Verejný nepriateľ č. 1: Epilóg

Trochu konzistentější díl. Mesrinovi tu už hráblo úplně a považuje se za nějakýho revolucionáře alá Che Guevara. Dobře se tu ukazuje moc médií a veřejného mínění, když Mesrine dělá co může, aby se "zalíbil" a když ho jeden novinář pohaní, tak dostane největší čočku života. Akční scény super a Vincent Cassel, tentokrát jako pupkáč, opět září. (11.02.2009)

Co jsem napsal o první části, platí i pro Epilog. Ten však nabízí od všeho mnohem víc. Mesrine dokončil svou proměnu v ukázkového gangstera a druhý díl tak přitvrzuje nejen v elegantním/inteligentním humoru (konverzace s detektivem, soudní síň), ale i akci (celá první polovina se točí kolem neuvěřitelných Mesrinových manévrů – ať už útěky z vězení, vyloupení kasina nebo honičky s policií). Přibylo i hodně vynikajících scén (setkání s francouzskými vesničany - nelze si nevzpomenout na Bonnie a Clydea, interview, rozhovor s dcerou a samozřejmě ta závěrečná…). Tvůrcům se ale moc nedaří naroubovat na příběh moment, kdy Mesrine přestane "ždímat systém" a objektem jeho zájmu se stává něco poněkud jiného. V tu chvíli příběh také opouští Mathieu Amalric a je to znát… Viděl jsem oba díly bezprostředně za sebou, proto Veřejného nepřítele považuji za plnohodnotný epos, bez jedné či druhé části takový pocit nezaručuji. Jako celek tedy skutečně jeden z nejzajímavějších filmů roku. P.S. Když zazní Non, je ne regrette rien, je jasné, že pro Cassela bude Mesrine tím, čím byla Edith Piaf pro Marion Cotillard. 80% (FFF 2008) (21.11.2008)

Nepolapitelný postrach bankovníků je zpět a vede si o krapet lépe. Oba díly Veřejného nepřítele nefungují bez toho druhého. Oba jsou relativně hravé, relativně brutální, relativně nadprůměrné a relativně řemeslně kvalitní. Několik povedených scén ale pro chutnější filmový zážitek nestačí. Leccos je jen naznačeno, nýbrž to neodkrývá Mesrinovu hlubší motivaci. Nevíme, jak se zločinem začal, jak snadno zapadl do prostředí mafiánů a šlapek, navíc rozmělněný scénář a ostré střihy mi vadily zrovna jako v "jedničce". Občas se stávalo, že jsme někam skočili a neznali souvislosti. Více se pracuje s hrdinovými řečnickými schopnostmi, cynismem i s faktem, jak uměl pracovat s médii. Vysokého očekávání se ale "začínající" režisér Richet nezalekl a zkomponoval Epilog do podoby, která osloví.. nicméně v mém případě neoslní!! 70%. (03.05.2009)

"Chtěl bych ho zahrát tak, aby diváci byli ve vnitřním rozporu s tím, že vědí že je to hajzl, ale zároveň mu fandí." Vincent Cassel. No Vinci, u mě se ti to teda rozhodně povedlo. Ikdyž mi zase až moc nevadilo, že fandím hrozný svini - nebylo to poprvé. Mesrine byl jednoduše spopularizovaným antihrdinou (zlodějem a vrahem) jehož mediální obraz z něj tvořil pravý opak. Nepochybně měl obrovské charisma, šarm a odvahu a každopádně byl a je neskutečně zajímavou postavou. Nosným pilířem tohoto dvojfilmu je vynikající Cassel. Bez něj by byl Mesrine pouhým frajírkovským loupežníkem z lesa Řáholec. Co ale na Mesrinovi je hodno obdivu je jeho důraz na čest a chlapáctví (poctivé chlapáctví né to dnešní naposilované, plné sraček) a z toho já soudím, že možná za něco stál (14.01.2009)

Tak bohužiaľ som bol trochu viac sklamaný, ako pri prvej časti. Na vine sú logické diery a repetetívnosť akcií. Mesrine prepadne banku, nasleduje prestrelka s policajtmi, ukradnú auto, nabúrajú do iného, to cúvne a utečú. Potom už len vidíme, ako sedia vo svojej skrýši. Takže ich nikto neprenasleduje, polícia si asi povie, že veď nabudúce ich už na mieste dostaneme. Práve policajti vychádzajú z toho všetkého ako najneschopnejší. V závere, ktorý je známy od začiatku však Mesrina iba sledujú a prepadnú v aute. Prečo to nebolo tak jednoduché aj predtým, nevedno. Mesrin tu pripomína Petera Sellersa v Panterovi, použije snáď ešte viac komických prevlekov, v ktorých ho nikto nepozná, iba starý známy ho hneď spozná cez cestu, keď naňho "hrdina" zavolá. Ale ubieha to fajn, je to klasická zábavná gangsterka, len jej ambicióznosť sa obmedzuje práve na tú zábavnosť. (24.05.2014)