Vzbura v Seattli

Aktivisti i Townsend jsou poněkud demagogický, ale to obchodníci a politici taky. Není divu, že se tyhle dva tábory buď nedohodnou vůbec, nebo jedině pomocí nátlaku. I pak podle zásad přírodního výběru zvítězí ten silnější – vždyť koho zajímají želvy rozdrcený lodním šroubem, žraloci s uřízlejma ploutvema a miliony lidí, který umíraj na nemoci, co my léčíme paralenem? Hlavní je, že si můžou koupit novej přehrávač mp3, dát šťavnatej steak k večeři a vyrazit na dovolenou – to není kritika, to je smutnej fakt – ostatně, mně samotnou sice strašně mrzí, že jinde na světě mají lidi hlad a že se zabíjejí velryby, ale nemrzí mě to natolik, abych kvůli tomu obětovala svoje pohodlí. Není to správný, stydim se, obdivuju lidi, který se vypruděj a jdou demonstrovat, ale to je asi tak všechno, co s tím dělám. Všechny palce nahoru za to, že mě Battle in Seattle aspoň přiměla se ještě hlouběji zamyslet, jestli bych s tím přeci jen něco dělat neměla, i za ten výbornej mix faktů a fikce a přiblížení celý situace lidskými příběhy na obou stranách fronty. Jo jo, fakt mě to sebralo. (16.02.2012)

Vděčné téma pouličních nepokojů, idealistické omladiny, demonstrací a natvrdlých hlavounů i policajtů, kteří jen dělají svou práci, si vybral pro svůj debut režisér a hlavně herec Stuart Townsend. Předkládá mozaiku složenou z několika osobních příběhů, přičemž emocionálně nás má přejet hlavně osud manželů Theron x Harrelson. Mrazí z něj, to jo, ale mrazit mohlo víc. Tvůrci na nic nečekají a jdou hned na věc. Snaží se nikomu (alespoň v úvodu) nenadržovat, bohužel ale nenabízí ty skutečně „zlé“ postavy. Pro každého má režisér pochopení, konstrukt pro všechny zúčastněné ale diváka nemusí úplně těšit. Townsend, který jinak zahřívá postel právě Charlize Theron (zmetek jeden), nemá navíc bohužel takový tah na branku. Myslím, že i třeba těžkooděnci protáčející v ruce obušky, jdou natočit s větším drivem.. Předkládá nám tak hlavně průměrně nalajnované postavy, mezi kterými přepíná a které prostě nedokáží přitáhnout. Přitom o ně má v jinak jasně narýsovaném ději přeci jít. Nestrannost v závěru mizí, zatčení demonstranti jsou chudinky, starosta zase najednou mizera. Škoda.. (30.04.2012)

Kdo o tématu něco ví, film ho nijak nepřekvapí a kdo o tom nic neví, film ho možná trochu vyšokuje a tím to asi zřejmě skončí. Kdyby ten film viděla třeba moje ségra, překvapeně by se ptala "Takovéhle věci se fakt dějou?" na odpověď ano, by prohlásila "To je strašné", ale druhý den by se v opětovném oparu přesvědčení, že všechno funguje jak má, oddávala radostem a strastem obyčejného života obyčejného člověka. Při sledování filmu se může vyrojit několik dojmů, jež by se daly shrnout do několika hesel: "Tohle je demokracie, sem lidská práva netahejte!", "Kdo nás ochrání před těmi, kteří nás mají ochraňovat?", "Všichni jsme si rovni, někteří jsme si ale rovnější". A tak trochu z toho taky vyčuhuje ponaučení, že média nám nedávají to, co chceme slyšet a vědět, ale to co oni samotné (respektive jejich vlastníci či zadavatelé reklamy - čili jejich živitelé) chtějí, aby jsme věděli - dobře je to ukázáno ve scéně, kdy novinářka zpovídá jednoho z hlavních organizátorů protestů proč tam je a v polovině jeho odpovědi prostě odejde, protože se kdesi za rohem ztrhla rvačka. To je typické - veškeré protesty jsou v jejich podání jen a pouze válkou v ulicích, rabováním, chaosem, apokalypsou, ale když nějaký protest proběhne bez těchto věcí, nenapíšou o něm ani slovo. Vím o několika takovýchto protestech za účasti desítek tisíců demonstrantů, o nichž nebylo nikde napsáno ani slovo jen proto, že proběhly naprosto v klidu. A fakt mě rozesmála hláška ze zpravodajství "skupinka známá jako anarchisté", to je jejich typická řeč. Ale asi jsem se nechal trochu unést. Film překvapí tak možná hereckým obsazením a několika silnými scénami. Mě se nejvíce líbila (a podle mě je nejúdernější z celého filmu - pro ni stojí za to film vidět) závěrečná titulková sekvence, z níž, po shlédnutí celého filmu, jasně vyplyne, že v ony dny, o nichž film pojednává, byla možná vyhrána jedna bitva, ale zcela určitě ne válka, její vítězství stále naklání na stranu těch, proti nimž bylo bojováno. Ukazuje to, že se v tyto dny možná zvedla obrovská vlna, ale hezky rychle zase opadla, že se v podstatě vůbec nic nezměnilo, stále jsou pracující vykořisťováni (ne ve třetím světě, zkuste se podívat třeba hned vedle do ulice, určitě tam něco takového najdete), stále je zisk více než člověk (už se jim dneska dokonce říká lidské zdroje)..... A tak nějak mi v těch závěrečných titulcích chybí Praha při zasedání MMF/SB..... (19.01.2009)

Ešte pred týždňom takmer nikto nevedel čo to WTO znamená...No, síce to nevedia ani dnes, ale aspoň vedia, že sú to tí zlí..." Film ponúka solídnu rekonštrukciu tých pár divokých dní. Je tu niekoľko hlavnejších postáv, ťažko niekoho označiť za hlavnú. Hviezdne obsadenie a hlavné dobré davové bitky v uliciach, s rovnako dobre zakomponovanými dobovými zábermi , robia z filmu zážitok minimálne pre tích, ktorí sa niečoho podobného niekedy zúčastnili. Ch. Theron bola divácky najvďačnejšia postava, ale vzhľadom k príbehu dosť zbytočná. ----- A za čo sa to vlastne bojovalo? Niekto za korytnačky, niekto proti výrubu pralesov, proti drahým liekom, proti okrádaniu poctivo pracujúcich, ale najviac je tradične tích, ktorým je po desiatich pivách jedno za čo. Hlavne, že demolujeme...70%. (02.02.2013)

Takové to narušení naší pohodlné reality, ve které se cítíme nedotknutelní problémy vnějšího širého světa, je určitě užitečným počinem. Trochu vyburcovat vědomí, byť je pravděpodobnost nějaké trvalejší odezvy mizivá, protože je opravdu těžkým průserem, že parta několika speciálních jedinců bera naši planetu jako své rukojmí a zachází s ní podle svého, zatím co polovina lidstva žije v poměrném blahobytu a ta druhá hnije ve svých sračkách... Stuart Townsend si za svůj debut na režisérské sesli zvolil ambiciózní projekt, sám si napsal i scénář a z mého pohledu konečný výsledek není žádnou prohrou. Několik scén je velmi působivých, rekonstrukce střetů demonstrantů s policií má své autentické proporce, co se ale úplně nepovedlo, je zakomponování všech těch naivních hesel, které tahají za uši (třebaže dávají smysl) a základních vztahů mezi postavami, ze kterých jsem cítil jen šustění papíru bez životního echa. Uvidíme, s čím se Townsend vytasí příště, protože byť se pořád jeví lepším hercem než scénáristou, o postu režiséra by to už platit nemuselo. 65% (21.05.2009)