Piatok trinásteho

Počin, který se ukázal být pro následný vývoj filmového horroru velice důležitým. Tento levně natočený snímek je po dvou významných peckách 70.let - konkrétně Texas Chain Saw Massacre (1974, režie Tobe Hooper) a Halloween (1978, r: John Carpenter) – rozhodujícím momentem, spouštějícím lavinu tzv. teenagerovských vyvražďovaček, tedy subžánru zvaného slasher. Je docela možné, že kdyby to nebyl zrovna tenhle Pátek 13., byl by tuto vlnu odstartoval nějaký podobný snímek. Ale historie hovoří jasně. Film vydělal velké peníze a mnoho kritiků jeho obliba dodnes udivuje. Cunningham byl ale se svým nápadem evidentně v pravý čas na správném místě (tedy samozřejmě: ve zrušeném mládežnickém táboře u jezera Crystal Lake). A přiznejme si, že na tom filmu opravdu něco je. Své udělala kromě vhodně zvoleného času a místa (prázdniny, nádherné jezero a lesy kolem) hlavně nevšední, zdánlivě amatérská kamera. Ta totiž často snímá děj a (hlavně!) průběh vražd jakoby z pohledu zabijáka. Divák je tak nechtíc vtažen do poněkud zvrhlé, ale zajímavé role, se kterou se (pokud je zcela v pořádku) sice neidentifikuje, ale stává se další obětí tvůrců: Lapeným divákem. Vyvražďování mládeže v podobných filmech zajímalo ze všeho nejvíce právě mládež. To byla oproti minulým desetiletím nejvýraznější změna ve vývoji a chápání žánru. Horror přestal být záležitostí dospělých, a tento zásadní zlom mu přinesl na jedné straně ještě větší popularitu, stejně jako značnou kvalitativní devalvaci na straně druhé. Největší přínos ovšem znamenal pro peněženky producentů, a tak není divu, že se slasherům v 80.letech tak dařilo. Poptávka byla velká, a nabídka nemohla pokulhávat. Pátek třináctého (mimochodem, znáte příhodnější název pro horror?) se dočkal až neskutečného množství pokračování, a není jisté, zda bude tato série kdy ukončena. V dalších dílech byl totiž uveden do života populární maniak Jason, o němž se v původním filmu pouze hovoří. Tato postava v hokejové masce se ukáže být až neskutečně životaschopnou... Ale to už je trochu jiný příběh. [Napsáno v srpnu 2006 pro blog Horror, Chlast & Rock'n'Roll.] (13.07.2007)

SPOILERY! BÍKÉRFUL! Bez milosti. Dobře, narovinu přiznám, nemám rád slashery, filmoví zabijáci jsou pro mě nejblbější postavy vůbec včetně Jasona. Jenže v tomto filmu nekosí teen crew Jason, ale nějaká babička! Paní v letech, kterou přepere holka na konci, vymaže ze světa DNA mladých lidí v plné síle. "No ty kokso", říkám si na konci, když hlava paní Vorheesové letěla ku cílové jamce. Dvě pěkný holky by se tu našly a evidentně se líbily i Kevinu Baconovi, kterému v jedné scéně stojí...no že bych tu 1* přece jen dal? Ále ani prd, taková nebetyčná brokolice si ji nezaslouží. (10.03.2021)

S odstupem času veskrze průměrný slasher se z jistých důvodů stal kultovním. V době vzniku byl masově nasazen do sítě kin a hojně se o něm psalo. Snímku pak pomohl začínající videotrh a samozřejmě další pokračování, která již zrodila postavu dospělého Jasona ohánějícího se nejen mačetou. Vraždy jsou brutální, avšak ne všechny v přímém přenosu. Sekyra se mihne, dívka zavřeští, světlo u stropu se rozhoupe a pak následuje záběr na dívčinu hlavu se zaseknutou sekerou v obličeji. Savini odvedl špičkovou práci, a tak lze těžko poznat, že v tom momentě se již jedná o figurinu. Šíp, který zespodu pod postelí pronikne skrz hruď Kevina Bacona, byl pro herce neškodný - vcelku zdařilý trik opět provedl T.Savini. Alespoň že skvělá Bety Palmerová neztratila hlavu hned na začátku. Z nostalgie hodnocení ponechávám. Viděno 4x. (02.02.2017)

Naprostej základ kempovejch vyvražďvaček. Občas to má dobrý momenty, občas slabší, některý vraždy trikově výborný, některý nudný, konec zbytečně protahovanej a hudba z velký části vykradená z Psycha, ale jedno se tomu prostě upřít nedá a to, že to zrodilo božskýho Jasona a kvůli tomu se už vyplatí tomu nadržovat. Navíc to má výbornou atmosféru a vrahova osoba je, na tehdejší dobu, pěkně zdařile tajemná až do úplnýho konce (03.01.2009)

Vzhľadom na zmiešané reakcie na jednu z klasík žánru som pre istotu očakával skôr sklamanie. Musím ale skonštatovať, že po väčšinu času ma Piatok trinásteho držal v napätí a dovoľoval mi obdivovať výber lokácií, POV vraha, typologicky fajn vybratých hercov a svojim spôsobom aj milo naivne nakrútené vraždy, keď by postavy väčšinou mohli kľudne utiecť, ale akoby dobrovoľne sa nechávajú ubodať. Je fajn, že postupne preberá vládu noc, menej fajn ale je, keď preberá vládu skutočný, necharizmatický vrah. Keďže je vďaka popkultúre všeobecne známe, kto tu vraždí a záverečný zvrat patrí medzi ikonické zábery žánru, tak v tomto smere film už prekvapiť nového diváka nemá čím. (14.07.2018)