Persepolis

Nejvíc ze všeho mi to připomínalo ty současné agitky Hřebejka a mnohých dalších, o tom, jak to u nás bylo v době komunismu všechno, ale fakt všechno děsivé, a jen pár statečných synů a dcer z bohatých rodin bojovalo proti režimu posloucháním Svobodné Evropy a Plastiků. A na dobu pak svalují všechno, včetně své rozmazlenosti a lenosti cokoliv dělat. Tenhle film je originální alespoň ve své formě a pokusech o určitou sebeironii, ale té je tam nakonec strašně málo, a na druhou stranu se a moc bere vážně. Nechci brát někomu tragické a dramatické vzpomínky. Ale tohle žel připomíná obrázkové leporelo pro děti k výuce dějepisu podle názoru jednoho člověka. Jiný by měl jiný názor, a stejně bychom nepronikli do duše Íránu, protože ani sami Íránci už se nechápou a nevědí, čí jsou. To je podobné jako v současném Sarajevu, taky je rozpolcené. Mno, divím se, že tu mohlo zaznít, že jsou to Američané a Angličané, kdo vyzbrojují obě strany konfliktu, a že CIA cvičí mučitele. Ale je fajn, že to tu zaznělo, sluníčkáři to často rádi popírají. Jinak mi ale film nic nenabídl - existuje nějaké východisko a jde věci změnit?, proč se lidi podvolují?, jak to chce chudák holka líná změnit z Francie? (Tím, že bude říkat, jsem z Íránu?), propaguje to komunistické myšlenky, nebo ne? Chybí nějaký závěr, uvědomění si něčeho. (22.01.2020)

Správny slniečkár hlása feminizmus, čím radikálnejší, tým lepšie, a zároveň podporuje islam, stavanie mešít, veď je sloboda, tak nech má každý, čo chce. Som zvedavý, ako to raz bude, keď bude tých nekompatibilných priveľa a demokraticky sa dostanú k moci, veď rozhoduje väčšina. Potom slniečkár možno zistí, že všetky tie vlajky roky dvíhal zbytočne, pretože do Európy zavítal Persepolis. A ten nenávidí najviac práve slniečkárov, ktorý ten Persepolis celý čas (ne)vedomky vpúšťali Persepolis je filmom o stratenej slobode, ale aj o tom, že bojovať za ideály sa oplatí. A tiež o tom, že keď náboženský fanatizmus ovládne štát, tak sa vraciame späť k opiciam. Umelecké dielo s presahom myšlienky, že to svinstvo sme si pustili dobrovoľne k sebe už aj na "civilizovaný" západ. (13.08.2023)

Persepolis je skvělý film. Záživně vypráví dramtický příběh dospívající dívky, přičemž o Iránu vypovídá mnohem komplexněji, než leckteré televizní zpravodajství. Ukazuje, že i v zemi, kterou většina neinformovaných lidí považuje za zemi fanatiků, je většina lidí naprosto normálních. Navíc je vše vyprávěno prostřednictvím krásného vizuálního stylu a prošpikováno zajímavými nápady. Není co řešit, jasných 5. Tento film pomáhá iránskému lidu víc, než všichni jeho političtí představitelé dohromady. (18.11.2010)

Z Persepolis jsem měl podobný pocit jako z četby Lovce draků - dojemný, smutný, ale místy i mile vtipný příběh vyrůstající dívky v islámské zemi, která se zmítá v prachu revolucí a válek. Film velice pěknou formou jednoduché (ale velice výstižné) animace popisuje dění v Íránu konce dvacátého století. (24.01.2008)

Fantastické vyprávění a obyčejném životě v zemi která je naprosto odlišná od té naší a přitom jsou životy a touhy lidí v ní velmi podobné jako život každého obyčejného člověk kdekoli ve světě. Říká se že v jednoduchosti je síla a jednoduchá animace v Persepolis je toho jasným důkazem, i pár linek stačí k vyjádření velmi složitých emocí a myšlenkových pochodů hlavní postavy, která v dětství prochází peklem a je svědkem těch nejhrůznějších událostí jaké si člověk dokáže představit, ale přitom je všechny vidí zkreslené dětsky naivní, idealizovanou a zjednodušující perspektivou a stejně tak je potom předkládá i divákovi... jenže divák na rozdíl od ní ví co přesně se ve světě kolem ní děje a za přívaly velmi vtipných scén vidí krutou zeď reality, takže na něj její vyprávění působí kouzelnou kombinací zděšeného odporu a pobavení (a obzvláště český divák, paralela k době diktatury u nás je pro něj více než zřejmá). 9/10 (14.12.2007)