Verejný nepriateľ č. 1: Epilóg

Zakopla jsem takhle při brouzdání po warezshopu o "Veřejného nepřítele č.1", vzpomněla si, že tady měl výborná hodnocení a tak jsem si film půjčila. Dav okotletovaných mániček, média, policajti, humbuk... a pak hop, Vincent Cassel s tím svým ksichtem jak paviání řiť - přepadává banky, prostřílí se ven, ujíždí autem, bouračka, střelba, zatčení, vězení, útěk, přepadení banky, střelba, honička autem, střelba a tak pořád dokola. Hlavní hrdina je prezentován jako nějaká kriminálnická ctihodná sereblita, ale nechápu proč. Je mi odporný, jeho chování nerozumím, lidi kolem něj se střídají jako fusekle, kde se berou a proč - netuším, jsou mi lhostejní. Fakt je normální oslovit jediného mukla na vězeňském dvorečku, kterého vidím prvně v životě, do půl minuty mu říct "plánuju útěk" a pak společně zdrhnout? Celá tato pasáž zabere maximálně zkratkovitých 5 minut. Vážně jsou francouzští bachaři a fízli takoví veleneschopní trotli? Skutečně Mesrinovi každá ženská bezdůvodně padala k nohám a pomáhala všemožnými silami (viz. advokátka)? Pomiňme Casselův paviání zadek, ani z fotek reálné osoby mi nikterak nezvlhly kalhotky. Byla jsem odhodlána vám sem šoupnout dvě hvězdičky, ale pak zjistím, že ty filmy jsou dva a já koukala na druhý díl. Se není čemu divit, že mi všechny ty postavy byly u tanga zářezu, když za sebou mají nějakou pro mě neznámou historii. Ovšem upřímně vám říkám: já ten první díl shánět nebudu. Kašlu na vymakanou dobovou atmosféru a skvělé herecké výkony. Dlouhé to bylo jak nedobrovolný nocleh v mraveništi! A hlavně mě poslední dobou sere glorifikace zločinců. Pochopím kriminalitu jako jediné východisko nebo mstu za osobní křivdu, ovšem loupit a zabíjet jen proto, že je někdo práce neschopný slaboch, s tím mi oližte morek! Zatím sem šlehnu 51% a jestli se naskytne příležitost vidět úvodní polovinu, vyhýbat se jí nebudu a třeba si mínění vylepším. A možná taky ne. (12.05.2011)

Přesvědčivé dokončení čisté práce, které si již Francouzi nechali pouze pro sebe. Epilog mi sice nevyrazil dech jako první díl, jelikož jsem už tušil, že mě čeká velká věc, ovšem i tak se mi tělem po závěrečných titulcích rozlilo uspokojení. Z opojení mě vytrhl až hlas ze zadní řady, který se otázal souseda; "Ty jsi viděl jedničku?" (25.01.2009)

Podle mého názoru, je kavlita obou filmů totožná, to znamená vysoká. I zde je úchvatný a téměř nuvěřitelný příběh vyprávěn tak dynamicky, že dvě hodinu uběhnou jako voda. Plně schvaluji rozdělení na dva samostatné filmy. Každé osekané minuty by byla škoda. Vincent Cassel zde září snad ještě o něco víc, než v prvním díle. Neméně dobře zde svou postavu zvárnil Mathieu Amalric, jež dokáže na své nevinné tváři vyčarovat, až neuvěřitelně děsivý výraz.Rozhodně se jedná o nejvýraznější francouzský komerční film za poslední pět let. (12.10.2009)

Vincent Cassel mi vytesal do lebky díru majzlíkem, takovejhle hereckej koncert už jsem dlouho neviděl, Mesrine se na plátně doslova zhmotnil! Navíc jeho život by si nevymyslel ani ten nejbláznivější scénárista, takže i kdyby měl Veřejný nepřítel třeba deset částí, pořád by bylo na co koukat. Já jsem ale vděčnej i za tyhle dvě, které ač to všechno berou hopem, jsou naprosto famózní. Hlavně ta neidealizace hlavního hrdiny. A myslím, že nemá smysl (Stejně jako u Kill Billa, Krvavého pobřeží a zřejmě stále častěji) brát Veřejného nepřítele jako dva filmy, když tvoří jednotný celek a jedna část by bez druhé nefungovala! (02.07.2009)

Akosi nedokážem identifikovať výnimočnosť tejto snímky a taktiež jej rozdielnosť oproti prvému dielu. Mesrinovi dominujú francúzske herecké hviezdy a hlavne ten najzásadnejší - Vincent Cassel, jeho robustná postava, ktorá nás sprevádza oboma filmami je zahraná bez chybičky, postava, s ktorou nedokážete sympatizovať, no fascinuje vás prakticky nepretržite. Bohatým castingom disponujú obidve časti, v Epilógu som aj napriek krátkodobému pobytu vo filme neprehliadol vždy roztomilú Ludivine Sagnier, charizmatického veterána Gerarda Lanvina, na jeho postavu sa čakať rozhodne vyplatí, Oliviera Gourmeta (ktorého výzor vo filme je radikálne odlišný oproti jeho tunajšej foto v profile) a prvýkrát som sa stretol aj s ospevovaným pánom Amalricom. Richet, ktorý má za sebou hviezdne obsadený a zbytočný remake kultového filmu Johna Carpentera, sa prezentuje ako filmár s veľmi dobrým citom pre akčné scény, ktoré však po čase začínajú zaváňať stereotypom, no ako rozprávač príbehu určite neoslní, najpôsobivejšie scény premrhá v prvej tretine a po zvyšok minutáže len chronologicky predhadzuje udalosti zo života hlavného hrdinu, v ktorých sa striedajú Mesrinove lúpežnícke excesy s jeho nepredvídateľnou a excentrickou povahou. Záver je očakávaný a preto postráda potrebnú silu a pôsobivosť, ktorá naopak nechýba naturalistickej poprave novinára zo záverečnej etapy života hlavnej persony. Verejný nepriateľ nenudí, no jeho príbehová epickosť a existencia dvoch filmov mi pripadá pomerne zbytočná. Napriek kritike sa jedná o solídne odvedené komerčné remeslo, ktorému možno trochu chýba hĺbka, alebo skúsenejší remeselník na režisérskej stoličke. (27.02.2009)