Útek do divočiny

Je to zajímavej film, je to celkem pěkně natočený, Emile Hirsch podal překvapivě celkem slušnej hereckej výkon, jenže celej film je příšerně zdlouhavej, je v něm plno naprosto zbytečnejch a nudnejch scén, zbytečnej patos a vedlejší postavy mi připadaly jak stádo naprostejch idiotů. Všichni vyloženě čekali na "Supertrampa", jak na nějakýho spasitele, kterej jim ukáže jakousi novou cestu v životě. Podle mě to Sean Penn tak úplně nezvládnul. Navíc si myslim, že by bylo lepší, kdyby příběh byl vyprávěnej chronologicky. Ale nemůžu ani napsat, že by to bylo nějak vyloženě špatný, takže 3 hvězdy. (21.06.2008)

Úchvatné dílo. Příběh, který dostatečně doceníte pouze za předpokladu, že se vžijete do postavy Christophera McCandlesse, který byl buď dalším z řady snílků nebo člověk, který se nechtěl začlenit do systému kariérismu, ale chtěl jít svou vlastní cestou, za svým snem. Emile Hirsch i přes svůj velmi nízký věk podává famózní výkon i po fyzické stránce a potvrzuje, že se jedná o obrovský talent do budoucnosti. Sean Penn usedl na režisérskou židličku a zatím je to bezesporu jeho nejpovedenější počin. Nemám co vytknout, krajina, herecké výkony, režie, kamera, střih a v neposlední řadě scénář (Sean Penn), vše je nadstandartní, takže pět hvězdiček..... (18.02.2008)

Když vlastní svoboda spoutá ducha druhého, není to jen svoboda, ale i sobectví. A se sobectvím nikdy nekráčí odpuštění.. Je mi líto, ale tady s hodnocením poteču do kopce. Pennův vysněný projekt je po technické stránce bezesporu kvalitní (hudba, kamera, střih), ale i přes svou silnou myšlenku „o bohu v zážitcích“ mě docela minul. Kdyby byl Supertramp fiktivní postava, nad ledasčím by se dalo přimhouřit oko, ale takhle mi to přijde jako zromantizovaný podvod na diváka, který nejvíc vybublá na povrch, když si porovnáte skutečný a filmový poslední vzkaz tuláka McCandlesse. Parafrázování otupilo opravdovost, v manifestu svobody a odvahy se zrcadlí hloupost a přání smrti.. Není bez zajímavosti, že autor literární předlohy Jon Krakauer byl členem skupiny, s kterou si v roce 1996 nemilosrdně pohrála nejvyšší hora světa (viz.Everest Islanďana Kormákura).. (02.02.2018)

(1001) Je úžasné, jak se Seanu Pennovi podařilo vyrobit film o lese, přírodě a samotě, aneb všech věcech, které mám ráda, a přitom zřejmě nerozumět ani trochu ani jedné z těch věcí. Jako kdyby to naschvál podvratně točil tak, aby hlavní hrdina vypadal jako největší naivní/arogantní blbec, co kdy žil. A obsazení Emila Hirsche ničemu nepomáhá, protože ten mi v jakékoliv roli vždycky přijde trochu jako záporák. A tady tedy hodně. Má takový ten maniakální pohled očí, který je možná vhodný pro druh tohohle hrdiny, ale taky mi prostě zabraňuje se do něj vcítit a jít příběhem s ním. A je mi jedno, kolik záběrů přírody tam pan režisér nastrká, když to vypadá jako prohlížení pohlednic a ne jako že je divočina (druhou) hlavní postavou filmu. (Což by měla být, podle mě. A jde to udělat, viz např. Debra Granik - Beze stop, Iñárritu - Revenant, Coenovi - Tahle země není pro starý, Sheridan - Wind River, a tak dále a tak dále.) Když si tedy stěžuji, že se mi tento film nelíbí, vlastně si tím víc než na cokoliv jiného stěžuji, že mi přijde, že Sean Penn nemá fantazii a že Eric Gautier je jako kameraman docela kýčař. Ale když jsem se zamyslela, jestli něco Penn dělá správně, tak jsem dospěla k názoru, že je velmi dobrou volbou, že je vypravěčem příběhu (když už tam nutně chce vypravěče příběhu) hrdinova sestra a nikoliv on sám, protože v tu chvíli by se to troušení mouder a životních pravd stalo absolutně nesnesitelným. Takhle je tam alespoň nějaké síto a odstup, i když se pořád jedná o postavu do příběhu silně angažovanou. Už ale nevím, jestli na to Penn přišel sám a nebo jestli si to jen půjčil od Krakauera, protože ten, pokud vím, se sestrou na své knize spolupracoval velmi úzce. (A kruci, ještě si neodpustím poznámku o hudbě, protože správně zvolený soundtrack pro mě dokáže pozvednout i film, který po jiných filmařských stránkách v mých očích pokulhává. A hudba "Útěku do divočiny" podle mne selhává v tom, že je extrémně monotónní a v průběhu filmu se nijak nemění její poloha/povaha. Píseň, která hraje k úplnému konci, se nijak neliší od písní, které jsme slyšeli u přátelství s hipíky či se staříky, jízd vlakem, práce s kombajnem, zakládání tábora, nijak se prostě neodlišuje, negraduje, nepřekládá velmi zásadní emocionální informace, jichž jsme právě byli svědky. A to je pro mě poslední hřebíček do rakve.) P.S.: Hal Holbrook rules. (komentář 19. 3. 2019) (06.03.2009)

[imdb: 8.2/10] | me: To čo vo mne po filme ostalo je niečo medzi neustálym premýšľaním a beznádejou, resp. smútkom. Film núti zamyslieť sa nad okolnosťami života, ... aj keď nie každý sa musí hneď vydať na nekonečnú púť do divočiny,.. je tu hlboká myšlienka úniku,... s ním spojenej slobody, ale aj samoty a strachu. Iste pasáže sú však zbytžočné, umelo predlžujú dej a nudia ... avšak tých nie je až tak veľa. Na druhej strane, podstatné množstvo scén, miest a rozhovorov je neuveriteľne krásnych. Celkovo ide o dobrodružnu výpravu spojenu so spoznávaním samého seba, iných osudov, typov, prostredí .... často krát doplnené veľmi vhodným výberom hudby ... čo k záveru ešte naberá na intenzite. Takže aj keď sa sem tam vyskytnú hluché miesta,... ku koncu som na ne úplne zabudol, pretože záver ma úplne zobral. Škoda, že miestami som mal ten pocit prázdnoty scén ... inak by to bol vynikajúci kúsok. Dávam 85 %. (08.04.2009)