrátka původní diváci prvního dílu už nejsou malé děti a v Pixaru to vědí. Já jsem si proto tento film dokázal maximálně užít a pokud to je opravdu poslední díl, tak si myslím, že těžko se mohlo této sérii dostat důstojnějšího rozloučení. A děkuji tvůrcům i za to, že sem vpašovali písničku z prvního dílu, velice rád jsem si připomenul Pavla Bobka, bez jehož zpěvu už si neumím tuto sérii ani představit. Těžko to mohlo být lepší, byly to úžasné chvíle strávené s Woodym, Buzzem, panem Brambůrkem a dalšími hrdiny, a já uděluji nejvyšší možné hodnocení, protože tento díl si ho rozhodně zaslouží. (06.05.2011)

Po jedničce druhý nejlepší díl Toy Story. Začátek je boží, dobře se to rozjelo, ale jakmile se naši hrdinové ocitnou v "lochu", tak to začíná ztrácet. Nebo alespoň mě to potom už tak nebavilo. Na můj vkus až moc akce. Propracovaný útěk z vězení jsem viděl už v Prison Breaku, tady bych ocenil spíš nějaké povedené hlášky a situace. Neříkám, že se mi to nelíbilo, je to fajn, ale takové hodnocení je trochu přehnané. 75% (19.12.2011)

Technicky je Toy Story brilantní. Co se práce s emocemi týče, nemá Pixar konkurenci. Způsob, jakým dokáže DĚSIT skrze věci na první pohled roztomilé je až zarážející a skutečně strašidelný. Je dojemné, jakým způsobem se tvůrci dokázali po patnácti letech vrátit tam, kde začínali. Co je to ale platné, když příběh stojí za starou bačkoru a bez zjevné logické návaznosti je jen poskládan z různých scének, z nichž některé jsou brilantní a mají svoje místo (retrospektiva růžového medvěda), jiné jsou velmi zábavné, ale v příběhu nemají co dělat (Ken ukazuje Barbie svůj šatník). Výsledkem je prazvláštní paradox, kdy jsem odcházel z kina dojat, rozněžněn a naplněn a přitom zklamán a lehce naštván... A doteď jsem se nedokázal rozhodnout, které dojmy ve mě převládají... (06.08.2010)

„Kam si sa vybral, Zemiak?“ – „Pre teba PÁN Zemiak.“ S Woodym, Buzzom, manželmi Krumpľovcami, dinosaurom, Pánom Prasiatkom, mariňákmi drsného seržanta (R. Lee Ermey) a hlúpo kúzelnou Barbie, sme prežili nemalú časť svojich životov – 15 rokov nie je málo. Je v tom niečo z nostalgie, melanchólie, je tam smútok i zvláštna pachuť z niektorých etáp našich životov, kedy nie vždy všetko skončilo fajn len preto, že sme si to priali. Niektoré filmy to proste dokážu, stanú sa tak trocha súčasťou našich ozajstných a reálnych životov. Pokiaľ ste na Woodyho a Buzzových dobrodružstvách boli v rokoch 1995 a 1999 v kine, bude pre vás cťou pozrieť si záver trilógie. Je presne taký, aký mal byť. Hravý, rozkošný, plný nápadov... a smutný. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org. (09.12.2010)