Krokodíl zabijak

Italové, krokodýl a konec 80.let - mluví za vše. Krví podlité dravčí oči, šupinatý hřbet, zuby jako dýky - leč vše z papundeklu... Miluji tyhle italské hrůzy, i když...jako komedie dokonalé! Snad ani Troma si takhle netropí z lidí blázny - uplavat krokodýlovi? Stát krokodýlovi na hřbetu a zatímco plave klidně jako kláda vrážet do něj kopí? Zachraňovat malou dívku tak, že se nechám sežrat místo ní? Ano, a ještě více! Neříkejte mi hochu, jsem Kevin, chápete? Divák chápe, lovec Joe ani po pátém zopakování ne... zato na prkenného plaza statečně křičí: Vystrč držku a já si z tvý mršiny udělám kabelku, půlečku! ( zřejmě zdrobnělina od pulce). A do toho všeho zní nefalšovaná italská hudba 80.let prokládaná rozjíždějící se lokomotivou z Čelistí. R. Ortolani je znamenitý skladatel a chvílemi se ozve i temnota z Kanibalů. Jedna z nejlepších scén je u mola, kdy na něm visí dívenka a krokodýl se ji snaží dostat. Protažení jednoho záchranáře skrze díru v prknech, drcení v čelistech, znetvořené mrtvoly, uhryznutá paže a spousta krve  - společnost Fulvia si stejně jako její zakladatel potrpí na šťavnaté scény. Naivní, přiblblí ekologové, hloupé dialogy a krásná příroda. Jo, stará dobrá Itálie. (03.08.2011)

„Kto je to, ten Joe?“ – „Ostrý chlapík.“ – „Môžeme si ho kúpiť?“ – „Zabil by ťa už len za tú myšlienku.“ Toto je jeden z tých filmov nášho detstva, ktorý nám uviazol v pamäti vďaka nezabudnuteľným scénam, čo samo osebe ešte neznamená, že je to kvalitný horor. Pamätám si, že som to videl ako žiak základnej školy na videu a nikdy som neodkázal zabudnúť na legendárnu scénu, v ktorej beštiálne charizmatický lovec vraždí krokodíla ľudožrúta a ten sa s ním ponára do desivej bažiny. Najbližšie som si Krokodíla zabijáka pozrel o 15 rokov neskôr, povedzme okolo tridsiatky a prekvapilo ma, že bol oveľa lepší, ako mnohé neskoršie krokodílie krváky (á la séria Jazero). Atmosféra sa dá krájať vďaka hudbe Riza „Kanibali“ Ortolaniho (občas vykráda Williamsove motívy z Čeľustí, tak ale čo), exotická výprava je pôsobivá (prostredie džungle, mútnych riek a močiarov tomuto druhu zvieraťa fakt sedí), krokodíl poctivo vyrezaný z dreva (alebo tak aspoň pôsobí), vraždiace scény riadne krvavé (gore robil renomovaný taliansky maskér Giannetto De Rossi - ZOMBI 2, THE BEYOND) a samozrejme geniálny Ennio Girolami. Je to rovnaké béčko, ako Aligátor, ale rovnako, ako on, i ono má aj po rokoch (pre fanúšika žánru) niečo zubaté do seba. (29.08.2007)

Tehdy ve třinácti nebo čtrnácti letech to byl opravdu zážitek, na který jsem koukal zpoza pokrčených nohou přitisknutých k obličeji, sedíce v křesle pod dekou. Bylo to napínavé, mělo to exotické prostředí a hlavně obrovského, ale fakt obrovského krokodýla. V hlavě mi utkvěl především závěr, kdy hlavní hrdina stojí na hřbetě té příšery, bodá do ní kopím a pomalu se i s ní potápí a pak úplný konec, kdy loď propluje záběrem a kamera se zaměří na cosi v džungli... to mě vždycky mrazilo. Dnes bych to s posměškem odpískal, ale tehdy se mi to zdálo jako nejlepší monster film. (10.12.2010)

„Krokodýl zabiják“ je klasicky dobré béčko, které je výborné v tom, jak si hraje se svými omezenými možnostmi. Ale vidět model krokodýla místo nějaké CGI bestie, to je prostě k nezaplacení. Dnes už se to moc nevidí. Navíc je tu velmi povedené gore, které se nevyhýbá skutečně hnusným amputacím. Film je béčko a v tomhle směru je to béčko docela dobré, které může milovníka žánru zaujmout. Pokud budete chtít něco víc, asi opravdu spíš sáhněte po „Čelistech“. Ale tam krokodýla nenajdete. (08.11.2014)

Je to taká letná cheesy pohodička. Tvorcovia občas vykúzlia serióznu atmošku, dajú vyniknúť tropickému prostrediu a pomerne dobre vyzerajúcemu krokodílovi, ale stále akoby zaradia spiatočku a urobia film viac cheesy. Chcelo by to viac gore, viac útokov krokodíla, Sacchetti kedysi písal bombastické horory, napríklad pre Fulciho, ale tu mal asi producentami zviazané ruky. Každopádne, zábava to je a finálne zúčtovanie s titulným monštrom je asi najlepšie a najzábavnejšie v histórii animal hororov! (07.08.2020)