Všetci moji blízki

Nicholas Winton, skromný dlouho neznámý muž a Matěj Mináč v dalším pokusu o ještě větší seznámení se s ním. I když k tomu přistupuje tentokrát ne tak, jak jsem očekával a ta velká postava českých novodobých dějin je posunutá dozadu, aby pouze pomohla s dramatických vyvrcholením filmu. Místo toho je pomalu navozena atmosféra židovského světa se všemi klady a zápory z pohledu jedné velké rodiny, která rozhodně není zcela košer, ale kulturu a postavení odráží výborně. Samozřejmě i kvůli dalšímu duetu Abrháma a Šafránkové, ale i malým dětem, jejichž vztah je smutným mementem všech tragédií, které se ve válce staly. Možná je rozjezd natahován až trochu moc, ale na druhou stranu se tak postavy dostanou člověku pod kůži a když pak náhle začne děj přitvrzovat a gradovat, o to více ho zajímá, co bude dál. A že to není nic pěkného asi nemusím říkat. Na toto téma už bylo natočeno nespočet filmů, ale je fajn mít i jednoho opravdu dobrého zástupce doma. Poslední půlhodina je neskutečná ždímací bomba.. Co se týče technické stránky, nemůžeme samozřejmě čekat nějaké opravdové vizuální pochoutky, někdy je televiznost možná vidět až moc, ale ve většině případů je velmi povedený, kamera a střih v pořádku, tady snad ani nešlo co pokazit. Soundtrack výborný, tklivé houslové melodie provázejí poslední část filmu často a umocnují to zoufalství a zmar. Závěr nějak připomněl Titanic (hudebně i způsobem snímání) Ale to myslím není na škodu, úvod Titanicu miluji. Suma: úžasný film o lidskosti v protikladu se čirým zlem, ve kterém se očima jedné rodiny můžeme blíže podívat na nejvýznamnější událost 20. století, žel rozhodně ne nejlepší.. A vidět zase jednou židovskou kulturu v pohybu se mi líbilo taky (06.06.2012)

Po dlouhé době jsem si to pustil a film se mi líbil ještě víc než prve. Snímek se dá brát různě. Jako pocta panu Wintonovi, (židovským) obětem nacizmu nebo prostě jako vzpomínkové drama odehrávající se v době předválečné a následně za války. Myslím, že atmosféra té doby na mě opravdu dýchala, herecký výkony byly naprosto přesné (všichni v hlaních a vlastně i vedlejších rolí podali výborný výkon, ale rozhodně nesmím opomenout zmínit nezvykle zápornou roli pana Mariána Labudy, která mu ale sedla). Závěrečná scéna na nádraží mě dojala už při prvním zhlédnutí (asi i o něco víc než samotné záběry s panem Wintonem, které jsem už viděl mnohokrát jinde, ale tím zase nechci snižovat jejich hodnotu) a výsledný dojem ještě podpořila krásná hudba. Silné 4*. (25.03.2008)

A pak, že velcí a krásní kluci nepláčou. I když v tomto případě si nejsem zcela jistý, zda se to dá vůbec počítat, neboť se mi slzičky derou do očí prakticky ihned, když jen někde zaslechnu jméno Nicholas Winton. Takže už jenom samotným úvodem s věnováním si mě tvůrci dokonale zaháčkovali do pohovky. Nedokážu tedy úplně s jistotou říct, do jaké míry mě okouzlilo silné téma, které dává tvůrcům spoustu prostoru, a které se nikdy neomrzí a do jaké míry mě zaujal snímek svými filmovými kvalitami. Opravdu velmi se mi líbil jednoduchý, leč přesný hudební podkres a velmi, ale opravdu velmi mě sral dodatečný dabing - přišlo mi, že snad všech postav, z nichž některé dokonce nedaboval tentýž herec. To bylo opravdu k poblití a neskutečně to sráželo již tak bídné dětské výkony.  Minimálně první polovina snímku byla z velké části fakt nudná. Vzhledem ke krátké stopáži by člověk čekal podstatně údernější tempo. Nicméně, trpělivý divák byl nakonec přeci jen odměněn, neboť přibližně poslední třetina filmu byla naprosto skvělá. Každopádně, pozvolnější tempo mělo alespoň tu výhodu, že divák dostal konečně na filmovém plátně možnost nahlédnout, že řešení židovské otázky bylo přeci jen pozvolné a film zachycuje všechny fáze od nepřipuštění si, že by se něco takového mohlo v 20. století přihodit, přes strach, až po absolutní beznaděj. Co jsem tak z filmů zvyklý, tak se ta první fáze přeskakuje, druhá zkracuje a známe dobře jen tu třetí. Tady to bylo přesně naopak. [75 %] (17.05.2021)

Všichni moji blízcí je super film s přední českou hereckou smetánkou. Bohužel to není skvělý, úžasný či dokonalý film, i když k tomu nemá vůbec daleko. A proč? To přesně nemůžu říct, ale přišlo mi, že byť mi byly postavy představeny pořádně a měl jsem čas se s nimi sžít, abych je později mohl litovat, tak mi snímek přišel takový nudný a až posledních 20 minut (z čehož nějakou tu část tam tvoří dokument o panu Wintonovi) mě dokázalo opravdu dostat do příběhu. A přitom film jako takový je poctivě odvedená práce, neměl jsem s ním nějaké problémy, jen mě holt neuměl správně zapojit a já jsem těm veskrze sympatickým postavám neměl jak fandit. Zkrátka a dobře, film to je kvalitní, ale myslím si, že by se z tohoto tématu dalo "vyždímat" ještě o kousek více. 80 %. (30.03.2013)

Během dlouhé expozice obsahující i etnické obřady a slavnosti se několikrát protne hranice té chvíle, kdy je nutno říct, že dobře už bylo.. Matej Mináč, specialista na Nicholase Wintona, přináší mezinárodní ambice, silné scény (děti zpívající nacistický marš), citlivost, lidskost i emotivní vyústění, čili atributy, které ve snímcích z období, kdy se bůh choval jako pěkný antisemita, málokdy chybějí.. (05.08.2015)