Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?
屋根裏のポムネンカ
In the Attic or Who Has a Birthday Today?
Réžia:
Jiří BartaHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Jiří Lábus, Lucie Pernetová, Boris Hybner, Ivan Trojan, Vladimír Javorský, Barbora Hrzánová, Naďa Konvalinková, Petr Nárožný, Miroslav Táborský (viac)VOD (1)
Obsahy(2)
Na půdě v království odložených hraček bydlí panenka Pomněnka a její tři kamarádi: medvídek, rytíř a skřítek. Do jejich světa však vtrhne vládce Říše Zla a trojice s pomocí dalších obyvatel půdy musí Pomněnku zachránit... Známý český režisér animovaných filmů Jiří Barta (Krysař, Zaniklý svět rukavic) objevil na zapadlé půdě starého domu tajemný svět. V zaprášeném kufru si tam zařídili útulný domov čtyři kamarádi: panenka Pomněnka, požitkářský a trochu líný medvídek Mucha, marioneta - dřevěný rytíř Krasoň a rtuťovitý plastelínový skřítek Šubrt. Jsou veselí, hraví a každý den u snídaně si vylosují, kdo má ten den narozeniny. Oslavenci zahrají písničku, krásná Pomněnka mu upeče dort a pak své kamarády vypraví „do práce“. Mucha je výpravčím na nedalekém nádraží, Šubrt strojvedoucím a rytíř Krasoň jezdí denně vlakem do Dračí sluje, kde svádí lítý boj s nafukovacím Drakem. Idylu jejich veselých her a hravých rituálů však zničí vládce Říše Zla - pobronzovaná sádrová „Hlava“. Nařídí svým sluhům, aby Pomněnku unesli, ale kamarádi se vydají panenku zachránit. Cestou na ně číhají nebezpečné překážky a na pomoc jim přicházejí i další obyvatelé půdy v čele s chytrou myškou Sklodowskou. Společně překonají všechny pasti a nástrahy a svým důvtipem i odvahou zvítězí nad vládcem Říše Zla. Zachrání tak nejen Pomněnku a sebe, ale i svůj harmonický domov a starý dobrý svět, a poznají, jakou sílu má přátelství. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (125)
Upřímně se musím vyznat, že mě animovaný film „Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny?“ velmi příjemně překvapil. Svým způsobem jde o zjevení, které se vymyká současné spotřební struktuře. Ojedinělá tvůrčí vynalézavost Jiřího Barty je okouzlující a osvěžující. Voní naději, umělecká schopnost a kreativní postupy dávají zapomenout na moderní stereotyp úporných a efektně prázdných snah komerčního úspěchu a pochlebování. Jako dítě jsem podobné půdní prostory miloval a nejedno exotické dobrodružství jsem v zašlé slávě věcí různorodé podoby prožil v dychtivě rozjásané bezprostřednosti. I skladba artefaktů měla stejné barvy a tváře. Vynalézavá hravost a souznění neslučitelnosti je Bartovou předností. Kouzlí a oživuje dávno pohřbený a zapomenutý svět fantazie, skromnosti a úcty. Žánr pohádky je pouze formalitou, neboť svým přístupem s lehkostí a šarmem překračuje vytyčené hranice a představám dává nové a nezapomenutelné rozměry. Žijící jsou okrajovým předmětem: rozhodná babička (Ludmila Ungrichtová s hlasem Věry Kubánkové) a její zvědavá a poslušná vnučka (Andrea Žádníková s hlasem Johany Krtičkové). Strana zla, nenasytný monarcha Hlava (Jiří Lábus) a jeho přisluhovač kocour Baron (hlas Petra Nárožného), se pohybuje na pomezí skutečného světa a fantazie. Pohádkový příběh vrhá křehké dobro v podobě panenky Pomněnky (hlas Lucie Pernetové) do rozhodujícího střetu dobra se zlem. Zaujme trojlístek hrdinů, nejbližších přátel hadrové panny: pohodlný plyšový medvěd Mucha (hlas Borise Hybnera), staromilsky bojující loutka Krasoň (hlas Vladimíra Javorského) a vitální plastelínový neposeda Šubrt (hlas Ivana Trojana). Pozornost vzbudí také myška vynálezkyně Sklodowská (hlas Barbory Hrzánové) a Hlavův patolízal a inženýr nových možností dr. Skarab (hlas Miroslava Táborského). S důmyslnou hravostí se dbá na detail, pohyb se v jemných křivkách přizpůsobuje daným situacím, a já okouzlen hledím na záplavu možného nebezpečí. Otázkou je, zda si takovou pohádku vychutnají i moderní děti. Já jsem Bartovým postupem omámen a velebím jméno jeho uměleckého ducha. I bez efektivní prázdnoty standardizovaných spotřebních produktů lze vyčarovat snový svět. Uchvátil mě svou formou fantazie i tvůrčím přístupem. Bravo, nevšední poeto a kouzelníku Barto! ()
Olbřímí exploze dětské obrazotvornosti a fantazie spojená s řemeslnou zručností nejvyšší úrovně, dělá z tohoto snímku jeden z nejlepších porevolučních animovaných počinů. A to, že je řada věcí pouze nakousnutá (častá to výtka v komentářích vůkol), není vůbec na škodu věci...od čeho jiného máme vlastní fantazii, než právě od toho, že si to nedořečené domyslíme sami. ()
[SPOILERY!] Opojný snímok Jiřího Barty vás zavedie na všednú pôjd, kde sa dejú bájne veci. Snímka ako taká pojednáva o troch kamarátoch, ktorý je každým niečim výnimočný. Poměnka, Mucha, Krasoň a Šubrt. Každé raňajky si hádžu kockou a kto z nich hodí hlavnú cenu, môže dnes osláviť narodeniny. Z tejto zdanlivo rozvláčnej rutiny ich vyruší hlavný záporák, Zlatá hlava. Zvyšok filmu je zaužívaný Hero journey, plný náhlych nástrah, kde smrť číha na každom rohu. S tým slovom smrť si srandu nerobím. Narazíte tu na dusenie prachom, alebo sny o upálení zaživa. Podľa tohoto dokážete usúdiť, že to nebude film určený priamo pre tých najmladších. Atmosféra, i keď veľmi farebná a hravá, sa často nebojí zájsť až do najtemnejších kútov priestoru pod strechou. Producenti sa zreteľne nechali inšpirovať "vetešou", ktorá im už nejaký ten piatok okupuje povaly. Počas príbehu teda hrdinovia narazia na filmársky "staromodernizmus", kedy sa zašlým veciam opätovne navracia neuznaná sláva. Príbeh tým, že si berie hlavnú inšpiráciu zo starých rozprávok a folklóru vám toho veľa neprivodí, ale tvorcovia vám to dokážu predať prostredníctvom iných vnemov. Navzdory nedostatku digitálnych efektov (nejaké tam sú, ale nestoja moc za reč, na rok 2009 veľmi slušné) vám film dokáže udržať úsmev na tvári pomocou hrátiek s prostredím. Oblaky sú podušky, paplóny so závesmi vo vás zase evokujú vlny a rýchlo tečúcu vodu. Almara je pre hlavných protagonistov nezdolateľná hora. Kamera neostáva statická a v nemálo záberoch na vás autori pripravili scenérické zábery s rôznymi dynamickými zoomami. Obsahovo je to mišmaš odlišných umeleckých žánrov. Cez live-action scény, ručne nakreslenú animáciu, ba ešte aj rotoskopiu, až po väčšinový stop-motion. Len layouty, trošku zaostávajú. Nemám, ale autorom, čo vytýkať. Pri pozeraní som si pripadal mierne v rozpakoch, pretože miestami to vo mne evokovalo filmografiu pána Švankmajera plnú stop-motion animácie spojenej so živými hercami, pasážami s plastelínou a rýchlymi strihmi. Aj to, čo sa nevydarilo má vo výsledku veľmi uspokojivý výsledok a vďaka svižným strihom si toho nemáte ba ani ako všimnúť. Keďže film nie je stavaný priamo pre najmladšiu vekovú skupinu, vidím v ňom hojne skrytého symbolizmu. Ako to tak u rozprávok býva obyčajom kladné postavy sú odeté v svetlých farbách, zatiaľ čo negatívne postavy sú vzhľadovo nesympatické a oblečené v značne tmavších farbách. Zlatá hlava si počas filmu vybíja zlosť na nevinných a so svojimi poskokmi manipuluje, čo vo mne evokuje skrytú alegóriu na Komunizmus. Dávalo by to celkovo aj zmysel, keďže si skrze celý film buduje Kult osobnosti. Dáva rozkazy na hromadné tresty smrti, trápi nevinných, svojich nepriateľov ponižuje a územie Ríše strachu (alebo odkaz na inú ríšu) ohraničuje od ostatných. Preto niet divu, že sa na konci filmu zosype ako samotný stalinizmus na počiatku 90. rokov. Záver filmu je osvedčený happy end. Zlo prehralo a dobro žije. Ak by som, ale mal na film vytiahnuť nejakú špinu, ťažko to dokážem. Za menšie hnidopišstvo by som bol schopný označiť dabing pána Jiřího Lábusa. Mne osobne prišiel do filmu nepatričný, no nemám mu, čo vytknúť. Pán herec má úderný a ľahko počúvateľný hlas s príjemnou farbou. Na záver už smiem podotknúť iba, že ak vám nevadia bizarnejšie rozprávky nemali by ste tento skromný tuzemský projekt minúť. 70 minút vám vďaka rýchlemu tempu utečie ako voda. Krásna myšlienka toho, že čo je zabudnuté ešte nie je na vyhodenie alebo za zenitom. Také Československé Toy Story. Ak, ale hľadáte niečo menej umeleckého, tu moc nepochodíte. Škoda, že v rovnakom roku vyšiel podobný film od pána Svěráka, s ktorým sa bude tento film bezpodmienečne porovnávať (Kuky se vrací, osobne si myslým, že čiastočne môže za zapadnutie tohoto filmu). Nemôžem inak než pochváliť tvorcov a snímku srdečne odporučiť. Inak neviete, kto má dnes narodeniny?... () (menej) (viac)
Neviem, či sa to deťom páčilo, ale mne ta vizáž figúrok prišla nesympatická. Stop-motion technika nie je vôbec zlá, ale ani ničím nová či jedinečná. A príbeh je trochu kopírkou Toy Story...o záchrane hračiek vo svete hračiek, ani ten koniec sa nevydaril. Celkovo to na mňa pôsobilo, ako keby to bolo bohužiaľ urobené o 30 rokov skôr. Hodnotenie: 45% ()
Vzhledem k tomu, že jde o příběh pro děti, měl by člověk asi sedět v dětském publiku a sledovat reakce. Kupodivu se žádné dítě nezvedlo a neodešlo a i když se v některých pasážích trochu nudilo, Bárta je dokázal znovu vrátit do děje. A děj není pro dospělého kdovíjak přitažlivý, takže ho může více méně pominout docela. Jeho absenci vynahrazuje špičková animace s velkým dílem klasické Bártovy invence, která mě nepřestává fascinovat a která dokazuje, že masovému hrobu vynikajících tvůrců Krátkého filmu pár jedinců, pochroumaných a unavených přeci jen uniklo. Čtyřleté děti byly nadšené, bály se, smály a tleskaly. Příběh byl vytvořen pro ně a ony ho ocenily. Já se kochala atmosférou a animačními bonbónky, jen jediná věc mi skutečně skřípala a vadila, totiž to, že postavičky vůbec mluvily. Možná zarámování charismatickým hlasem vypravěče mohlo zvednout celou pohádku výš a přitáhnout i dospělého diváka. Nicméně, kritizovat snadné, v České repubice vytvářet animovaný film velmi nesnadné a já nemám to srdce odsoudit tak obrovskou brilanci, která sice předstihla děj o několik koňských délek, ale zafungovala, jak měla, pro věkovou skupinu, která ji přijala. 6.5/10 ()
Galéria (10)
Fotka © Cinemart
Zaujímavosti (4)
- Film zahrnuje 1175 záběrů, z toho 498 trikových. (Trainspotter)
- Český lev 2009 za výtvarný počin roku. (zdeny99)
- Scénář k filmu napsal Jiří Barta spolu s Edgarem Dutkou. Ten se v minulosti podílel mimo jiné na animáku O Maryšce a vlčím hrádku. (Pumiiix)
Reklama