Payback: Straight Up

"IF SHE'D STOP HOOKIN', I'D STOP SHOOTING PEOPLE." ------------- Tak temné a špinavé, až by si jeden myslel, že to spísal samotný AK Walker a zrežíroval Fincher alebo Joel. Kino verzia sa mi páčila o čosi viac. Nestotožňujem sa s tým, že by bol Straight Up o veľký kus drsnejší / brutálnejší, možno trochu dravší, čo sa niektorých scén a smerovania príbehu týka. Navyše, ten modrý kamerový filter mi proste veľmi chýba. (01.09.2018)

Předchůdce, ze kterého údajně páni producenti vyrobili tuctovou sračku, už jsem pochopitelně dlouho neviděl a pranic si z něj nepamatuji. Dle hodnocení se mi více než nelíbil, ale na nějaké srovnávání je skutečně hodně pozdě. Tento počin ovšem ušel. Mel byl ve své roličce úžasňoučký a velmi se mi líbilo, že se s nikým a ničím moc nepáral. Jeho zbraň mu natolik přirostla k ruce, že s ní spával, líbal se s ní a kdoví, zda se s ní i ve volných chvílích při dlouhých letních večerech nehladkal. S narůstající stopáží pochopitelně atmosféra houstne a napětí graduje. Postupem času se film tedy transformoval na velmi koukatelný noir. Superlativy si však dovolím pošetřit pro něco jiného. (17.05.2016)

Většina režisérských verzí se od originálu moc neliší, ale ODPLATA je tedy rozhodně jiná. Připomnělo mi to Beznaděj a Strážce zákona, knižní experiment Stephena Kinga, který chtěl dokázat, že stačí změnit pár věcí a příběh je rázem jiný. PAYBACK: STRAIGHT UP a původní ODPLATA se moc porovnávat nedají. Obě jsou výborné, ale jedna má něco co ta druhá ne a ta druhá má něco co nemá ta první (změní se kamerový filtr, zmizí komentář hlavní postavy, konec je úplně jiný atd. atd.). Hlavně postava Portera dostává jiný rozměr a podle mého skromného názoru patří k nejlepším rolím Mela Gibsona. Možná že je i nejlepší. Jsem rád, že se Helgelandova "původní verze" přece jen dostala ven. Byla by to totiž velká škoda, kdyby na ni ve skladišti jen padal prach. (04.07.2007)

Nejprve jsem samozřejmě několikrát viděl verzi z roku 1999 aniž bych tušil, že Payback měl původně vypadat takhle. A musím říct, že režisérská verze (tedy verze původního režiséra) se mi líbí o něco málo víc. Ubyl trapný, kvazimarlowovský hlas vypravěče, originální scéna v kuchyni s paní Porterovou má mnohem větší šťávu, a konec na nádraží s kápem Bronsonovou sice není tak sofistikovaný jako ten s kápem Bronsonem, jeho synem a jeho muži na zabití, zato je méně hollywoodský, vlastně je úplně nehollywoodský. Byl jsem nejvíc zvědavý na postavu Lucy Liu a těšil se na nějaké její případné (staro)nové scény, ale ta zůstala bohužel beze změn. Je zajímavé dát si oba filmy vzápětí po sobě a porovnat je (jako jsem to právě udělal já). Jen stejně jako minule - místo Gibsona bych si pro roli Portera uměl představit spoustu vhodnějších herců. (18.07.2016)

Rozumím Helgelandovi. Chápu, proč předlouhých sedm let bojoval o to, aby jeho režijní prvotina spatřila světlo světa v podobě, jakou jí vtiskl on a ne producenti třesoucí se před ratingem. Odplata je (podobně jako L.A. – Přísně tajné) ryzím odkazem na duch tradiční noirové školy, jejíž jasná pravidla Helgeland dodržuje s pokornou úctou a přitom jí vzdává hold tím, jak s celým filmem pracuje. Zásadový muž prahnoucí po svém podílu peněz, krásná femme fatalle s (ne)libým povoláním luxusní prostitutky, muži zákona striktně jej porušující ve vlastní prospěch, zaprodaná manželka či křivácký kolega. Se všemi atributy Helgeland pracuje jednoduše, věcně, s občasnou mírou drsného humoru, jímž mírní explozi tvrdého násilí, které je mnohdy pácháno i na ženách. Mel Gibson zde ztělesňuje pravděpodobně svého nejtemnějšího, ale vzhledem ke svému looku asi nejtypičtějšího hrdinu, který je na hony vzdálen kterékoliv z jeho předchozích či pozdějších filmových postav a která zřejmě ne u všech diváků dojde plného docenění. Odplata je film, jež dává svému názvu plný rozměr a jež by měl podobně „postiženým“ režisérům dát naději, že tvůrčí svoboda může dojít satisfakce i po letech. Byť finančně nevýhodná, fandovský okruh si rozhodně získá. Díky Briane! (16.05.2007)