Chaotická Ana

Velmi nudný začátek, pomalý rozjezd příběhu Anity, malý prostor pro Charlottu Rampligovou a jediného pohledněho muže snímku, Cazalého, to vše mi jasně znemožňuje dát filmu plný počet. Od části na moři dostává film spád a začíná být zajímavý i vizuálně. Nula je faktickým vrcholem, krásnou filmařinou a výbornou pointou. Jen to chce mít hodně silné nervy prokoukat se až k závěru. (26.11.2019)

Chaotická Ana potěší hlavně příznivce reinkarnace, což já zrovna nejsem, přesto jsem ty dvě hodiny, co film trvá, nevycházela z údivu, co mi to pan Medem zase naservíroval. Příběh Any, začínající malířky, která se musí vyrovnat s tím, že v minulosti už mnohokrát žila a vždy zemřela jako mladá dívka. Stejně jako je Ana uváděna do hypnózy odpočítáváním od deseti do nuly, stejně tak plynou i jednotlivé kapitoly filmu. Jak už je u Medema zvykem, dočkáme se erotiky, nahoty a sexu, trochu exotiky, hodně tajemna a hlavně nádherných obrazů malířky Any, jejichž skutečnou autorkou, jak se dozvíme z titulků, je režisérova předčasně zemřelá sestra Ana Medem, které byl celý film věnován. Asi to není film pro každého, za sebe ale dávám jednoznačných pět hvězd. (29.03.2011)

Už vím, proč jsem rok otálela. S Medemem se nedá hazardovat, jeho filmy jsou vzácnost, jsou jako obřad a čas je třeba zvolit velmi uvážlivě, jestě lépe intuitivně, protože i to je součástí prožitku, který se nedá obehnat slovy. Jsem uchvácená. Ptám se sama sebe, co jsem to viděla, co jsem to prožila a přistihuju se při krádeži myšlenky, že tak dlouho se do Medema díváš, až se Medem podívá do tebe. Oslava sestry, oslava ženy, dál už nic, dál už všechno. (02.05.2010)

Mysteriozní... A bizarní a sugestivní a magická... Ano, spíše taková je Ana... . . . Čtyři a půl hvězdy za film, zaokrouhleno nakonec i za tu hudbu po trošku chaoticky rozpolceném váhání nahoru. - - - - - (Poprvé viděno /v původním znění s č. titulky/ 1.4.2012 na >chaotickém prostoru< , hodnocení 691., komentář zde jako pětasedmdesátý - 2.4.2012) (02.04.2012)

Hypnotizující průnik do tajů minulých životů podle Julia Medema... Jinak poněkud chaotická mozaika z krásy, krutosti, svobody, umění a smutného ženského údělu, ale i nezničitelné síly, od které je však marné čekat spojení v jeden smysluplný obraz. Místy působí hodně nedotaženě, ale celkem fajnově se sleduje, minimálně díky oduševnělému zjevu Manuely Vellés, poutavému vizuálu a krásné hudbě, která by si zasloužila být v mnohem lepším filmu... A konec? Ten jako by se k tématu neuměl vyslovit už vůbec a tak trochu si sám sobě nakálel na hlavu. (11.10.2014)