Krásnější než sen

Povídá se, že Fred Astaire a Rita Hayworthová zkoušeli poblíž pohřebního ústavu u hřbitova, když šlo pohřební procesí, museli zkoušení přerušit. V hypoterické souvislosti mohla být premiera filmu ve chvíli, kdy američtí vojáci bojovali na Guadalcanalu. Jak to jde dohromady sám nevím, ale moc se mi to nelíbí. Ostatně: rozevlátý, opičácky nakročený, končetinami šermující Fred Astaire nebude nic pro milovníka flamenca. (09.09.2018)

S Fredem Astairem je to těžké... Jeho filmy jsou vesměs zaměnitelné a snadno zapomenete po měsíci, o čemže to byly. Na druhé straně ale stojí jeho nezdolný šarm, komický talent a fantastické taneční kreace, nad kterými lze žasnout pokaždé znovu. Rita je samozřejmě zdatná sekundantka (stejně jako v You'll never get rich) a člověk by se na ni vydržel koukat celé dny, i když přiznávám, že mi víc konvenují její emancipovanější, noirově laděné role (Gilda!). You were never lovelier se z astairovského průměru nevymyká. Tanec je božský, skvěle nasnímaný (to rámování upomíná na zlatý hollywoodský standard), pár povedených slovních vtipů nechybí, romantická zápletka je tuctová a jak se patří přeslazená (v tom ohledu dostává Ritina role dost na frak). Co překvapí, jsou odvážné róby, v nichž Hayworthová předvádí svá taneční čísla. Z toho, jak se jí nadzvedává sukně, musel nejednomu cenzorovi upadnout monokl. (28.06.2016)

Miluji tyhle filmy, kde po parketu pluje Fred a nádherná Rita (jindy Ginger) v nádherných šatech, kde se tají dech a kdyby to šlo, tak bych Freda požádala o tanec a vznášela se v oblacích jako ni dva. Filmy, kde přes různé intriky dojde většinou k naplnění toho nejkrásnějšího, co si každý člověk na světě přeje a proto mám pro tyhle filmy slabost.....jsou to krásné pohádky pro dospělé. (07.03.2016)

Muzikál? Ale kdeže. 3 společná taneční čísla hlavních hereckých hvězd (jednoznačně se jedná o vrcholy filmu), to je prostě málo. Zbytek děje totiž nabízí nablblou, chvílemi i dost prkennou limonádu, která mě absolutně ničím nezaujala. Rita je sice Rita, ale ani pohled na ní sám o sobě film neutáhne. Ale tančí božsky. 4/10 (18.08.2018)

Romantická komédia zo 40. rokov poňatá ako tanečný muzikál. Iste, s nevyhnutnými žánrovými klišé ako vystrihnutými z mydlovej opery. S drobnou výnimkou. V žiadnej telenovele vám nezahrá, nezatancuje a nezaspieva Rita Hayworth s Fredom Astairom. Obaja tvoria tak očarujúci pár, že v dejinách nadčasových filmových dvojíc ich radím hneď na druhé miesto za Bogartom a Bacallovou. V tomto filme - ktorý Rita údajne mala najradšej zo všetkých svojich filmov - situačná komika prechádza miestami do crazy komédie (špendlík v ústach, "dokonale neškodný" zapaľovač) a Astairove tanečné kreácie miestami do transpozície súdobej kreslenej grotesky (tanec po celej miestnosti so "zapojením" diváka). Morálnym kódexom zakázané telesné dôvernosti sa riešia jednoducho a nenápadne - vo chvíli, keď má podľa hrdinkiných plánov konečne dôjsť k bozku (alebo čomu), tancujúci pár "mimovoľne odchádza" mimo obraz. Niektoré dialógy sú perfektne vypointované. V súvislosti s týmto filmom ma napadá, aká je škoda, že nie sú dostatočne známi niektorí tzv. "supporting actors" zo starých filmov - istý starý pán menom Adolphe Menjou tu predviedol širokospektrálny výkon, ktorý sa len tak nevidí. To všetko prispieva k tomu, že druhý a zároveň posledný film, ktorý robil Astaire s Hayworthovou je skvelou zábavou. Jeho dobovú šablónovitosť zhovievavo prehliadame, pretože hrejivý pocit, že sa dotýkame tak vzdialených hviezd je na nezaplatenie. (17.07.2005)