Plamen a Citron

Díky ostatním uživatelům jsem od filmu očekával hodně. Bohužel jsem byl zklamán. Scénárista ani režisér nečetli podle mě vůbec aristotelovu poetiku a neznají pravidla dějství. To že je to podle skutečné události neznamená, že se ve filmu nemůže odehrát nějaká peripetie. Je to strašně ukecaný film a polovina dialogů by tam ani nemusela být včetně několika scén, které jsou jen doplňkem filmu. Jediným plusem byl závěrečný "boj", kde se bojovalo až do konce s dechem. Viděl jsem to v rámci Febiofestu a už jsem byl docela unavený, takže to možná nese vinu na hodnocení. (01.04.2009)

Při sledování tohoto filmu jsem si vzpomněla na vynikající český film Smrt si říká Engelchen. Také ukazuje temnou stránku odboje. Plamen a Citron je hlavně o zneužívání odhodlaných odbojářů politiky a vysokými šaržemi. K vyřizování vlastních účtů a vlastního špatného svědomí. Plamen a Citron je velmi dobrý film, divák je často na vážkách, co je ještě dobro a co už zlo. Nejvíce mě zaujal můj oblíbený herec Christian Berkel, alias velitel Gestapa. Měl opravdu velké charisma a jeho proslovy by zlomily i ostřílenějšího bojovníka, než byl 23letý kluk (Plamen). Navíc byla jeho role sympatičtější, než velitelé dánského, anglického a kdo ví jakého odboje. Všem, kdo mají rádi válečné filmy, nad kterými je třeba trochu přemýšlet, doporučuji. (06.06.2017)

Ve filmu mě nejvíce zasáhla scéna, kdy "odbojáři" místo gestapáckého "konvoje" roztřílí dvě civilní auta, v jednom z nichž zasáhnou malého nevinného chlapce... tady by skeptik či zapálenec řekl, že válka si žádá obětí... myslím, že válka hlavně odhaluje charaktery až na dřeň... proč v tom vlaku (vleku) demagogie ale vždy musí jet i nevinné děti... i tak mě stále napadá otázka, jak mohli či mohou lidé přivádět na svět děti do takových (válečných) poměrů... děti si nevybírají, dospělí by mohli více myslet... Jinak představitel Plamena se mi v mnoha ohledech jevil nepřesvědčivý na rozdíl od Citrona. Přišli mi jako značne nesourodá dvojka, která by se v reálu asi navzájem pokousala... (27.05.2012)

Válka je někdy klamavá. V odboji to platí dvojnásob. Nevíte komu věřit, vaši nejlepší druhové vás zítra mohou zradit... Více odbojových skupin a hnutí navíc vnáší do společného boje proti okupantům prvky rivality, zmatku a někdy i anarchie... Plnit rozkazy (likvidace osob) někoho z vedení buňky ještě neznamená, že děláte správnou věc. Co když dotyčný je dvojitý agent a maže tak stopy ke své osobě od lidí co na něj přišli? Dánové o tom natočili velmi solidní válečné drama, které vás dobře udrží v napětí po celých 130 minut.. Milovníkům válečných filmů tuhle záležitost rozhodně doporučuji. Další dobré filmy s podobnou tematikou jsou: Již zmíněný Max Manus (2008), Černá kniha (2006) a Chlapci od svatého Petra (1991). * * * * (01.08.2012)

Jakl je tenká linie mezi odbojovou činností a terorismem, o tom celkem dobře vypovídá dánské válečné drama Flammen & Citronen. Relativita mezního činu, který se změnou úhlu pohledu překlápí z hrdinství v sprostou vraždu, vyvolává nejednu otázku - je terorista zmanipulovaný svým vedením spíše obětí či je sám viníkem, je aktivní odbojář popravující kolaboranty a zrádce spíše hrdinou či masovým vrahem? Zajímavě nastíněný problém, v němž se může zračit i nejedna lokální analogie - jak kupříkladu přistoupit k činnosti odbojové skupiny bratrů Mašínů a obecně vůbec k tzv. třetímu odboji? (29.06.2009)