Rozsudok smrti

Vynikající drama o otci, kterému zabijou syna a začne se mstít. James Wan je neuvěřitelně talentovaný režisér o čemž nás přesvědčil už v Saw : Hře o přežití. Rozsudek smrti je výborně natočen a neuvěřitelnou zásluhu na filmu má Kevin Bacon, který na plátně hraje opravdu mistrovsky. Opravdu nevím, co filmu vytknout. Bavil mě a je takovou vzpomínkou na staré dobré Seagalovky. (23.12.2007)

Časy seagalovských hrdinov sú preč, svoje rodiny dnes mstia kravaťácki manažéri v podaní charakterových hercov. James Wan vie pracovať s hercami, má režijný talent pre dynamiku, rockovo drsnú až zbesilú atmosféru, a občas si šikovne pohráva s efektne dlhými zábermi (parkovisko). Preto škoda, že jeho vizuálne pôsobivé dielko zrážajú na „štandard“ občasné hlúpe a nelogické momenty. Tie už potom nevyžehlia ani snaživé psychologicko-emotívne momenty (komorné rozhovory s manželkou, so synom). Výsledok je „iba“ zábavný a zaujímavý a udržuje divácku zvedavosť, kam sa režisér vydá nabudúce. Má totiž na viac, len sa mu ťažšie hľadá súlad režijného prístupu so scenárom, ktorý mu tak parádne vyšiel v Saw. (31.10.2008)

Přerod Bacona z kancelářské krysy do krysího krále, úloha policistky a poslední čtvrtina filmu je celkem dost wtf. Přesto je Rozsudek smrti výborná variace na Bronsonovku Přání smrti, nebo Cronenbergovy Dějiny násilí. Tématicky sice jen víří a myšlenku podřizuje dvouhlavňové medvědici (ráže 12/89), zato forma je vortex. Rozsudek smrti zkrátka ctí pravdu, že některé příběhy jsou možná trochu otřepané, ale v dobrém podání nemusejí být k zahození. (22.12.2007)

kdyby v tomhle filmu bylo víc prostoru pro kamenej ksicht nebo pro pár kopů z otočky, mohl by se hlavní role zhostit steven seagal nebo chuck norris (jojo, léňo, taky mi vytanul na mysli a to jsem ještě ani neměla přečtenej tvůj komentář:) a bylo by to myslim celkem slušný béčko.. ale tohle? proboha kevine, to byl fakt trapas a ani to hácéčko na hlavě to nezachránilo.. (08.05.2008)

Nasraný Slanina má Přání smrti.. Prachsprosté béčko udržující pozornost utěšeným vizuálem (lahůdková scéna z podlažního parkoviště), ale tak jak Wan s bravurou zvládá akci, v emočně vypjatých momentech slušně řečeno tápe a když pan Hume ve zpomaleném záběru vyjde spoře oděn z nemocnice a na tváři má výraz věřitele české kampeličky, začne vše nebezpečně zavánět parodií, v níž se smí logika fackovat po obou tvářích. Harry Brownovi jsem to braní spravedlnosti do vlastních roztřesených rukou věřil mnohem víc.. (14.04.2014)